« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 5B

Demokracie


Demokracie je státní forma, která umožňuje všem plnoprávným občanům účast na správě a řízení státu. Jejich účast může být bud´ přímá nebo nepřímá. V přímé demokracii mohou např. formou referenda (plebiscitu, lidového hlasování) rozhodovat o státních záležitostech. Přímá demokracie byla např. ve starořeckých městských státech. Demokracie nepřímá (zastupitelská) umožňuje občanům volit své poslance, kteří vykonávají státní moc za své voliče. Protikladem demokracie je diktatura.


 


Demokracie je jedním ze způsobů uspořádání společnosti. Na rozdíl od monarchistického zřízení vkládá možnost vlády do rukou občana a v kontrastu s konstituční monarchií zaručuje, že nejen všechny posty legislativní, ale i exekutivní budou obsazovány na základě voleb.


Základy demokracie byly položeny již ve starém Řecku. Tehdy se utvářely první polis - demokraticky strukturované městské komunity. Ve středověku však plně dominovaly monarchie - státy, kterým neomezeně vládly dynastie nikým nevolených panovníků. Až 18. století přineslo vzkříšení zájmu o republikánské uspořádání, jež nakonec ve 20. století převládlo v drtivé většině zemí všech kontinentů.


 


Demokratický systém občanovi zaručuje, že jeho hlas nezůstane nevyslyšen a že svůj názor může projevit naprosto svobodně, bez nebezpečí perzekuce. Může volit a být volen, jeho práva a povinnosti jsou stanoveny prostřednictvím zákonů, podle nichž působí celá společnost v daném státě. Základním zákonem každého státu je ústava.


 


Poněvadž neexistuje jednotný názor na ideální formu demokratického spravování státu, byly definovány dva základní typy demokracie:


Ø      Přímá demokracie – vkládá veškeré rozhodování o chodu státu do rukou občanů. Ti se účastní lidových hlasování (referend), v nichž schvalují základní právní normy a řeší vzniklé problémy.


Ø      Zastupitelská demokracie – občané prostřednictvím voleb vysílají sebou zvolené zástupce do zákonodárných orgánů (parlamenty, sněmy, místní zastupitelstva apod.), které jsou legitimovány k řízení státu prostřednictvím navrhování, projednávání a schvalování zákonů, volení exekutivních orgánů atd.


 


Způsoby voleb do zastupitelských orgánů se často liší. Nejběžnějšími volebními systémy jsou:


ü      Poměrný systém – jsou voleny na jednotném území (např. státu) jednotné kandidátky politických stran, příp. jiných volebních uskupení. To zpravidla vede k zastoupení většího počtu politických stran v zákonodárných sborech a pozdějšímu obtížnějšímu sestavování vlády, nejčastěji koaliční. Výhodou tohoto systému je maximální promítnutí názorů ve společnosti do zastupitelských orgánů.


ü      Většinový systém – je typický velký počet malých volebních obvodů, z nichž vychází jediný vítězný kandidát. Proto je tento systém velice tvrdý k malým stranám nebo k těm, které nemají dostatečnou podporu v daném regionu. Většinový systém mnohdy vede k parlamentnímu zastoupení pouhých dvou konkurenčních stran - strany vládní a strany opoziční. Výhodou tohoto uspořádání je snadné sestavování vlády a zpřehlednění politické scény. Nepodstatná není ani těsná vazba zvolených zastupitelů na své volební obvody.


 


Známe i další dělení. Existuje totiž dvojí demokratický politický systém:


ü      Parlamentní systém – je nejvyšším suverénem moci zvolený parlament. Ten také schvaluje vrchol faktický výkonné moci - vládu. Proto se uvádí, že legitimita výkonné moci je v parlamentním systému odvozená. Role prezidenta, voleného parlamentem, je do značné míry upozaděna.


ü      Prezidentský systém - hlava státu je volena přímo (lidem) a má značné pravomoci jak ve vztahu k vládě, jíž často i předsedá, tak ve vztahu k parlamentu. V tomto systému je legitimita výkonné moci přímá.


 


Podstatným prvkem novodobé demokracie je existence politických stran. Ty se formují kolem jednotlivých ideově-politických proudů. Známe následující dělení ideově-politických proudů:


Ø      Konzervativní, křesťansko-demokratický – (-smus) se vyznačuje nechutí ke změnám. Vyznává základní hodnoty jako je rodina, morálka, víra. Sází na individuum a jeho schopnosti, trvá na soukromém vlastnictví majetku. Mnohdy se prolíná se silnými vlasteneckými až nacionalistickými tendencemi.


Ø      Liberální – (-smus) je založen na svobodě, na rovných šancích každého jednotlivce. Jeho výrazným znakem je ochota k pokroku, k přijímání nových podnětů. Opírá se zpravidla o střední třídu a hlásí se ke smíšené ekonomice. Cílem liberálů je malý, ale silný stát. Moderní liberalismus se opírá o Popperův koncept otevřené (občanské) společnosti.


Ø      Socialistický, sociálně-demokratický – (-isté) jsou důslednými obránci sociálních práv člověka. Mají tendenci se více než na sílu jednotlivce spoléhat na stát a jeho instituce. Stoupence hledají především v nižších a středních sociálních skupinách.


Ø      Komunistický – (-smus) je dnes již jen místy přežívající utopistická teorie spravování společnosti všemi lidmi, mezi nimiž není sociálních rozdílů. Ve snech jeho stoupenců neexistuje soukromé vlastnictví a vše patří všem. V praktických důsledcích má komunistická ideologie (jež se svého času odštěpila od socialistické) tendenci sklouzávat k politickému extremismu.


 


Významným rysem demokratické společnosti je tzv. občanská společnost. Ta je tvořena hustou sítí občanských sdružení, zájmových, profesních a odborových svazů a komor, spontánními projevy občanské angažovanosti atd. Zájmové a další organizace nemají na rozdíl od politických stran v úmyslu participovat na politické moci a ovlivňují tudíž politický systém pouze nepřímo. Jejich role při strukturování společnosti a image státu je ovšem nezastupitelná.


 


Česká republika je typickým příkladem zastupitelské demokracie s parlamentním politickým systémem. V čele státu stojí prezident, volený parlamentem (tzn. poslaneckou sněmovnou a senátem) na pětileté období. Poslanecká sněmovna je volena poměrným systémem na pět let, senátoři systémem většinovým na šestileté období. V ČR existuje klasické dělení moci zákonodárné, výkonné a soudní. Novinkou v uspořádání ČR je zřízení územní samosprávy, jež byla uvedena do chodu ještě před rokem 2000.


 


 


03.03.2009 16:32:00 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod