« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 1A

FILOZOFIE – co to je


filozofie, význam,


hlavní filozofické


disciplíny a otázky


Původ slova filozofie: Slovo ,,filozofie“ pochází z řečtiny. Poprvé ho prý použil již Pythagoras, avšak vlastní význam dal tomuto slovu až Sokrates. Termín je složen ze dvou slov: ,,filein“ znamená ,,milovat“ a ,,sofia“ označuje vědění, jak žít, tedy ,,moudrost“.  Řečtí filozofové se označením filozofie chtěli odlišit od jiného pojetí moudrosti, který užívali mudrci. Podle mudrců nám pravda mohla být odkryta v mýtech, ale filozofové věřili, že pravda se nám dává z určitého úhlu a z určité části. Vlastně tím, že odkryjeme jednu stranu pravdy si zakrýváme tu druhou. Na rozdíl od bohů jsme bytostmi konečnými, a proto nemůžeme obsáhnout vše. Je tedy jasné, že člověk nikdy pravé moudrosti nedosáhne. Můžeme ale po jejím dosažení toužit a můžeme ji jako pravou hodnotu života milovat. Z toho plyne nedokonalost filozofů, kteří o své nedokonalosti ví a považují moudrost za nejvyšší hodnotu.


Význam filozofie: Určit význam filozofie je velice těžké. Sama o sobě možná ani tak význam nemá. Jde spíše o individuální pojetí jedince. Každopádně filozofii považujeme za jakousi vědu věd. Kdysi dávno filozofie dokázala obsáhnout všechny vědní disciplíny. Ovšem postupem času se jednotlivé vědy zdokonalovali a bylo tedy pochopitelné, že se osamostatnili. Z těch nejmladších to je sociologie. Filozofie je věda, která může člověku pomoci ve chvíli, kdy o něčem pochybuje. Je-li si tedy člověk něčím jistý, žádnou filozofii ke svému životu nepotřebuje.


Co je to filozofování: Je to něco jako přemýšlení, snaha nevymýšlet si, koukat se kolem sebe a něčím se nechat nadchnout. Je to také hledání nadšení. Filozofie téměř nikdy nenachází žádné řešení ani výsledek.


 


Filozofické disciplíny: filozofii rozdělujeme na:           filozofii teoretickou


                                                                                  filozofii praktickou


                                                                                  dějiny filozofie


 


Teoretická filozofie skládá se z:        ontologie – nauka o jsoucnu, bytí


                                                           gnoseologie (noetika) – nauka o poznání


                                                           antropologie – zkoumá člověka, co jsme…


 


Praktická filozofie skládá se z:          etiky – nauka o mravech a jednání, řeší otáz. dobra a zla


poetiky – nauka o lidské tvořivosti, hudba, výtvarné umění, technika, řeší krásu a ošklivost


Ontologie


Pochází z řeckého ,,on“ = jsoucí, to, co je. Jedná se o každou jsoucí věc, činnost, která nějak existuje. Každý z nás jsme jiný, ale právě to, že jsme, je pro nás společné. Ontologie řeší otázku ,,proč ty věci jsou?“ – příčinou je bytí. Bytí je základem, substancí všech jevů. Každý filozof si pod pojmem bytí představoval něco jiného, a proto se rozdělovali do různých filozofických škol, směrů. Bytí samo o sobě je neviditelné, nepopsatelné, pro člověka naprosto nedůležité a zůstává skryto za jevy. Pro ontologii používáme i pojem metafyzika – Aristoteles – podle něj to je pravá filozofie, něco, co není fyzikálními zákony vysvětlitelné, zkoumají filozofii ve strnulém stavu.


Opakem ontologie je dialektika – věda, která se snaží jevy vidět v souvislostech, ve vývoji. Předpokládá změnu. Vývoj společnosti.


 


Ontologie řeší tři základní otázky:


1. otázkaKolik je bytných principů?


monismus – přesvědčení, že existuje jen jeden bytný princip, monismus dále rozdělujeme na:             materialismus – bytný princip je hmotná věc, např. marxismus


idealismus – základem je nehmotná záležitost, třeba náboženství. Idealismus dále rozdělujeme na:


subjektivnízáklad odvozen z lidského vědomí a naše vědomí ovlivňuje realitu světa, základ vychází z vědomí


objektivní – základ existuje nezávisle na člověku (Platon)


dualismus – spojení materialismu a idealismu, existují dva bytné principy, které jsou na sobě nezávislé, neslučitelné, opaky (Aristoteles – duše a tělo)


pluralismus – přesvědčení, že musí být minimálně dva bytné principy (atomisté, monadologie)


2. otázkaJe-li jsoucno schopno změny, je ta změna předem předurčena a má nějaký cíl?


teleologie – všechno má svůj předurčený cíl, ke kterému to směřuje


determinismus – všechno je vždycky něčím předurčeno


indeterminismus – všechno se děje náhodně, nic není předurčeno, vývoj se děje nahodile


3. otázkaJe bytí obsaženo přímo v jednotlivých jevech nebo stojí někde mimo?


imanentní bytí – bytí je obsaženo v jevech


transcendentní bytí  bytí stojí někde mimo, není obsaženo v ničem  (Platon - existují dva světy – reálný a svět idejí)


Gnoseologie


Nebo také noetika je věda o poznání, podstata poznání, ale i výsledky poznání. Pojednává především o poznání pravdy, musíme vědět, něco o tom, co vlastně hledáme, zákonitosti poznání.


Původně měla 3 disciplíny:       epistemologie – vědecké poznání


logika – poznávání na základě premis, vyvozování


filozofie jazyka – přiřazování pojmů


naivní realismus – věci jsou takové, jak je vidíme


skepticismus – pochybování o lidských schopnostech poznávat


agnosticismus – přesvědčení, že objektivní poznání není


kritický realismus – důvěra v poznatelnost, můžeme poznávat, ale musíme si uvědomit, že smyslové orgány nás mohou klamat a my je musíme korigovat. Čím nebo jako poznáváme – myslí nebo smysly – se dělí na empirismus a racionalismus


Antropologie


Zabývá se člověkem, otázka smyslu lidského života, zakladatelem byl Schiller, proměny člověka v průběhu vývoje: antika – bohové jsou lidští, lidské vlastnosti; středověk – bůh je jeden, je bezchybný a přísný, proti bohu je člověk bezmocný; novověk – asi od renesance, svobodný člověk, sám za sebe zodpovědný


03.03.2009 16:11:15 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod