« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 1B

Ústavní pořádek ČR



Ústava ČR


ü      schválená 16. 12. 1992 jako ústavní zákon České národní rady s účinností od 1. 1. 1993.


ü      je součástí tzv. ústavního pořádku ČR, který tvoří především Listina základních práv a svobod


ü      v úvodních ustanoveních upravuje základní principy ústavního systému republiky, jako jsou demokratický základ státnosti, pluralita politického systému, princip soudní ochrany základních práv a svobod, a atributy svrchovanosti státu, jako jsou státní území, státní občanství, hlavní město a státní symboly


ü      podle Ústavy ČR je ČR svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana


ü      lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává zprostředkovaně nebo přímo


ü      stěžejním předmětem ústavní úpravy je dále systém dělby moci v ČR, tvořený orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní. Moc zákonodárná je tvořena dvoukomorovým Parlamentem České republiky, který se skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu. Moc výkonná je tvořena prezidentem ČR, vládou ČR a dalšími orgány. Moc soudní tvoří podle ústavy Ústavní soud ČR a soustava obecných soudů


ü      dalšími Ústavou ČR upravenými institucemi jsou Nejvyšší kontrolní úřad a Česká národní banka


ü      ústava ČR může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony, přičemž ústava nepřipouští změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu. K hlasování o Ústavu ČR se požaduje souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů


 


Ústavu tvoří 8 hlav:


ü      Základní ustanovení (preambule – předmluva)


ü      Moc zákonodárná


ü      Moc výkonná


ü      Moc soudní


ü      Nejvyšší kontrolní úřad


ü      Česká národní banka


ü      Územní samospráva


ü      Přechodná a závěrečná ustanovení


Nedílnou součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod, která není formálně označena jako ústavní zákon, ale jako k  takové se k ní přistupuje.


Listina základních práv a svobod


Je součástí ústavního pořádku ČR. Vznikla na podkladě Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté a vyhlášené Valným shromážděním OSN z 1948. ČR se řadí mezi demokratické právní státy, které nezacházejí se svými občany libovolně, ale respektují přirozená základní lidská práva a svobody.


Patří sem mimo jiné: Právo na život, na osobní svobodu, Svobodu pohybu, pobytu, myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání a uměl. tvorby. Právo vlastnit a dědit majetek, Nepřípustnost cenzury, svoboda projevu a šíření informací, právo svobodně se sdružovat, Právo podílet se na veřejné správě přímo či svobodnou volbou svých zástupců. Listina základních práv a svobod obsahuje také práva hospodářská, sociální a kulturní, práva národnostních menšin a právo na soudní a jinou právní ochranu


Listina obsahuje celkem 44 článků. Většinou jsou v nich jednotlivá práva formulována stručně; předpokládá se, že podrobnosti stanoví zákony.


Zákonodárná moc


Parlament České republiky, ústavní orgán a výlučný představitel zákonodárné a ústavodárné moci v ČR volí prezidenta republiky. Poslanecká sněmovna vyslovuje důvěru nebo nedůvěru vládě, rozhoduje mimo jiné o změnách státní hranice, o vyhlášení válečného stavu a o vyslání ozbrojených sil mimo území ČR. Parlament České republiky je podle Ústavy ČR tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu 4 let ve volebním systému poměrného zastoupení, Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu 6 let ve volebním systému většinovém. Každé 2 roky se volí třetina senátorů. S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky a funkce soudce.


 


Poslanecká sněmovna ČR, dolní komora Parlamentu ČR. Skládá se ze 200 poslanců volených na dobu 4 let v systému poměrného zastoupení. Do Poslanecké sněmovny ČR může být volen každý občan ČR, který má právo volit a dosáhl věku 21 let. Poslanecká sněmovna ČR je stěžejním představitelem zákonodárné moci Parlamentu; začíná v ní zákonodárný proces a usnášejí se zákony. Zákonodárnou iniciativu má poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Poslanecká sněmovna ČR je způsobilá usnášet se za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů, k přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, pokud Ústava nestanoví pro některé situace pravidla odlišná. Je - li zvolen získává mandát = pověření. Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně, nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Výkon mandátu je služba lidu podle svědomí poslance nikoli poslušnost k politické straně (mandát volný).


 


Senát České republiky, horní komora Parlamentu České republiky. Základní funkcí Senátu jako horní komory zákonodárného sboru je být pojistkou ústavnosti a dbát na patřičnou kvalitu zákonů. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na základě volebního systému většinového na dobu šesti let, přičemž se každé dva roky volí třetina senátorů. Senátoři vykonávají svůj mandát osobně, v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy; jsou chráněni institutem poslanecké imunity. Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu. Senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou příslušné komory ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí. Senát (jako celek) je oprávněn podávat Poslanecké sněmovně návrhy zákonů. Poslanecká sněmovna projednává návrhy zákonů jako první, návrh zákona, se kterým vyslovila souhlas, postoupí Senátu. Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení, a to tak, že návrh zákona schválí nebo zamítne (pro určité případy má absolutní právo veta, v ostatních suspenzívní právo veta), nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, anebo vyjádří vůli nezabývat se jím (to má tentýž důsledek jako přijetí zákona). Obě komory volí prezidenta republiky. Senát přijímá zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona, v případě, že dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi; nedojde-li ke schválení, pozbývá zákonné opatření další platnosti.


Přijaté zákony podepisuje prezident, předseda poslanecké sněmovny a premiér. Aby byl zákon platný musí být vyhlášen ve Sbírce zákonů ČR. V ten den, kdy je zveřejněn nabývá platnost a 15. den po zveřejnění v té Sbírce nabývá účinnosti - je už právně vynutitelný.


Výkonná moc


Prezident, parlament, vláda.


Prezident je hlava státu, parlamentní demokracie - výkonná moc vychází ze zákonodárné - prezident je volen parlamentem - společná schůze obou komor. Je volen na 5 let, max. 2x za sebou, člověk nad 40 let (jako senátor), souhlas nadpoloviční většiny všech členů (142), když by nebyl zvolen napoprvé, šance ještě 2. kolo a 3. kolo.


Úkoly prezidenta:      jmenuje a odvolává členy vlády, přijímá jejich demisi, svolává zasedání poslanecké sněmovny - za jistých okolností ji může rozpustit, jmenuje soudce ústavního soudu (15 lidí), právo vrátit parlamentu přijatý zákon = právo veta - není to absolutní právo, podepisuje zákony, má možnost amnestie - omilostnění vězňů s lehčími tresty, může odpouštět, zmírňovat tresty uložené soudem, vrchní velitel ozbrojených sil, propůjčuje vyznamenání, řády - nejvyšší státní vyznamenání: Řád Bílého lva, Řád T.G.M., medaile; právo účastnit se schůzí parlamentu.


Vnější úkoly:              zastupuje stát navenek, sjednává mezinárodní smlouvy, přijímá zahraniční návštěvy.


Prezidenta nelze zadržet nebo stíhat (má imunitu) s výjimkou pro velezradu, není z výkonu své funkce nikomu odpovědný, nemůže být  odvolán.


Vláda:                         vrcholný orgán výkonné moci, každé 4 roky sestavována, kolektivní orgán (rozhoduje ve "sboru"), minimálně 1x týdně se schází na zasedání, pro usnesení musí být kvalifikovaná většina, vydává nařízení k provedení zákona, jednotlivá ministerstva vydávají vyhlášky, vládu jmenuje prezident, odpovědná za své činnosti Poslanecké sněmovně


 V čele je předseda vlády = premiér - organizuje činnost vlády, řídí její schůze a sestavuje vládu; členové: místopředsedové – 3, jednotliví ministři - 16 ministerstev: financí, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví, zemědělství, vnitra, práce, zahraničních věcí, životního prostředí


Soudní moc


Soudy - měly by být nezávislé, spravedlivé, neúplatné, objektivní, nestranné


4-stupňová soustava:    nejvyšší soud - Brno, dohlíží na zákony, může je i zrušit


                                   2 vrchní soudy - Praha, Olomouc


                                   krajské soudy (městské soudy v Praze)


                                   okresní soudy (obvodní v Praze, městské v Brně)


ústavní soud – Brno


neexistuje imperativní mandát


přijímání zákonů - usnášení se


komory jsou způsobilé se usnášet za účasti (přítomnosti) alespoň 1/3 svých členů (67 poslanců, 27 senátorů)


 


 



03.03.2009 16:14:52 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod