« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 3B

Politologie


Je to politická věda, věda o politice, teorie politiky, věda o moci; obor těsně související s teorií státu a práva a teoretickou sociologií; zabývá se popisem politických jevů a fungováním státního systému; hlavní metody – výzkum veřejného mínění, metody statistické a sociometrie (= metody a techniky zkoumání lidských vztahů ve skupinách)


Politické vědy – teoretické a praktické – politicko-právní, politicko-sociologické, politicko-ekonomické, politicko-psychologické apod.


- podle orientace – vnitropolitické a zahraničně politické vědy


Moc


- je schopnost a reálná možnost podstatným způsobem ovlivňovat činnost a chování, ať již za pomoci autority, práva, či násilí


Podstaty politické moci:


ü      marxismus– odvozuje politickou moc od moci ekonomické


ü      zdroj ve vlastnictví, v postavení v hospodářské struktuře


ü      postavení v polit. struktuře, ze schopností a os. vlastností


 


druhy moci podle subjektů: -jednotlivce, - sociální skupiny, -politické strany, -státu apod.


druhy moci podle objektů: vůči fyzickým a právnickým osobám v oblasti ekonomiky, obrany, mez. vztahů, školství, sociálních vztahů apod.


 


univerzální moc = moc státu, která působí pomocí práva, správní činnosti státních orgánů i právně stanoveným donucením


Vedle státní moci mají politický charakter také mocenské vztahy uvnitř sociálních skupin, politických stran apod.


Moc:


ü      zákonodárná (stanovuje pravidla)


ü      výkonná (vykonává pravidla, vládne v nich)


ü      soudní (chrání pravidla)


(viz. Volby a volební systémy)


Stát


Je politická organizace společnosti na určitém území. Jeho existence předpokládá nutné prvky: obyvatelstvo, území a státní moc, ozbrojená moc.


Stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu, může však dobrovolně převzít závazky vyplývající z členství v nadstátních organizacích. Občanem státu se člověk stává narozením. Jako občan je každý podřízen příslušným mocenským orgánům svého státu. Platí daně a poplatky, vykonává voj. službu atd. Na druhou stranu jsou občanské povinnosti vyváženy výhodami (stát se stará o bezpečnost, zdravotnickou péči a vzdělávací soustavu,)


Stát je nejdůležitější formální nástroj moci, v moderní době je suverénní (má nejvyšší moc). Vykonává povinnosti a má práva ve směru dovnitř i ven = funkce vnitřní a funkce vnější.


ü      vnitřní funkce


Ø      právní (regulace základních společenských vztahů a řešení sporů)


Ø      bezpečnostní (ochrana státu před napadením zevnějšku a ochrana bezpečnosti a majetku občanů)


Ø      hospodářská (správa státních financí a regulace hosp. vztahů)


Ø      sociální (zaměstnanost, zdravotní péče, důchod,…)


Ø      kulturní


ü      vnější funkce


Ø      organizování styků s ostatními státy


Ø      regulace zahraničního obchodu


Výkon státní moci provádí stát pomocí státního aparátu, který zabezpečuje realizaci jednotlivých státních funkcí. Tvoří jej státní úřady, soudní, bezpečnostní a další ozbrojené složky.


Teorie pro vznik státu


ü      teologické názory – stát odráží dokonalost, vznikl z „Boží vůle“


ü      patriarchální – z řecké společnosti, stát = rozrostlá rodina


ü      patrimoniální – stát vznikl na základě vlastnického vztahu k půdě


ü      násilí – podmanění slabších těmi silnějšími


ü      smluvní – Hobbes, Rousseau – vznik uzavřením určité smlouvy mezi jednotlivci, resp. skupinami, kteří z důvodu ochrany před vně. nepřítelem vytvořili stát a podřídili se jeho autoritě


ü      právního positivismu – kompakt území, obyvatelstva a veřejné moci


ü      normativní – stát ztotožňuje s právním řádem, stát= personifikace práva


ü      psychologické – na základě magického vlivu, který měli kmenoví vůdci, vzniká vnitřní psychická potřeba lidí podmanit je mu


ü      organické teorie – vznik státu postupným organickým začleňováním jednotlivých rodů a později celých kmenů do stále větších správních celků


ü      solidarismus – stát je vyšším stupněm vzájemné lidské pomoci


ü      funkcionalistická – vznik států kolem konkrétních cílů


Formy státu, způsob organizace státní moci a režim jejího fungování. Forma státu se obvykle posuzuje ze tří hledisek:


ü      z hlediska formy vlády – složení nejvyšších státních orgánů a účasti obyvatelstva na jeho správě; demokracie – uznání zásady, že menšina se podřizuje většině, za pomoci fungování určitých principů - ochrana nezadatelných práv menšiny (občanských práv)


Ø      přímá demokracie – občané se přímo účastní na rozhodování, z technických důvodů však dnes převažují prvky zastupitelské demokracie


Ø      nepřímá demokracie – občané se zúčastňují správy veřejných záležitostí nepřímo prostřednictvím volených zástupců


ü      z hlediska členění státu = územního rozdělení a vztahy mezi ústředními a územními částmi orgánů (dělení na jednotné a federální)


ü      z hlediska fungování státní moci = státní režim


Dělení podle formy vlády :


ü      monarchie – v čele je panovník, suverénní osobnost, obdařená privilegii (konstituční a absolutní)


ü      teokracie – církev má veškerou duchovní i světskou moc, dnes: rysy teokracie má Vatikán a Írán


ü      republika – v čele státu osoba volená parlamentem nebo v přímých volbách (parlamentní (ČR), prezidentská (USA), poloprezidentská (Francie), kancléřská (D) republika)


Podle rozvržení výkonu moci:


ü      Centralizované


ü      Decentralizované (samosprávní územní celky)


 


 


03.03.2009 16:26:42 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod