« Úvod | Nové stránky »

ČJ - 4

Literatura období humanismu a renesance

-         období n o v o v ě k u ( 11.10. 1492-objevení Ameriky K.Kolumbem – poč.19.stol.), lidé více cestují a osidlují nové oblasti, rozvoj obchodu, nové objevy, centrum zájmu : člověk, toto období vychází z antiky, nový myšlenkový směr : RENESANCE : změna myšlení člověka, zjištění, že Země je kulatá, vynález knihtisku, Koperníkova heliocetická teorie ) planety obíhají kol.Slunce a ne naopak), sociální, politické a kulturní změny


 


-         RENESANCE ( od 15. do 17. století )


-         původem z francouzštiny ( znovuzrození = renaissance ), myšlenkový a umělecký směr


usilující o myšlenkovou formální obrodu antiky, vznik v 15.století v Itálii – poté se šíří do západní a střední Evropy


 


HUMANISMUS


-         původem z latiny ( humánus = lidský ), do 15.století byl v popředí zájmů bůh, od 15.století je to člověk, je to p o u z e myšlenkový směr, spjatý s renesancí, klade důraz na člověka, lidskost, úctu k člověku atp.


-         poprvé se objevuje v renesanci, trvá do dnešních dob – prolínán až do dneška


-         i m p u l s y : zámořské cesty a objevy – rozvoj obchodu, např. s arabským světem, astronomické objevy, rozvoj věd o člověku a lidském těle, velká společenská přeměna z feudalismu do kapitalismu, touha po hluboké vzdělanosti, návrat k přírodě a přirozenosti, ke svobodě člověka ( díky antice ), typ tzv. renesančního člověka : syntéza umění, vědy a praktických činností, např. Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, Raffael Santi,Donato Bramante ad.


 


-         PŘEDCHůDCI RENESANCE


-         Itálie : střediskem je Florencie, zde se narodil FRANCESCO PETRARCA – básník, bouřlivý


život, vyhnán, velmi vzdělaný, obdivoval Homéra, údajně smrt nad jeho spisem, navštívil i Prahu, byl u dvora Karla IV.,psal hlavně latinské spisy, filozofické práce, inspirace v jeho tvorbě : šlechtična Laura – věnoval jí své básně, jeho láska nebyla příliš naplněna, sbírka básní : Zpěvník


                         Sto sonetů Lauře


1.      básník používající sonety ( = znělky, básně obsahující 4 sloky, první 2 sloky mají 4 verše,


druhé 2 sloky jsou tříveršové )


DANTE ALIGHIERI = předchůdce Petrarcy, z chudé rodiny, bojoval proti papeži, skončil ve vyhnanství, n  e j z n á m.d í l o : Božská komedie = umělecké zobrazení tehdejšího světa, 3 části – peklo, očistec a ráj, Danteho provází Vergilius v pekle a očistci, rájem Beatrice ( do ní byl Dante zamilovaný ), Vergilius byl pohan, nesměl tudíž do ráje, psáno tercinami = druh verše ( trojverší )


GIOVANNI BOCCACIO = zakladatel renesanční novely, novela = žánr lit.přezdívaný novinka, kratší vyprávění většinou s rozverným dějem z doby, kdy vzniká, ze současnosti


( novela je dnes krátký román), znal se dobře s Petrarcou


Dílo : Dekameron = rozsáhlé prozaické dílo, 10x10 novel, ve Florencii – epidemie moru, 10 mladých lidí utíká na venkov, vypráví si zde příběhy


-         G.B. je zakladatel italského básnického jyzka, výsměch pokryteckému myšlení, oslava lidskosti a přirozenosti…


 


Francie : FRANCOIS VILLON ( VIJON )


-         vzdělaný muž, vystudoval pařížskou Sorbonu, bez stálého zaměstnání, tulák ( i zloděj ), vykázán z Paříže, dílo : Velký testament ( Závěť )


    Malý testament ( Odkaz ) = hluboké zamyšlené nad osudem čl. a


    kutým životem


-         nový žánr : villonská balada = ponuré básně,plné skepce a smutku, zármutek, byl to tzv.


,,prokletý básník‘‘ = nebyli svou dobou pochopeni, ale ovlivnili pozdější generace


 


Anglie : GEOFFREY CHAUCER, dílo : Canterburské povídky – inspirace Dekameronem, 24 veršovaných příběhů zasazených do rámcového vyprávění, 30 poutníků – různé postavy


( lékař, právník, rytíř, tkadlec, mlynář…) putující do Canterbury, vypráví si příběhy, rychlý dějový spád


VRCHOLNÁ RENESANCE


 


-         hl. v Itálii, v ostatních zemích méně, v 15.stol. se dostává do Francie a do Španělska, v 16.stol. do Anglie a Polska, v německých zemích ( stejně jako ve Skandinávii a Čechách ) byla renesance utlumena reformací


-         díky renesanci – znovuobjevení antických žánrů – eposy, epigramy, tragédie, komedie


-         objevuje se lit.v národních jazycích, tématika tělesnosti a smyslnosti, užívání si života


-         centrum renesance : Itálie : básník LODOVICO ARIOSTO = satirik a dramatik, nejznámější dílo : Zuřivý Roland= veršovaný epos, pracoval na něm celý svůj život, neustále ho upravoval, než ho dodělal a pak zemřel


děj : Roland je šlechtic nešťastně zamilovaný do Angeliky, kt.zešílel – jeho láska není naplněna, líčí zde války a boje, které se mimojiné vedly – užití ironie, autor se vysmívá tehdejším poměrům a pověrám ve společnosti


NICCOLO MACHIAVELLI = především dramatik, nejznámější dílo : Mandragora = satirická komedie, představuje vrchol dramatické tvorby v renesanci ( pozn.mandragora = ,,kořen‘‘ údajně s kouzelnými schopnostmi, 2 lidé se do sebe zamilují po pozření tohoto kořene ), hlavní hrdina : Mazaný Svatoušek, který využívá své chytrosti


 


D i v a d l o


-         centrum divadla se v 60.letech 16.stoleté stávají Benátky : komediální soubor COMMEDIA DELL ARTE = každý herec hrál ustálený tip, objevují se tyto postavy : Harlekýn = šašek, který toho moc nenamluvil, ale byl mazaný, Colombína = krásná, ale hloupá dívka, často se do ní zamilovává například Harlekýn…dále pak postava Kapitána


-         tyto postavy se objevují i v jiných hrách, ale mění se zápletky


-         text tehdejšího divadla nebyl ustálený – obměny


-         neměli stálé divadlo – kočovali


-         ve francouzském divadle – z Harlekýna se stává Pierot – vyjadřuje se pantomimou, přestává mluvit


 


TORGUATO TASSO = především básník, prozaik, v jeho tvorbě se objevuje renesance i baroko (stlačení smyslnosti náboženstvím ), hl.dílo : Osvobozený Jeruzalém = nábožensko-hrdinksý epos o dobývání Jeruzaléma v křižáckých válkách


 


Francie : vznik literární školy = tzv. p l e j á d a – věnuje se hl.básním, veršování, příklon k antické poezii. Např. PIERRE DE RONSARD – užití epigramů, hymny, elegie – oslava rodného kraje a lásky, tvoří hl. milostnou lyriku, dílo : Sonety pro Helenu


FRANCOIS RABELAIS ( Roblé ) = největší renesanční prozaik, vystudovaný lékař, poté nastoupil do řádu a stal se mnichem, dílo : Gargantua a Pantagruel – původně 4 díly, později se objevil pátý ( asi jej nepsal Rabelais ) – kritika zaostalosti tehdejší společnosti, naváží se do školství, soudnictví, náboženství, představuje ideál svobodného lidství, děj : hlavní postavy – královská rodina obrů ( děda, otec a vnuk ), nejstarší obr představuje feudála – odříká si,je střídmý, otec = kult svobody a přirozenosti, vnuk = renesanční člověk – neodříká si, je uvolněný, vzdělaný, odchod do světa…kniha plná fantazie, humanismu, satiry


MICHEL DE MONTAIGNE = původním povoláním voják, později soudce, starosta, vzdělaný, přemýšlivý člověk, měl převratné myšlenky ( psychologie, antropologie ), za to dán do klatby, nesměl vykonávat své povolání, zničení jeho jediné knihy Eseje


-         stal se tvůrcem nového literárního útvaru = esej = literárně kritická nebo publicistická stať na témata literární, filozofická nebo společensky aktuální, o nichž chce autor pojednat originálním a subjektivním způsobem


 


     Nizozemsko : ERASMUS ROTTERDAMSKÝ - ,,duchovní vůdce humanistů‘‘, vzdělaný uče-


     nec, působil ve VB, Fr., …přednášky o svých myšlenkách, snaha o sloučení antiky s křesťanstvím


     obdiv antické kultury, kritika církve a pokrytectví, zlořádů, nevědomosti, nejznámější dílo :


     Chvála bláznovství = společenská satira, hl.postava – paní Bláznivost, kamarádky : Opilství,


     Nevzdělanost, Podlézavost, Egoismus…kritika školství, stavu vzdělání, náboženství, panovníka,


     soc.otázky, tuto knihu hned po jejím vydání přeložil Řehoř Hrubý z Jelem


     Adagio = sb. přísloví a sentencí ( citátů ) z antiky


 


     Španělsko : MIGUEL DE CERVANTES Y SAVEDRA- nechodil do školy, dobrodruh, účastník


     mnoha bitev, přišel o ruku, zajat Turky, úředník, neúspěšný podnikatel, umřel v bídě, nikdo se o


 


něj nezajímal, v této době - žánr : rytířský román = zvláštní forma románu, příznačná pro 15. a 16.století, představující prozaické zpracování středověké rytířské epiky a soustřeďující se především na dějové složky, děj je zpravidla situován do fantastického světa, zabydleného obry a nestvůrami, jež musí hrdina přemoci, aby získal srdce dámy


dílo : Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha = parodie na rytířský román, hl.hrdina : Don Quijote – chudý šlechtic, čte si rád rytířské příběhy, rozhodne se stát rytířem a získat slávu a srdce ženy, který je pro něj dokonalá ( Dulcinea ) – zná ji jen od vidění, doprovází jej věrný Sancho Panza, don Quijote jede na své staré a vychrtlé kobyle Rosinante, bojuje s přeludy, větrné mlýny považuje za obry, nakonec poznává Dulcineu a zjišťuje, že je ve skutečnosti hloupá a ztrácí ideály, vše se odehrálo jen v jeho mysli…umírá


LOPE DE VEGA = dramatik, bouřlivý život, vyhlášený milovník, stal se miláčkem národa, ve 13 letech – 1.divadelní hra, celkem 2000 her, velmi podobné, vytvořil španělské národní drama – drama pláště a kordu ( dýky ) – typ dramatu, náměty – láska, city a čest, objevuje se zde i tragikomedie, porušoval jednotu času, místa a děje, zvětšil dynamiku děje, historické náměty používal málo, počet postav : 3-4, tyranský šlechtic, chudý poddaný vesničan – chytrý, dokázal se bránit útokům šlechtice, panovník uvedl problém na správnou míru


Dílo :  Král je nejlepší soudce


            Otrokyně svého milence


            Král Pedro v Madridě


            Ovčí pramen – o vzbouření prostého liduz vesnice proti vysokému šlechtici


 


TIRSO DE MOLINA – kněz, náboženské hry, jako první zpracoval lidové pověsti o Donu Juanovi, divadelní hra : Sevilský svůdce


                          Kamenný host – o Donu Juanovi, kt.svádí ženy, hledá pravou lásku, ale zjišťuje, že se do žádné z nich nemohl zamilovat


 


PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA = dramatik, přechod mezi renesancí a barokem, navazuje na de Vegu, drama pláště a kordu, hra : Dáma skřítek = renesanční hra, humanisticky zaměřená


 


Anglie : 16.-17. století, doba královny Alžběty, alžbětínská doba, alžbětínské divadlo


EDMUND SPENSER = dramatik, básník, psal oslavné básně na královnu Alžbětu : Královna víl (nedokončený epos )


WILLIAM SHAKESPEARE = největší dramatik světové literatury, narozen ve Stratfordu nad Avonem, odchod do Londýna za prací, nechával se najmout od různých divadelních společností a píše hry, spolumajitel divadla GLOBE, 37 her


Dílo : 1. období tvorby : do roku 1600 – komedie : Komedie plná omylů


                                                                                     Zkrocení zlé ženy


                                                                                     Mnoho povyku pro nic


                                                                                     Kupec benátský


                                                                                     Sen noci svatojánské


                                                                                     Veselé paničky Windsorské


-         píše i historické hry v tomto obd.  – z anglických dějin : Jindřich VI., Jindřich IV., Richard III. (,,Království za koně‘‘), ze starověku : Julius Caesar


-         drama : Romeo a Julie


2.období – do roku 1608 : skepse, pesimismus, životní zklamání


Tragédie : Macbeth


                 Král Lear


               Antonius a Kleopatra


               Othello : hl.postavy – Jago ( důstojník benátské republiky ), Othello ( jeho nadřízený, černoch ), jeho žena – Desdemona, na výpravě proti Turkům se Jago rozhodne,že zničí Othella, Othello a Jago = přátelé na oko, Desdema je prý muži nevěrná, uškrtí ji, byla však nevinná – Jago se chtěl Othellovi jen pomstít…neunese vinu a spáchá sebevraždu


Hamlet, kralevic dánský : děj se odehrává v dánském království, Hamletův otec zemře za podivných okolností, Claudius ( králův bratr ), asi zabil svého bratra, oženil se s královnou, Hamlet má sen, kde se zjeví jeho otec a řekne mu pravdu o své smrti, zabil jej Claudius, Hamlet chce pomstít svého otce, probírá určité filozofické otázky ( ,,Být či nebýt, toť otázka‘‘ ), zinscenuje představení o smrti svého otce, Claudius Hamleta za to pošle do VB, Hamlet se však tajně vrací dokonat pomstu, souboj Hamleta s Poloniem ( otec jeho životní lásky Ofélie ), myslel sis, že je to Claudius a zabil jej za závěsem, Ofélie páchá sebevraždu, bratr Ofélie Laertes vyzve Hamleta na souboj, Claudius otráví Laertův meč jedem, chce se zbavit Hamleta, otrávený meč nakonec zabije úplně všechny


3.období : asi do roku 1612, méně pesimismu, klidnější hry bez dějových zvratů, hry : Bouře, Zimní pohádka


 


Humanismus a renesance v českých zemích  ( 15., 16.století )


-         tlumena husitstvím a reformací, rozvoj měst, obchodu, významný rod Rožmberků, Vilém a Petr Vokovi, rybníkářství, lit. : opisy původních děl, překlady, úpravy cizích děl, nauková próza – právnická, řečnická, mizí anonymita děl, již finanční podpora spisovatelů, lékařské + astronomické + filozofické + astrologické spisy, slovníky, cestopisyvznik tzv. humanistické ČJ


-         renesanční myšlenky : HYNEK Z PODĚBRAD – přeložil 11 novel z Dekameronu, psal v ČJ : Májový sen, Veršové o milovníku – opojení životem, radost ze života


-         český humanismus – propojen s reformací církve


 


Latinská humanistická literatura


-         vycházela ze starověké latiny používané v antice, pouze pro určitý okruh čtenářů, ale stále vlastenecká


JAN Z RABŠTEJNA – obhajoba tehdejšího politického zřízení, spis Dialogus – v době, kdy se lid bouří proti Jiřímu z Poděbrad


BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC – psal latinsky a na úrovni, psal epigramy, žalozpěvy a ódy, satirické spisy na tehdejší politiku, spisy : O lakomství, O štěstí, O bídě lidské, Žaloba k svatému Václavovi na mravy Čechů


AUGUSTIN OLOMOUCKÝ – jeden z 1.lit.kritiků, netvořil vlastní tvorbu, královský písař


ZIKMUND HRUBÝ Z JELENÍ – hl.vydavatel, etymologický ( výkladový ) slovník, dílo : Lexikon symphonů


 


Humanistická literatura v národním jazyce


ŘEHOŘ HRUBÝ Z JELENÍ – hl.překladatel, z latiny do ČJ, přeložil Petrarcu, Erasma Rotterdamského – Chvála bláznovství, vlastní komentáře k dílu


VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD – hl.právník, překladatel, dílo : Knihy o napravení padlého = náboženský spis, formuloval program Národního humanismu – psát by se u nás mělo hl.vČJ


Právnické dílo : Knihy devatery


MIKULÁŠ KONÁČ Z HODIŠKOVA – bajky Pravidla lidského života


LUKÁŠ PRAŽSKÝ – člen Jednoty bratrské, naučné a didaktické spisy


J e d n o t a   b r a t r s k á : vznik 1458, v době husitství – základem myšlenky Petra Chelčického, nejprve jen náboženská sekta, pak i vzdělávací, rozvoj filologie


( jazykovědy ), zájem o historii, hudbu, lit., organizace školství :


 a. elementární škola


                                                         b. partikulární = příprava na studium na VŠ


                                                         c. akademie


                                                         d. univerzita


- podíl na vzdělávání měli i Jezuité, založení akademie Klementinum ( 1556 )


 


,,Zlatý věk české literatury‘‘


-         30.léta 16.stol. až do bitvy na Bílé hoře ( 1620 ), 2 období : doba Veleslavínová


      doba Rudolfova


DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA = tiskař, nakladatel, ,, vybroušený typ ČJ‘‘  - veleslavínská ČJ, vzal si dceru Jiřího Melantricha z Aventýna – tiskli hl.slovníky, cestopisy, dějepisná literatura, dělali ,,kalendáře‘‘ : Kalendář historický


JAN CAMPAŇUS VODŇANSKÝ – profesor, rektor UK, básník, drama : Bretislaus ( drama z ČJ dějin)-latinsky, komedie


JAN BLAHOSLAV – vysoký představitel Jednoty bratrské, kronikář J.B., vytvořil její archív : Akta Jednoty bratrské, dále písemné spory s Janem Augustem


Dílo :Filipika proti misomusům – obrana vzdělanosti ( filipika = obrazné označení pro plamennou řeč)


-         přeložil Nový zákon z latiny


-         podíl na vydání kancionálu = soubor písní : Šamotulský kancionál


dále dílo Musica = spis se základním poučením o hudbě a o sborovém zpěvu


Gramatika česká = snaha o ustanovení normy jazyka, 1.pokus o správnou gramatiku


-         po jeho smrti překlad celé Bible s užitím jeho ČJ ( kralická bible )


 


Dějepisecká literatura


-         kroniky, akta, tzv. letopisy ( vlastní vzpomínky autora ), církev – katolická, evangelická


VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN – úprava minulosti po svém, napsal Kroniku českou – nevěrohodná vyprávění, oblíbená až do 18.století


MIKULÁŠ DAČICKÝ Z HESLOVA – dílo Paměti = kronika jeho rodu, proloženo verši, sbírka básní: Prostopravda


 


Cestopisy


-lidé více cestují, poznávají nové kraje, původně náboženský charakter


KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC ( a na Pecce  ), dílo : Cesta z království české do Benátek


VÁCLAV VRATISLAV Z MITROVIC – v mládí se dostal na dvůr Rudolfa II. A pak s družinou do Turecka, kde jej uvěznil sultán, považován za špióna, jeho příběhy : oblíbené v době NO


Dílo : Příhody Václava Vratislava z Mitrovic


OLDŘICH PREFÁT z VLKANOVA : dílo – Cesta z Práhy do Benátek a Palestiny ( hodně cestoval, návštěvy do Palestiny )


MATOUŠ HOZIUS VYSOKOMÝTSKÝ : dílo  - Kronika moskevská ( nebyla to skutečná kronika..)


JAN HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC ad.


 


Zábavná próza


-         nenáročná náměty i formou, sloužila hl.k pobavení


-         díla u nás nebyla původní, pouze překlady ze starších a cizích děl


-         nejčastější náměty : starověké bajky – Ezop ( výchovný ráz )


-         zábavná lit.z Něm. – postava Enšpígl ( =klaun, šašek, moudrý blázen )


-         u nás vznik podobné postavy : Jan Paleček - šašek krále Jiřího z Poděbrad, objevuje se v knížce Historie o bratru Janu Palečkovi – částečná kritika Jiřího z Poděbrad, toužil po rovnosti všech lidí v této knize


-         kniha : Historie o doktoru Faustovi<


20.12.2008 20:51:21 | Autor: Tom Lery | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod