« Úvod | Nové stránky »

Taneční kurz

   ZAČÁTEČNÍK  


Do tančních jsem chodil od poloviny září roku 2007. Neměl jsem svou taneční partnerku, a proto jsem tancoval s dívkou, která na mě "zbyla". Ale od třetí hodiny jsem tancoval s Terezou, dívkou, která navštěvovala stejnou školu jako já - gymnázium v Klášterci nad Ohří. Problém však byl v tom, že byla vyšší než já.


Prodlouženou jsme odtancovali spolu, ale jakmile zazněla řeč o soutěži na Věnečku, Tereza se šprajcla a za žádnou cenu do soutěže nechtěla. Pro mě soutěž byla snem, ale Tereza ji silně odmítala a poradila mi, ať si najdu nějakou jinou. To nebylo zrovna vhodné, když do soutěže zbývaly 4 týdny, ale jiná možnost nebyla. O přestávce jsem začal hledat jinou tanečnici, která by do soutěže chtěla jít se mnou.


Když už jsem se válel v zoufalství, všimnul jsem se dívky, která v hloučku několika lidí stála opřená o stůl a radostně se s nimi bavila. Vůbec jsem nevěděl, kdo to je. Taneční jsem navštěvoval pravidelně už 6. týden, ale této dívky jsem se nikdy nevšiml. Nepřišla mi povědomá. Sebral jsem se tedy a vydal jsem se za ni.


"Promiň, ale..." promluvil jsem na ni zdráhavě, neboť se na mě vůbec nepodívala. "Ano?" odpověděla, když se mi podívala do očí. "Jen jsem se tě chtěl zeptat, zda se se svým partnerem hlásíš do soutěže." Nemohl jsem na ni vylít otázku, která by měla jednoznačnou odpověď, neboť by rozhovor skončil velmi brzy, ale já ho chtěl udržet co nejdéle.


"Bohužel," zesmutněla, když odpověděla. "Proč? Nechceš?" zeptal jsem se jí, ale ona mi řekla, že jí je to jedno, ale jejímu partnerovi se nechce, a ukázala na něj. Zeptal jsem se jí tedy, zda by nechtěla do soutěže se mnou a poté jsem se zeptal jejího partnera, zda by mu to nevadilo. Když to povolil, Lucka - tak se jmenuje - mi řekla své ANO a od té doby jsme tancovali jen spolu. Pravidělně jsme ale museli hodně cvičit, neboť to Lucka moc neovládala a já určité kroky také ne.


Paradox byl, když jsem zjistil, že Lucka také chodila na stejnou školu jako já a přitom jsem o ní neměl ani páru. Byla jen o dva ročníky níže. Náš vztah se z profesionálního pomalu přetvářel na milostný a já kvůli ní ukončil můj vtah a začal chodit s ní. Nečekal jsem, že spolu budeme jen jeden týden. Ukončila to ona, neboť jsem se neustále zdráhal a ona nevěděla proč. Tedy věděla, ale nechtěl tomu věřit a plno lidí bylo překvapeno z toho, že spolu chodíme. Jednu sobotu jsme strávili v tělocvičně v mé vesnici Perštejn, kde se najednou zdráhala ona. Už od autobusu jsem věděl, že něco není v pořádku.


Po pár hodinách tance jsem se jí zeptal, co se to děje. Že se chová prapodivně a nechce, abych se jí dotýkal. Jestli to mám brát jako známku toho, že chce ukončit vztah, aniž vlastně plně začal. "Chtěl bys?" odpověděla mi na to. "Samozřejmě že ne!" ujistil jsem ji, ale začal jsem doléhat, aby mi řekla, proč je tak odtažitá.


Nakonec mi do obličeje vpálila: "Po celé škole se šeptá, že jsi teplej!" Polil mě studenej pot a najednou mi bylo jasné, proč se tak zdráhá. Proto jsem ticho nakonec přerušil: "Ano. První sex jsem měl s klukem a opustil jsem ho kvůli tobě."


Rozbrečela se a zvedla se z lavice. Chtěla kolem mě projít a odejít, já ji však chytl za ruku a přitáhl si ji k sobě. "Nemůžeš odejít. Co soutěž? Co já?" - "Soutěž je tvůj sen," řekla mezi vzlyky. "Tvůj snad také, ne?" zarazilo mě to.


"Ano," odpověděla nakonec. "Proč nereaguješ na druhou otázku?" pokusil jsem se jí to připomenout. "Co od toho čekáš? Ty jsi teplej a já jsem holka. Jde to dohromady?"


"Ale já chci tebe. Kdybych tě nechtěl, tak bych Romana neopustil," vyslovil jsem tiše a stále jsem si ji pevně držel u sebe, aby mi neutekla. "Dokaž mi to! Dokaž mi, že mě miluješ," oslovila mě. Neváhal jsem a poprvé jsem ji políbil. Akt trval celkem dlouho, ale po ukončení se Lucka všimla mého provinilého výrazu v obličeji a na svém těle cítila můj třes.


"Promiň, ale nejde to," oznámila mi lítostivě a já ji pustil. "Za všechno se ti omlouvám," řekl jsem pak já. "Ty se nemáš za co omlouvat. Tys to chtěl zkusit. To já jsem blbá, že jsem nevěřila lidem ve škole, když mě upozorňovali na to, co jsi."


"Tohle neříkej, prosím. Můžeme být přátelé aspoň, nebo mě úplně odstraníš ze své hlavy?" - "To bych ti udělat nemohla. Budeme přátelé. Ty do tý soutěže chceš moc a děláš pro to maximum. Zůstaneme spolu, ale pouze jako taneční partneři."


Usmál jsem se a na poslední hodině tanečních jsme prošli vyřazovacím kolem a mohli se s dalšími pěti páry utkat v soutěži na Věnečku. Sice jsme zůstali na pátém místě, ale jsme přátelé až do dnes. Chtěli jsme spolu do pokročilých, ale bohužel jsme se nepřihlásili, neboť bychom to nestíhali.


Bohužel nemám ani jednu fotku, ani video, neboť jsem v té době neměl žádný foťák.


03.01.2009 01:15:32 | Autor: Tom Lery | stálý odkaz

Komentáře

4 komentářů:
  • 25.01. 05:16, Petr

    hmm...dost zajímavý příběh.Co se týče vypravování, tak tam rozhodně nic nechybělo!!!Takže preciznost nade vše:D

  • 05.01. 20:26, Standa

    Hmm .. jako povidka je to dobry az na asi dva vyrazy Jinak pekny pribeh

  • 03.01. 16:19, Vojta

    Dobré vypravování, co se týče žánru. Zápletka, krize i peripetie tam je, takže dobrý.

  • 03.01. 15:33, Fanda

    Zajímavý příběh, já v tanečních měl podobný zážitek s těma partnerkama.....Když sem šel do tanečních, tak sem partnerku měl, ale taneční mistr aspoň jednou za tu hodinu řekl, vystřídat partnerky, ne včdy sme ho s mojí partnerkou poslechly, jen když stál u nás....takže sem takhle vystřídal asi 5 partnerek a překvapivě všechny byly z Círevního gymnázia a aby toho nebylo málo, tak sem pak na Církevnim gymnáziu nastoupil na praxi do kuchyně.....


přidat komentář
<< úvod