« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 5A

Platón



Jeho život


Platón se narodil r. 427 př.Kr. v jedné z předních athénských rodin. Bylo mu 20 roků, když jeho cestu překřížil Sókrates a rozhodujícím způsobem ho navždy ovlivnil - vzdal se svých literárních pokusů a obrátil se k filosofii. Osm roků byl jeho žákem. Pod otřesným dojmem Sókratova odsouzení a jeho popravy své rodné město záhy opustil, na přechodnou dobu odešel do Megary, později podnikl rozsáhlé cesty, které ho údajně zavedly i do Egypta a seznámily ho s tamějším náboženstvím a učeností a s egyptskými kněžími. Snad pronikl i dále na východ a poznal moudrost Indů - mnohé v jeho díle to potvrzuje. Určitě ale pobyl delší dobu v řeckých koloniích v jižní Itálii a na Sicílii, kde navázal úzké vztahy s pýthagorejskou školou a kde získal rozhodující podněty pro své pozdější myšlení. Nějaký čas se zdržoval v Syrakusách na dvoře tyrana Dióna, kterého se snažil, nakonec bezvýsledně, získat pro své ideje. Roku 387 př.Kr. otevřel ve své zahradě v Athénách školu, která ještě celá staletí po jeho smrti měla existovat jako "platónská Akadémie". Zde vyučoval bezplatně okruh žáků, kteří se brzy kolem něho shromáždili. Žil zcela touto činností, kterou přerušoval jen příležitostnými, ale opět marnými cestami do Syrakus. Dosáhl věku 80 let a zemřel uprostřed práce.


Jeho díla


Podobenství o jeskyni


Obsaženo v ,,Ústavě“. Člověk je připoután k oblasti vnímání, neboť smyslově dané považuje za jsoucí. Z těchto pout musí být osvobozen. Cesta od toho, co je pro nás zvykem, k vědeckému a především k filosofickému poznání je cestou postupných kroků. Platón se pokouší popsat tuto cestu člověka jako nevědoucího k vědoucímu právě ve svém "podobenství o jeskyni". Jestliže člověk pochopí rozdíl mezi smyslovostí a duchem, pak ví, že nesmí zůstat v jeskyni, ale že je povinen vynaložit námahu a z jeskyně vyjít. Pak ví, že se nesmí vydávat libovůli svých smyslových sklonů (pudů), ale že je jeho povinností jednat podle rozumu. Lidství důstojné člověka znamená, že duch (rozum) ovládá smyslovost. Duch, který se osvobodil, žije ve znamení ideje dobra. V "podobenství o jeskyni" ten, kdo již odtud vystoupil, sestupuje opět do jeskyně a snaží se osvobodit z pout a vyvést ven své dřívější spoluvězně.


Kritika zkušenosti


Platón vychází z kritiky každodenní zkušenosti. Dokud lidé žijí nekriticky v každodenní zkušenosti, žijí ve světě zdání (jeskyně!) a nevědí nic o vlastním bytí. Filosofie osvobozuje člověka z jeskyně zdání a přivádí ho ke slunci pravdy. Tím je dáno základní rozlišení, totiž rozlišení mezi pouhým zdáním (doxa) a pravým bytím (on).


Jak dochází Platón k tomuto rozlišení? Ukážeme to na jednoduchém příkladě: Vidím krávu. Co to znamená? Pokusme se povědět, co skutečně smyslově vnímáme, když vidíme krávu. Vidíme barvy, tvary, stavbu těla a slyšíme možná bučení. Platón nazval to, co smyslově vnímáme, jevem (fainomenon, fenomén). Tyto smyslové jevy se stále mění: Jsou v pohybu, barvy mění odstíny, tělo se vzpřimuje, bučení ustává. Přesto existuje něco, co se v tomto neustálém střídání měnících se jevů nemění a trvá: ono "kráva". Střídající se, stále se měnící smyslové jevy jsou jevy něčeho, co se v nich ukazuje a v nich trvá: jsou to jevy krávy. Říkáme "vidím krávu", protože víme, že na základě stále se měnících jevů je něco, co se v proměnách jevů neproměňuje. Můžeme to nazvat "esencí (bytností) krávy". Tato esence (bytnost) krávy zůstává vždy stejná. Ale vidíme tuto esenci (bytnost) krávy? Vnímáme ji smyslově? Zjevně nikoliv. Sama není smyslový jev, ale je v základě jevů a v nich dochází výrazu.


Snadno lze ukázat, že tento rozdíl existuje v každé zkušenosti: Každá zkušenost obsahuje na jedné straně stále se měnící jevy, které vnímáme smyslově. Každá však na druhé straně obsahuje také tuto neproměnlivou, v měnících se jevech přetrvávající esenci (bytnost), kterou sice poznáváme, ale smyslově nevnímáme. Později uvidíme, že je zde mnoho problémů a že celá věc není tak jednoduchá, jak se teď jeví.


Ústava


Stěžejní Platónovo dílo. Obsahuje Podobenství o jeskyni, vlastní představu o ideálním státu – všichni si jsou rovni, při státu drží silná armáda, společný majetek.


 


Je také autorem několika dialogů – např. Obrana Sokratova, Faidón, Kritón


 


Filosofické myšlenky


Svět idejí


Jeho psychologické myšlenky vycházely z tzv. SVĚTA IDEJÍ (nepoznatelný; místo, kde jsou duše před vtělením.


ü      Idea – dají se vnímat jen duševně


ü      Duše, která nejdokonaleji pozná svět idejí se vtělí do filosofa nebo do milovníka moudrosti


ü      Tzv. pravé poznání (na rozdíl od pouhého zdání či mínění) je rozvzpomínání na svět idejí


Ideální stát


Všichni si jsou rovni, při státu drží silná armáda, společný majetek


Platonická láska


Duše se po svém spojení s tělem špatně rozevzpomíná na to, co je dobré a co zlé


Idea krásy


Pohled na krásu v nás automaticky vzbuzuje lásku, milování duše – platonická láska


Platónský trojúhelník


Pro Platóna z toho vyplynula problémová situace, která se stala údělem filosofie. Nyní je již zřejmé, že poznání nelze vysvětlit pouze smyslovostí.


Ve smyslovosti je naše tělo (smyslové orgány) spojeno se smyslovými věcmi (jevy). Tělo se jim podobá a je s nimi "spřízněno". Od smyslovosti se však odlišuje náš poznávající duch (nús), který Platón nazývá "duší", a rovněž ono pravé bytí, které je neproměnným základem jevů. A nyní před námi vyvstává tato otázka: Jak může náš duch poznávat pravé bytí? Je možné opravdové poznání?


 


Tuto otázku můžeme ozřejmit v platónských obrazech: Náš duch (duše) je do jisté míry uzavřen v našem těle a tím oddělen od pravého bytí. Mezi duchem a pravým bytím leží materiální svět zdání, svět smyslového. Smyslovost však nemůže být mostem mezi duchem a pravým bytím. A přesto nevnímáme pouze smyslově (jako zvířata). ale také poznáváme. Jak je to možné?


Platón řeší tento problém tím, že proti lidskému duchu na jedné straně a pravému bytí věcí, jež je základem jevů, na straně druhé, staví třetí skutečnost: ideje. Jsou to čiré esence o sobě, věčné a neměnné. Alespoň v jednom významném období svého života se Platón domníval, že ideje jsou "odděleny" od duše (ducha) i od fyzických (přírodních) věcí a jsou mimo ně. (Ve svých pozdějších dialozích toto pojetí pozměnil.)


 


Ideje jsou tedy věčné předobrazy esencí (bytností) věcí. Mnohost idejí je shrnuta v jediné ideji dobra a krásy, která jakožto idea idejí všechny ostatní ideje převyšuje. Tato idea idejí je absolutnem (božstvím) Platónova systému. V podobenství o jeskyni zastupuje tuto ideu idejí slunce, zatímco přírodní věci v slunečním světle představují ony četné ideje.


 


Jak řeší Platón pomocí nauky o idejích zmíněný problém? Činí to dvěma mýty:


 


ü      Mýtus anamnése: Duše je svou esencí spřízněna s idejemi a je jim podobná. Před vstupem do pomíjejícího těla nazírala na ideje. Duchovně nazřené však bylo při vstupu do těla zasuto smyslovostí. Očištěním (katharsis) od ponoření do smyslů (vystoupením z jeskyně) je možno znovu si vzpomenout (anamnésis). Pravé poznání se uskutečňuje rozpomínáním.


ü      Mýtus methexe: Vesmír vznikl působením tvůrce světa (démiúrgos). Ten vytvořil přírodní věci z pralátky podle idejí. Jako obrazy idejí mají proto přírodní věci účast na idejích. Podílejí se na idejích (methexis).


 


Pravé poznání je tedy možné tím, že duše a pravé bytí věcí spolu souvisí v ideji (či idejích). Duše je spojena s idejemi ve smyslu anamnése (rozpomínání), přírodní věci se podílejí na idejích ve smyslu methexe (podíl, účast). Smyslové vnímání je jen vnějším podnětem rozpomínání.


 


Touto problémovou situací, kterou můžeme označit jako platónský trojúhelník, zadal Platón celým dějinám filosofie ústřední úlohu. Vnitřní souvislosti této problematiky ponechal pod závojem mýtu a filosofie se od té doby snaží o jeho výklad.




Chceš být informován o novinkách z mého blogu? Přidej se k mé FanPage na FaceBooku.

03.03.2009 16:31:19 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:

přidat komentář
<< úvod