« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 8A

Středověká filozofie



Není zcela jasné, kdy středověk vlastně začíná. Z hlediska filozofie bývá jako pomyslný začátek středověku někdy udáván rok 529, který bývá označován jako symbolická hranice mezi obdobími pohanské a křesťanské filozofie. V tomto roce nechal císař Justinián zavřít (po 900 letech existence) Platónovu Akademii v Athénách a Benedikt z Nursie zakládá klášter na Monte Cassinu.


Vůdčími zeměmi se stává Německo, Francie, Itálie a Velká Británie s Irskem.
Filosofie je plodem klášterních škol, nepředpokládá se ani její použití v jiném kontextu (scholastika = školní nauka), měla rozumově zdůvodňovat to, co plyne z víry (nikoli to teprve hledat). Ve středověké filosofii existuje veliká pluralita, jednotl. filozof. směry stály často ve vzájemném sporu. Na počátku středověku nebyla příliš známá antická filozofie - omezovala se na to, co z ní citovali Boethius, Capella a Cassiodor, dále byly známy části Platónových dialogů a novoplatónské spisy, od Aristotela jen několik menších logických pojednání. Aristoteles se stával postupem času díky arabským a židovským překladům stále více známějším až si vydobyl ve vrcholné scholastice vůdčí postavení.


7 svobodných umění


Ø      trivium – gramatika, rétorika, logika,


Ø      kvadrium – matematika, geometrie, astronomie, hudba


 


Středověkou filosofii můžeme rozdělit do dvou významných období – patristika a scholastika


 


Patristika


,,páter“ – církevní otec, (1. století – 8. století)


ü      ranná – apologetika – obrana křesťanství


ü      střední (3. a 4. století) – vytváření dogmat – otec-syn-duch svatý = trojjedinost boží, boj proti herozi, kacířství


ü      pozdní (5. a 6. století) – upevňování pozice křesťanství, vytváření křesťanské symboliky


Aurelius Augustinu


(354 – 430) – žije v době posilování křesťanství, narodil se v Tunisu, jeho otec byl pohan a matka křesťanka – sv.Monika, v mládí byl nevěřící, náboženství považoval za zbytečné, vystudoval práva, pracovně se dostal do Milána, kde navštívil kázání jednoho kněze, toto kázání ho velice změnilo, sám začal křesťanství hlásat, byl pokřtěn, zabýval se vztahem člověka a boha


,,O státě božím“ – důležité i z hlediska politologie, jeho vlastní pohled na ideální stát, 2 světy – boha a ďábla – ti neustále vedou boj o dobro a zlo, tvrdí, že bůh jednou zvítězí


,,Vyznání“ – jeho vlastní autobiografie, první autobiografie středověku


iluminace – osvětlení, osvícení – okamžik, kdy on sám poznává boha a přiklání se ke křesťanství 


Scholastika


Můžeme rozdělit do tří etap:


ü      raná scholastika - 800 - 1200 – snaha spojit filosofii a teologii


ü      vrcholná scholastika - 12. - 13. století – pokus o oddělení filosofie a teologie


ü      pozdní scholastika - 14. století - rozkvět přírodních věd, proniká humanismus, renesance, reformace


Ranná scholastika


Ožívá spor týkající se obecných idejí (univerzálií) popsaných Aristotelem a před ním Platonem: existují rody a druhy skutečně nebo pouze v intelektu? = tzv. spor o univerzálie. Vznikly dva směry:


ü      realisté - obecné (univerzálie) existují ve skutečnosti, podlebích jsou potom vytvářeny jednotlivé věci, reálně totiž existují v boží mysli


ü      nominalisté - ve skutečnosti existují jen jednotliviny, obecné pojmy jsou pouhými jmény, jsou pouze v intelektu.


Anselm z Canterbury (1033 - 1109)


Byl realista. Narodil se v Piemontu v Itálii, žil v Normandii ve Francii, stal se arcibiskupem (a zemřel) v Canterbury v Anglii. Snažil se o smíření filozofické pravdy a víry, ale (na rozdíl od Eriugena) podřizuje rozum víře. Jeho realismus se stal východiskem pro jeho tzv. ontologický důkaz Boha: "Bůh je něco, nad co nelze myslet nic vyššího. Pokud by byl jen v intelektu, je možno myslet něco vyššího (totiž Boha, který je i ve skutečnosti). Proto je Bůh i ve skutečnosti." Již za svého života byl za tento důkaz kritizován.


 


Jan Roscellinus z Compiegne (1050 - 1120)


Byl nominalista. Skutečnost sestává pouze ze samých jednotlivin. Obecné pojmy jsou vymyšlená jména, neexistuje "člověčenskost", ale jen jednotliví lidé, neexistuje "bělost", ale jen bílé věci apod. Poté, co aplikoval svoje učení na Boží Trojici (a došel de facto k existenci tří bohů, což musel odvolat), nebyl důsledný nominalismus na dlouhou dobu veřejně zastáván.


 


Pierre Abelard (1079 - 1142)


Byl nominalista. Pro víru je důležitý rozum. Nepatří ani k nominalistům, ani k realistům. Pokusil se najít řešení mezi realismem a nominalismem, byl přesvědčen, že obecné pojmy existují, ale jen jako plány pro boha a ten podle nich tvoří. Abelard je známý hlavně díky "Listům Heloise". Heloisa byla dívka, kterou miloval, měl s ní dítě, tajně si ji vzal, příbuzní s tím nesouhlasili, Heloisa odešla do kláštera. ,,Historie mých pohrom


 


V období scholastiky vznikly dva známé řády – dominikáni a františkáni, ve vrcholné scholastice spíše dominikáni – spíše pasivní, poznáváme tím, že věříme,  v pozdní scholastice – františkáni – žebravý řád, zakladatelem František z A. – mravní obroda církve, soulad s přírodou


Vrcholná scholastika


Tomáš Akvinský (1225-1274)


Nejvýznamnější středověký filosof. narodil se v Itálii, učil v Paříži a Neapoli, zemřel 7.3.1274 cestou do Lionu na koncil. Nebyl génius rozsahem vědění (jako Albert), ale spíše hloubkou. Filosofie a teologie se podle něj liší jen formou. Vytvořil originální filosofii – tomismus, která byla základem ve 20. století pro novotomismus, tvrdí, že rozum a víra jsou v souladu, obě mají svůj počátek u boha.


Podle něj existují dva typy pravd:


Ø      pravda zjevená – rozumem nedokazatelná – např. vznik a stvoření světa


Ø      pravda přirozená – ověřitelná rozumem, tou se má  filosofie zaobírat


názor – filosofie by měla sloužit teologii, filosofie nemá nic nového hledat


teorie státu – moc světská je podřízena moci duchovní, teokratický přístup státu – bůh vládne, král z boží vůle


,,Suma teologická“ – ucelený soubor veškerého vědění, přizpůsobení teologii


,,Suma proti pohanům


Pozdní scholastika


Není přesná hranice mezi vrcholnou a pozdní scholastikou



Roger Bacon (1214-1294)


Angličan, františkán, odpůrce tomismu a jeho filozof. metod. Kritizuje tomistickou filozofii a teologii za to, že se nevěnuje skutečným problémům, připadají mu nevědecké. Je zastáncem spíše nominalismu. Napsal: ,,Větší dílo“, ,,Menší dílo“ a ,,Třetí dílo


 


Jan Duns Scotus (1265-1308)


tzv. mladší františkánská škola. Kritik tomismu, hlavně jeho metody dokazování. Vůle je podle něj nadřazená myšlení.


 


Vilém Ockham (1280 - 1348)


obnovitel nominalismu, pokusil se radikálně oddělit filosofii a teologii – to, co je řečeno o světě, neplatí o bohu, o svět se zajímá filosofie a o boha – teologii


 



03.03.2009 16:35:29 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod