« Úvod | Nové stránky »

Seminární práce - Základy společenských věd

Petr Pithart


Chvála politiky aneb návod, jak ji ostouzet


 


Co je podle Pitharta politika?
  • Podle něj je politika „politikou bez přívlastků“. Jako že se politika nezajímá o pravidla, pravdu a správnost řešení, ale jen o prospěch sama sebe a o to, aby jejich práce lidem přinesla alespoň teoretickou pravdu a správnost řešení.

    Z čeho vychází jeho úvaha?


  • Z toho, že lidé dnes často chtějí být ubezpečováni v nejasné, nicméně velmi živé představě, že by od politiky měli být uchráněni.
  • Dá se říct, že lidé se o politiku vůbec nezajímají, ale v hloubi srdci si myslí, že to, co dělají, je správné. Jenomže tomu tak někdy ani není. A také většinou dělají pravý opak. Když se rozhodovalo o vstupu do Evropské unie, byli občané proti, ale vláda byla pro – proto z účelu demokracie jsme vstoupili do Evropského společenství.
  • Když se podíváme do zahraničí, v Německu teď nastává konflikt. Všichni si sice odhlasovali vsup do Evropské unie a společnou měnu Euro, ale teď je více než sedmdesát procent obyvatel pro, aby se zpět zavedla Marka, neboť ta si držela svou hodnotu, zato Euru jeho hodnota postupně upadá.

    Na čem je politika založena?


  • Politika neusiluje a ani nemůže usilovat o to, aby byla prostředkem při hledání řešení věcně správného; může usilovat jen o řešení možné a přijatelné.

    Jaké má vlastnosti?


  • Politiky je cosi zmateného, rozporného, docela jistě nečistého, neefektivního. Popřípadě nevlasteneckého, nevědeckého. Že je to nedůslednost sama. Pro jiné zas bohapustá nuda. Je to boj zkorumpovaných stranických byrokracií proti manipulovaným voličům.
  • Politika však vskutku má mnohé, snad většinu vlastností, pro které je zatracována. V žádném případě není politika nástrojem, kterým lez sahat po ideálu…

    Kde jsou její hranice?


  • Podle Pitharta je existenčním minimem politiky řešení konfliktních situací, kdy pravidla jsou založena ve svém úhrnu jako kritéria přijatelnosti, nikoli správnosti řešení.
  • Musím říct, že souhlasím. Sice jsem politikou neprošel jako pan Pithart, ale bohatě mi stačí, když vidím politické dění v televizi. Docela často řeší věci, které nejsou až tak důležité pro přežití českého lidstva, místo toho, aby řešili právě ty věci, které jsou aktuální. Jenomže pro politiky je to, co právě řeší nedůležitého, přijatelné – ačkoli správnost řešení jim nějak utíká.

    Má politika cíl?


  • Politika jako cíl volí kompromis.
  • Politika má svůj cíl, v očích lidstva však cíl nemá, a pokud náhodou má, tak od něj stojí velmi daleko. Politika si užívá v nekonečném handrkování ubohé efemérní kompromisy v době dobývání vesmíru, přelidnění planety, ekologické krize a ofenzívy třetího světa…

    Co znamená zmíněný citát lorda Butlera, že politika je umění možného?


  • (Autor: Petr Nečas, www.eportal.cz)   Reforma veřejných financí, sotva spatřila světlo světa, vyvolala řadu protichůdných reakcí. Od titulků, že jde o největší reformy za posledních patnáct let, po strohé konstatování, že reformy jsou "mělké", případně žádné. Pro někoho jsou příliš umírněné, pro druhé naopak "asociální", vedoucí společnost do chudoby. Mezi těmito póly se nacházejí střízlivé názory, že jde o "krok správným směrem", s některými výhradami a připomínkami. Tyto názory lze akceptovat, protože každý podobný počin vyvolá polemiku a nikdo nemůže být stoprocentně spokojen.
  • Paroubek se snaží vytvořit lživé "jánošíkovské" klišé, že reforma poškodí téměř všechny a nahrává jen bohatým. Naše propočty ukazují, že na reformě získají především rodiny s dětmi a rozhodně neprodělají ani nízko- a středněpříjmové vrstvy. Prodělají hlavně ti, kteří si zvykli pasivně žít ze sociálních dávek a nesnaží se změnit svoji situaci, nebo dokonce sociální systém zneužívají.
  • Namístě by byl spíše konstruktivní přístup, protože na politické hrátky několika odborářských funkcionářů může nakonec doplatit většina poctivých zaměstnanců. Politika je umění možného. Kritika ODS za neplnění volebních slibů ještě před uplynutím sta dnů vlády je pokrytecká zvláště od těch, kteří naši zemi uvrhli po osmi letech vládnutí do více než bilionového dluhu. Jaká je alternativa, pokud reformy neprojdou? Jelikož dnes neexistuje žádný jiný průchodný koncept, nepochybně dojde k politické nestabilitě a reformy budou obětovány. Na to se těší především Jiří Paroubek, kterému se zjevně v opozici nelíbí a který doufá v rehabilitaci své oslabené pozice v rámci sociální demokracie.
  • (Autor: Tomáš Lörincz)   Politici se spíše zajímají o svůj prospěch v politice, než aby činili to, co je „věděním a prováděním možného“. Vymyslí si reformu, jak to bylo v předešlé části, a pokoušejí se ji schválit. Přitom však nekoukají na prospěch k občanům. Z vlastní zkušenosti vím, že ubírání sociálních dávek není útokem proti těm, co nechtějí pracoval, ale také proti těm, kteří se snaží najít si práci, i když mají doma děti a zvířata. Můj taťka pracuje, ale mamka ne, neboť má vysoké zdravotní potíže se zády – to je důvodem, proč je pro ni velice obtížné najít si nějakou práci, která by její zdravotní potíže ještě více nezhoršila. A když najednou přišla obálka s vyrozuměním, že se budou rušit sociální dávky, byla z toho mamka velice zkroušená. Jeden nízký plat pro pětičlennou rodinu vážně nestačí, ale na to se naši politici vážně nekoukají.

    Kdy je kompromis možný a kdy možný není?


  • Skutečná politika ostatně ani nemá žádné velké ambice, pokud jde o míru žádoucí jednoty. Usiluje pouze o to, aby byla zachována a reprodukována, a tomu podle konkrétních okolností podřizuje své metody.
  • Je samozřejmé, že kompromis vždy možný být nemusí, ale už pro dobro politiků a dění v politice, se politici vždy budou pokoušet o kompromis tak dlouho, dokud nakonec sami nepřijdou na to, že kompromis možný není a že se budou muset – jako politická strana – pokusit o jiné vyrovnání konfliktu a možná se spoléhat i na pomoc z jiných stranických opozozic.

    Jakou roli hraje kompromis v demokracii?


  • Když nastane nějaký rozpor a konflikt, jejich usmiřování, procesně upravené dohadování, organizované smlouvání, zprostředkování… Pro politiku je kompromise nejen cíl, ale také metoda.

    Může být kompromis chápán jako bezzásadovost?


  • Kompromis je spíše chápán jako obrana proti konfliktu, aby se nemuselo používat hrozby, přinucení, násilí, zastrašování, indoktrinace nebo dokonce holého násilí.
  • I když každý viděl, jak jeden politik dal facku tomu druhému…

    Proč by měl být konflikt zjevný a pozorovatelný?


  • Je-li politika především urovnáním konfliktů, jejich usmiřováním a dosahováním kompromisů, pak musí zaručit nejen výsledek, tj. urovnání, usmíření, kompromis, ale také to, že sám proces tohoto urovnání a dosahování kompromisů bude zjevný, pozorovatelný. Kompromis nelze představit zainteresované veřejnosti vždy už hotový a celý proces často složitého dosahování zastřít rouškou tajemství či demagogicky popřít jako neexistující.

  •  


    20.12.2008 19:11:08 | Autor: Tom Lery | stálý odkaz

    Komentáře

    0 komentářů:

    přidat komentář
    << úvod