« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 9B

Trestní právo


Je souhrn právních norem o trestání fyzických osob za závažné provinění či trestné činy, které jsou proti společenským zájmům. Zajišťuje udržování pořádku a bezpečnosti ve státě.


Prameny


ü      trestní zákon - zákon o přestupcích; spadá do oblasti veřejného práva


Ø      hmotné – tzv. materiální, obsahující normy o podmínkách a způsobech trestání, vymezeno, co to jsou trestné činy a jaké tresty jsou za ně ukládány - trestní zákoník 65 / 1994 Sb. ® trestní zákon = obecná část (základní podmínky trest. zodpovědnosti) = zvláštní část (na 200 druhů trest. činů s uvedením trestů za tyto činy)


Ø      procesní – upravuje postup při: zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, soudním trestním řízení a při výkonu uložených trestů, popř. ochranných opatření – hlavním pramenem je zákon o trestním řízení soudním /trestní řád/


Trestný čin = jednání nebezpečné pro společnost jehož znaky uvedeny ve zvláštní části zákona


- pokus o trestný čin = beztrestný tehdy, pokud dobrovolně od tohoto činu upuštěno


- trestná je však i příprava k trestnému činu


- účastníci trestného činu:


Ø      pachatel = pouze fyzická osoba, která vlastně spáchala trestný čin sama (popř. skupina fyzických osob)


Ø      spolupachatel = trestný čin se uskutečnil společným jednáním pachatele a spolupachatele


Ø      organizátor


Ø      návodce


Ø      pomocník = pomoc pachateli i radou


Podmínky trestné odpovědnosti:


ü      naplnění skutkové podstaty = tj. definice trest. činu uvedená ve zvláštní části zákona


ü      vina = právní i psychologický pojem (tj. pachatelův psychický vztah ke skutečnostem, naplňujícím skutkovou podstatu)


Ø      zkoumáno


·        úmysl (= pachatelovo jednání se označuje za úmyslné, když pachatel chtěl udělat, věděl, že je to trestné a byl s tím srozuměn)


·        nedbalost (= pachatel věděl, že je to trestné, ale spoléhal na to, že k tomu nedojde)


= nevědomost pachatele, tj. nesrozumění s podmínkami; rozlišuje se nedbalost vědomá (tj. věděl, že je to trestné, ale spoléhal, že k tomu nedojde) a nevědomá (tj. nevěděl, že je to trestné, ačkoliv to vědět mohl a měl)


Důkazy vylučující trestnost:


ü      sebeobrana = tzv. nutná obrana, v které jedná ten, kdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem; zranění nebo zabití útočníka je trestné jako vybočení z mezí nutné obrany


ü      stav krajní nouze = dotyčný odvrací nebezpečí ohrožující zájem chráněný zákonem (př. -//- pod vlivem alkoholu jede do nemocnice za účelem záchrany spolujezdce těžce zraněného)


ü      nedostatečný věk = beztrestný je mladistvý, kterému bylo v době činu méně než 15 let (15 – 18 let = poloviční trest)


ü      nepříčetnost


ü      oprávnění použití zbraně v mezích zákona


ü      duševní porucha


Tresty a ochranná opatření:


ü      trest odnětí svobody – max. na 15 let a ve výjimečných případech i na 25 let či doživotí


ü      ztráta čestného titulu a vyznamenání – vědecké tituly a umělecké pocty


ü      ztráta vojenské hodnosti – při vojenských trestných činech (= degradace až na hodnost vojína)


ü      zákaz činnosti – uvaleno na činnost související s trestným činem a ukládáno v rozmezí od 1 roku do 10 let


ü      propadnutí majetku – nevztahuje se na věci k životu nutné, ale udílí se v souvislosti s trestnými činy


ü      peněžní trest – od 2 000 do 10 mil.; neukládá se v případě nedobytnosti peněz


ü      propadnutí věci – jedná se o věci nabyté trestným činem


ü      vyhoštění z území ČR – lze uložit pouze cizincům


ü      zákaz pobytu ­– vztahuje se na určité místo či okres; od 1 do 5 let; i na občany ČR se to vztahuje


- alternativní tresty = nápravní zařízení či veřejně-prospěšné práce


- ochranná opatření = ukládá soud a jsou to možná nařízení ochranné výchovy či léčení, popř. zabrání věci


- trestnost se posuzuje dle zákona doby, v které byl onen trestný čin spáchán


- tresty se ukládají s ohledem na přitěžující či polehčující okolnosti


- promlčecí doba je odstupňována dle závažnosti trestného činu od 3 do 20 let


- zvláštní část zákona: dělena do 12 hlav = formulace skutkové podstaty TČ i sankcí v rozpětích, popř. druhů trestů


ü      I.         TČ proti republice = hanobení republiky, ohrožení státního tajemství, vlastizrada, vyzvědačství


ü      II.        TČ hospodářské


Ø      proti hospodářské soustavě = neoprávněné podnikání, poškození spotřebitele


Ø      proti hospod. kázni = zkreslování údajů v evidenci


Ø      proti měně a daním = padělání, zkreslování daň. Přiznání


Ø      o nekalé soutěži = proti autor. právům, proti ochranným známkám


ü      III.      TČ proti pořádku ve věcech veřejných = útok na veřejného činitele, úplatkářství, křivé obvinění


ü      IV.      TČ obecně nebezpečné = ohrožení život. prostředí, nedovolené použití zbraně, distribuce drog a závadných potravin, ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení


ü      V.        TČ hrubě narušující občanské soužití = podněcování k národ. a ras. nesnášenlivosti, šíření poplašné zprávy, výtržnictví, opilství, týrání zvířat, pomluva, neposkytnutí pomoci


ü      VI.      TČ proti rodině a mládeži = bigamie, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, podávání alkoholu mladistvým, ohrožování mravní výchovy dítěte


ü      VII.     TČ proti životu a zdraví = vražda, rvačka, ublížení na zdraví, nedovolené přerušení těhotenství


ü      VIII.   TČ proti svobodě a lidské důstojnosti = omezování lid. svobody, vydírání, útisk, loupež, znásilnění


ü      IX.      TČ proti majetku = krádež, zpronevěra, užívání cizí věci, podvod, lichva, poškozování cizí věci, zatajení věci.


ü      X.        TČ proti lidskosti = genocidium, propagace takových hnutí, válečná krutost


ü      XI.      TČ proti brannosti a civilní obraně = maření způsobilosti k službě, neplnění odvodní povinnosti, nenastoupení služby


ü      XII.     TČ vojenské = neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí, porušení povinností strážní služby, neplnění boj. úkolu


Občanské soudní řízení


- soustava soudů (Ústavní soud, obecné soudy)


- jednání před soudem = zásadně ústní a veřejné (výjimky stanovené zákonem)


- rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně


- zákon o soudech a soudcích = blíže upravuje základní soudní pravidla


- občanský soudní řád = podrobná úprava postupu při rozhodování sporů v soukromě-právní oblasti


- soudní řízení se zahajuje na návrh toho, kdo se domáhá rozhodnutí = navrhovatel (žalobce)


- proti navrhovateli stojí odpůrce (žalovaný)


- účastníkem soudního řízení smí být pouze fyzická osoba a může mít současně jen jednoho zástupce


- taxativní případy = občanské soudní řízení může být rozhodnuto na základě usnesení soudu (např. péče o nezletilé)


- na obou stranách může stát více osob a při řízení musí každý jednat sám za sebe


- vedlejší účastník = ten, kdo má zájem na výsledku soudního sporu


v soudním řízení se rozhoduje o:


ü      osobním stavu = způsobilost, rozvod manželství, prohlášení o platnosti, prohlášení za mrtvého


ü      plnění pravidel vyplývajících ze zákona = jedná-li se v souladu se zákonem


ü      určení, zda existuje v dané věci právní vztah


- návrh na zahájení soudního řízení musí být písemný, popř. ústní zanesený do protokolu příslušného soudu


podobný zápis jako žádost obsahuje:


ü      určení soudu, ke kterému je návrh podán


ü      věc (stručné vypsání čeho se to týká)


ü      vlastní obsah sdělení (co sledujeme)


ü      podpis, adresa, povolání (pravý dolní roh); /právnické osoby = název, sídlo a IČO firmy + údaje o vlastnících zapsané v obchodním rejstříku/


ü      vylíčení rozhodujících skutečností (důkazy, na jejichž základě žádáme rozhodnutí)


 


 


03.03.2009 16:37:35 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod