« Úvod | Nové stránky »

Seminární práce - Základy společenských věd

ESEJ na citát Galéna z Pergamu, řeckého básníka


 



  • Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.



  •  


    (Galénos z Pergamu, řecký básník)



  •  


  • Určitě všichni víme, proč tomu tak je. Každý jeden z nás si totiž dokáže říci, že je dobrým člověkem, a proto se bude snažit stát se dobrým právníkem, lékařem, či geometrem. Nikdo přece nepřizná, že vlastní špatný charakter.
  • Můžeme si pro srovnání vzít ku příkladu dobrého kněze a v jiném slova smyslu dobrého vraha. Oba dva si myslí, že vedou spořádaný život a vše co činí, je správné, tudíž také dobré – a proto se mohou nazvat dobrým člověkem. Ale je to tak? Vážně tyto dva aktéry vidí všichni lidé ze stejného úhlu?
  • Když se narodí kněz, je to roztomilé děťátko, které se na všechny usmívá a rodiče ho mají strašně rádi. V jednom roce se naučí chodit a mluvit. V šesti dokáže něco přečíst a spočítat. V patnácti zažije první lásku a v osmnácti dojde k prvnímu milostnému aktu. Svůj život vede spořádaně – rodičům neodmlouvá, všem rád s něčím vypomůže, pravidelně navštěvuje školu, dokonce je schopen najít si práci během studia a možná živit i svou rodinu. Jako svůj život si zvolí celibát a stane se tedy knězem v nedalekém kostele, kde si ve zpovědnici vyposlechne hříchy a snaží se hříšníkům pomoci, aby je v posmrtném životě sám Pán Bůh přijal v nebi. Je tento člověk dobrý? Ano! Nejen proto, jak žije, ale také proto, že pomáhá ostatním lidem.
  • Ale když se narodí vrah, je něco jiného? Ačkoli se jedná o vraha, při narození je to také roztomilé děťátko, které se na všechny směje a rodiče ho z celého srdce milují. Chodit a mluvit se třeba naučí až ve dvou letech, ale psát může umět už v pěti. Mění to snad něco na charakteru člověka? Nemění! Sice se vyvíjí jinak než kněz, ale ve finále jsou na stejné úrovni. Je možné, že už v deseti letech ukradne žvýkačku v obchodě, že sex prožije už ve třinácti letech, že v patnácti bude někomu vyhrožovat a ve dvaceti letech někoho zabije, a proto se dostane do vězení na několik let. Soudce si totiž myslí, že když ho potrestá zavřením do vězení, že z něj udělá spořádaného člověka, který už nikdy ani mouše neublíží. Ale skutečnost je poněkud jiná. Vrah byl, je a navždy zůstane vrahem. I když ve vězení prožije dvacet let svého života, stejně ho dále bude lákat zabíjení. Buď pro potěšení, nebo pro dobrý pocit, že pomohl lidstvu. Že ze světa odstranil podle něj špatného člověka, i kdyby se jednalo právě o kněze. Podle vraha může být kněz špatným člověkem, poněvadž nežije tak jako on sám. Vrah si o sobě myslí, že je dobrý a spravedlivý tvor na naší planetě, ale ve skutečnosti se v očích lidstva prokazuje jako spodina všeho monstra.
  • Tady je tedy odpověď: Jak kněz (spořádaně žijící člověk, sloužící Bohu), tak vrah (spodina lidstva) si o sobě myslí, že je ten nejlepší. Že pomáhá ostatním lidem, že slouží pro dobro světa a života na něm – že jsou zkrátka dobří lidé. Tak proč by se měli snažit stát se ještě lepšími, když jim tato úroveň bohatě postačuje?
  • Tak proč by se tedy člověk nemohl několik let namáhat stát se dobrým právníkem, lékařem, či učitelem?
  • Ten, kdo se chce stát skvělým právníkem, prospívá od základní školy na samé jedničky. Gymnázium odmaturuje s vyznamenáním v ruce a nakonec odpromuje právnickou fakultu na výborně. Bránu do světa paragrafů a soudů má tedy otevřenou dokořán a teď záleží jen na něm, jak vysokou laťku si nasadí. Možná se díky dobré obhajobě a argumentům dostane až na post samotného soudce.
  • U lékaře je to obdobně – nejdříve si vystuduje školu a pak začíná jako obvodní lékař, ale může se vypracovat na post chirurga v nemocnici. Když bude chtít, může se z něj stát primář svého oddělení a při nejvyšší příčce by mohl zasednout za stůl ředitele nemocnice.
  • A dobrý učitel? Podle výšky svého vzdělání může nastoupit jako učitel v mateřské, základní, střední, nebo vysoké škole. Může se z něj stát i děkan zrovna právnické fakulty.
  • Myslím, že bych se měl zamyslet sám nad sebou. Jaký jsem ve skutečnosti já?
  • Možná že si teďko budu protiřečit, ale myslím, že já dobrý člověk nejsem. Tedy, abych nenapsal úplnou opozitu, jsem dobrý člověk jako ostatní – jako kněz nebo vrah, ale zároveň si uvědomuji své chyby. Beru na zřetel, co dělám špatně, co se ostatním lidem v mém okolí nelíbí a co vadí i mě samotnému. Proto o sobě píšu jako o nedobrém člověku – ne však o špatném. Já osobně si myslím, že kněz, který slouží Bohu a věřícím lidem, je dobrý člověk a že právě onen vrah patří k těm špatným. Jenže Bůh ví, zda to není obráceně. Zde se dá totiž hovořit o konfrontaci dobra a zla, ale na které stránce je to dobro? Když bych provedl anketu v okolí, dostal bych za výsledek půl na půl, a to proto, že kdybych se zeptal člověka, který se mi jeví jako dobrý, odpověděl by, že kněz patří k těm dobrým a vrah se řadí mezi ty špatné. Ale kdybych se naopak zeptal někoho, kdo vypadá jako zabiják, podvodník, či zloděj, určitě by dal hlas vrahovi a výsledek by tím zvrátil. Člověk se špatným charakterem o sobě v hloubi duše ví, že je špatný, ale proč by shazoval svého vrstevníka, když žije stejným stylem života?

     


  • 20.12.2008 18:27:59 | Autor: Tom Lery | stálý odkaz

    Komentáře

    0 komentářů:

    přidat komentář
    << úvod