« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 6A

Aristoteles



Jeho život


Aristoteles (384 - 322 př. n. l.). Byl 20 let žákem Platóna. Narodil se roku 384 ve Stageiře v Thrákii v rodině lékaře Nikomacha. Po smrti Platóna žil v Atarneu u svého spolužáka, který se stal diktátorem v Malé Asii, později se stal vychovatelem Alexandra Makedonského. Otevřel v Athénách vlastní školu (Lykeion, Lyceum), knihovnu, měl rozsáhlé přírodovědné sbírky. Nebyl mezi Řeky oblíben, protože se přátelil s Makedonci. Po smrti Alexandra byl obžalován (stejně jako Sókrates) z bezbožnosti, zachránil se útěkem a v exilu zemřel.


 


teorie vědy – snažil se ji klasifikovat, ke každé disciplíně vytvořil spis, je považován za zakladatele logiky – základem je pojem – soud - úsudek


Jeho díla


19 dialogů pod vlivem Platóna – klasické filosofické otázky - ,,O duši“, ,,O filosofii“, ,,O básnících“, je také autorem 158 řeckých ústav – městských států


ü      Spisy o logice: Organon – nástroj, Aristoteles chápal logiku jako nástroj veškerého vědního chápání, základ a úvod do všech věd


ü      Přírodovědné spisy: O nebi – představy vesmíru, myslel si, že vesmír je geocentrický; Fyzika – příroda, zákonitosti hmoty a pohybu


ü      Metafyzické spisy: Metafyzika – princip bytí


ü      Psychologické spisy: O duši, O spánku, O dýchání


ü      Etické spisy: Etika Nikomachova – rozsáhlé, 10 knih, otcovské rady synovi, psal to pro svého syna, ale moudra byla od Nikomacha, vytyčuje zásady, morální hodnoty


ü      Politické spisy: Politika – různé teorie státu, demokracie…


ü      O literatuře a umění: Rétorika, Poetika – tvrdí se, že má 2 části – poezie a tragédie, snad existovala i část 3. ale ve středověku byla zničena – komedie


Jeho filosofie


Aristoteles kritizuje v knize  Platónovu nauku o ideách - podstata věcí je podle A. ve věcech samotných, ne v jejich ideách. Podle Platóna skutečně existují pouze obecné ideje, jsou jen jejich nedokonalé napodobeniny - s tím Aristoteles nesouhlasí: i když mluvíme o obecném, máme na mysli jednotliviny existující v prostoru a čase (nepopírá ovšem existenci obecných idejí - tu popírali až nominalisté ve středověku). Podle Aristotela (i Platóna) v obecném uchopujeme bytnost (esenci) jsoucna Aristoteles kritizuje Platónův dualismus mezi idejí a skutečným předmětem, sám však přichází s dualismem (zcela jiného typu) mezi látkou a formou - tzv. hylemorfismus (hylé = látka, morfé = forma). Látka a forma vystupují vždy pohromadě, nelze je oddělit. Látka má možnost se něčím stát, forma tuto možnost aktualizuje. Látka klade formám odpor - vše existující je nedokonalé, vývoj postupuje jen po malých krocích. Látkou je např. zlato, formou je např. tvar prstenu.


Jeho psychologie


,,O duši“ – existují podle něj tři typy duší


ü      vegetativní duše – umožňuje žít, růst, mají ji všechny živé věci – např. tedy rostliny, živočichové


ü      duše smyslová – umožňuje motorické schopnosti, používání smyslů a citů – dána člověku a živočichům


ü      rozumová duše – ta je dána pouze člověku


Jeho politika


Zoón politikon – tvor společenský, člověk, předurčen k tomu, aby žil ve společnosti, základem mu má být dobrý stát, který tu má být pro občany, s tím souvisí i druhý slavný výměr, zoón logon echon (živočich mající řeč či rozum), neboť právě řeč a myšlení, užívání »symbolických forem« (E.Cassirer) odlišují společenství lidská od zvířecích


3 typy ve 2 verzích:


ü      vláda jedince – monarchie + X tyranie –


ü      vláda několika lidí – aristokracie + X oligarchie –


ü      vláda většiny – polytea + X demokracie –


Jeho etika


Vychází z praktických rad – např. ,,Etika Nikomachova“, popisuje jak a za jakých okolností může člověk žít ctnostný život, cílem lidského usilování má být dosažení blaženosti, měli bychom toho dosáhnout tak, pokud budeme žít tvořivý a aktivní život, člověk dosahuje blaženosti pokud se pozvedá na rozumovou dokonalost, přirozená činnost – poznávání, učení, blaženost vlastně chápe jako sebezdokonalování


Aristoteles rozlišuje dva druhy zdatností:


ü      etické - vláda rozumu nad smyslovými pudy


ü      dianoetické - vystupňování a zdokonalení samého rozumu (Aristoteles upřednostňuje tento druhý typ)


Jeho logika


Aristoteles ji označuje jako přípravu k filosofii (bez ovládnutí logiky podle něj nelze filosofovat). Základem je logos (řecky rozum, nebo nauka o správném myšlení), logika je nauka o postupu ke správnému výsledku. Při aplikaci logiky v praxi postupujeme podle tří kategorií:


ü      Pojem je nejmenší jednotka myšlení, je dán definicí. Definice má dvě části: nejdříve zařazuje definovaný předmět do určité třídy předmětů se společnými znaky (např. nářadí), poté říká, čím se předmět od ostatních předmětů v dané skupině liší. Např. chceme-li definovat šroubovák, nejdříve ho zařadíme do nářadí, a pak popíšeme, čím se liší od kladiva, kleští a pilky. Další příklad: Člověk je živočich. Člověk je rozumný živočich. Dále zavádí termín indukce, myšlenkový postup od zvláštního k obecnému. V podstatě jde o to, že veškeré definice mají být odvozovány od nejobecnějších kategorií. Těch stanovil Aristoteles zpočátku 10: substance, kvantita, kvalita, relace (porovnání s jinými - menší, těžší...), místo (na stromě), čas, poloha (vleže), stav (obutý), činnost (co dělá), a trpnost (co je s ním děláno). Později se rozhodl desátou kategorii zrušit a za hlavní označil první čtyři. Pojmy spojujeme ve věty.


ü      Soud sestává nejméně ze dvou pojmů. Prvním z nich je subjekt, neboli pojem, o kterém něco vypovídám a druhým je predikát, výpověď, která se o subjektu činí  Existuje několik hledisek, podle nichž lze dělit soudy do skupin:


Ø      kladné a záporné


Ø      obecné, částečné, jedinečné co je, co nutně je (musí být), pouhá možnost


ü      Úsudek - z určitých předpokladů vychází něco jiného. Premisa = předpoklad; konkluse = závěr; sylogismus = celý postup vedoucí ke konklusi, má tři části - dva premisy a jednu konklusi, která z nich vyplývá:


Ø      první premis: všichni lidé jsou smrtelní


Ø      druhý premis: Aristoteles je člověk


Ø      konkluse: Aristoteles je smrtelný


Spojením úsudků získáme důkaz, což je konečný výsledek celého myšlenkového procesu, kdy už není možné dále odvozovat.


 



03.03.2009 16:32:58 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod