« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 4B

Politika


Politika (z řeckého polis - město, politiké techné - správa obce) je proces a metoda závazného rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory.


V rámci těchto kolektivních rozhodnutí je politika uměním spravovat věci veřejné, uměním řídit stát a hájit zájmy jednoho státu vůči druhému, vytvářet a udržovat vztahy mezi těmito státy.


Pokud pluralita názorů a zájmů neexistuje (v nevyvinutých společnostech), nebo nemůže být uplatněna (v totalitních společnostech), nemůže dojít k politickému rozhodnutí.


Prostředkem politiky je politická moc, kterou lze získat buď demokratickými prostředky nebo násilím.


V otevřených společnostech demokracií vstupují do politiky politické subjekty politickým přesvědčováním (argumentací zúčastněných stran) a vyjednáváním (často kompromisním dohodnutím se) a tak vytvářejí či spoluvytvářejí politická rozhodnutí. Mezi takové subjekty mohou patřit jednotlivci (občané), stejně jako organizace (politické strany a hnutí, občanská sdružení a jiné zájmové skupiny). Vynutitelnost politického rozhodnutí je zajištěna autoritou (která vykonává politickou moc).


V přeneseném smyslu znamená politika chování a jednání jednotlivce nebo skupiny a/nebo nasazení prostředků (ať legitimních nebo ne) k dosažení určitého cíle.


Politika jako správa věcí veřejných byla chápána již v antickém Řecku. Ve středověku se pak do jisté míry stala dědičnou záležitostí feudálů, o něco později výlučnou záležitostí politiků. V novější době přechází tato tradice do pojetí politiky jako věci občanů.


Věda o politice se nazývá politologie.


Politické strany


Politické strany jsou dobrovolné organizace občanů, které usilují o získání účasti na státní moci, ucházejí se o podporu občanů, aby ve volbách byly zvoleny do orgánů místní samosprávy a do zákonodárných sborů pro jednotlivé oblasti společenského života (obrana, bezpečnost, ekonomie, kultura, školství, sociální politika)


- vznik politické strany podléhá zápisu do evidence politických stran


- každá strana musí mít svůj organizační řád (stanovy), strana vzniká dnem zápisu do evidence a zaniká na základě svého dobrovolného rozpuštění nebo z rozhodnutí soudu


- politické strany jsou odděleny od státu – nemohou přímo tvořit právo, ale pouze iniciovat legislativní proces


- nesmějí působit ve státních orgánech a na pracovištích


- v pluralitní demokracii se do popředí činnosti politických stran dostávají významné ústavně politické funkce – tvorba vlád, zajišťování stability politického systému


Historie


- prvními politickými stranami v dnešním slova smyslu byly strany v parlamentu VB, po těchto stranách vznikla během VFBR další tradiční dvojice stran: umírněných (girondistů) a radikálních (jakobínů). V průběhu 19, st. se ve většině evropských zemí vytvořilo politické spektrum stran pravice a levice.


Dělení stran


Ø      hierarchická (komunistická, nacistická)


Ø      demokratická (ti, o které jde, se přímo vyjadřují)


Tradiční dělení stran


Ø      konzervativní (tradicionalismus, konzervatizmus, zdůrazňování úlohy státu, obrana stavovských a aristokratických výsad, skeptický názor na možnost lepšího společenského uspořádání)


Ø      liberální (pokrokovost, individualismus, rovnostářství, optimismus)


Další dělení


Ø      pravice: strany konzervativní, monarchistické, statkářské, fašistické


Ø      střed: strany liberální, pokrokové, demokratické


Ø      levice: strany sociálně demokratické, socialistické a komunistické


Ø      nezapadající: národnostně orientované, profesní, náboženské, ekologické apod.


Dělení podle vztahu k vládní moci:


Ø      vládní – sestavující vládu (buď samostatně nebo v koalici)


Ø      opoziční – usilující o převzetí politické moci cestou volebního vítězství


·        parlamentní


·        mimoparlamentní


Ø      antisystémové – nerespektující zásady pluralitní demokracie (extrémní pravice či levice)


Základní funkce politiky


Ø      integrační = vytyčování společných cílů a sdružování jejich zastánců


Ø      výběrová = vytváření polit, elit, jejich výchova a zapojení do struktur 


Ø      zprostředkovatelská = přenášení politických zájmů do státních orgánů, zapojování občanů do tvorby a kontroly státní politiky


Dělení z hlediska spjatosti s politickou stranou


Ø      voliči strany


Ø      členové strany


Ø      aktivisté


Ø      členové vedení


Ø      poslanci za stranu


Složení Parlamentu České republiky


- viz 1B a 2B


Kooptace


- doplňování volbou, zpravidla doplnění, případně rozšíření voleného orgánu jeho vlastním rozhodnutím, jeho vlastní volbou (nikoliv tedy skutečnými voliči tohoto orgánu). Rozhodující je zde tedy spíš to, kdo nového člena volí než způsob volby.


Je ve své podstatě nedemokratická, v moderních demokraciích je snaha se jí pokud možno vyhnout a příslušné orgány doplňovat jiným způsobem (doplňovací volby, nastupování náhradníků) nebo příslušné funkce ponechat do konce volebního období uprázdněné (Senát Česka: pokud do konce volebního období zbývá víc než rok, konají se doplňovací volby na zbytek volebního období, pokud zbývá míň než rok, zůstane mandát do konce volebního období uprázdněn)


V Česku (2005) se ve volbách definovaných volebními zákony a ústavou (volby do Poslanecké sněmovny a Senátu, do krajských i obecních zastupitelstev) nepoužívá, používají ji jen některá občanská sdružení, strany, církve, akciové společnosti. Ústava ČR ji vůbec nezmiňuje.


Virilista


- z latinského virilis od slova vir - muž, viz taky triumvirát, virtuóz, virtuální – je osoba zastávající nějakou funkci, úřad z titulu jiné funkce. Podobně jako kooptace je existence virilistů ve své podstatě nedemokratická a v moderních demokraciích se příliš nevyužívá.


Smysl však může mít v orgánu, kde je z hlediska podstaty jejich fungování přínosná přítomnost funkcionářů, jejichž funkce a náplň práce v jiných orgánech je blízká a přínosná rovněž pro fungování tohoto orgánu. Používá se občas především ve společenských organizacích a církvích.


Termín a pojem virilista je třeba nezaměňovat s pojmem a termínem virilismus, který znamená něco úplně jiného (výskyt mužských pohlavních znaků u ženy) a pro princip, pojem tzv. virilistů se obvykle nepoužívá.


 


03.03.2009 16:29:40 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod