« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 13A

Osvícenství



Druhá pol. 17. st. je ve Francii vyplněna absolutistickou vládou Ludvíka XIV. V této době zde schází velcí filosofové (poslední – Descartes zemřel 1650). K filosofickému vývoji dochází až po † Ludvíka XIV. (1715). Francie se začíná otevírat Anglii. Do Francie proudí anglické myšlenky a osvícenství a Francie je poté předává dále do Evropy. Francouzské osvícenství se však od anglického liší svou radikálností. Zatímco anglické osvícenství zůstává vždy spjato s tradicí a pozitivním vztahem k náboženství, francouzské osvícenství se zřejmě rozchází s tradicí, které v té době předstírala hlavní církev. Francouzi začínají kriticky zkoumat náboženství, státní absolutismus a společenské mravy vůbec. Francouzské osvícenství je předchůdcem francouzské revoluce. ,,Světlo rozumu by mělo zvítězit nad tmou předsudků“. Vzorem osvíceneckého člověka byl Robinson Crusoe. Řada filosofů se přiklonila k deismu. Podpora vzdělání, vystavování muzeí.


Montesquieu (1689-1755)


Kritik společnosti. Delší dobu pobýval v Anglii.


Díla:


ü      Úvahy o příčinách velikosti a pádu Římanů


ü      Duch zákonů – tvrdil, že stát a zákony se postupně vyvíjejí. Jsou závislé na vzdělanosti národa, náboženství a mravech společnosti. Správný zákon je pak ten, který je nejlépe uzpůsoben historickému stupni vývoje národa. Proto neexistuje univerzální schéma státu. Přesto se přiklání k určitým formám vlády – z historických k Římu, ze současných k Anglii. Vychází z Lockovy teorie státu. Podle Locka by měla být moc ve státě rozdělena na zákonodárnou (legislativní) a výkonnou (exekutivní). Výkonnou moc představuje vládce a zákonodárnou parlament. Zákony jsou platné rovněž pro panovníka. Montesquieu  přichází ještě s mocí soudní, která by měla být nezávislá na obou předchozích. Tímto způsobem je i dnes rozdělena ústava v demokratických státech.       


ü      Perské listy – satirická práce, kritizuje poměry ve Francii a mezilidské vztahy


Voltaire (1694-1778)


Vlastní jméno Francois Marie Arouet. V 50. letech propadl pesimismu. Důvodem byla prožitá zklamání (z jeho celoživotního pronásledování) a stav v tehdejší Evropě (Sedmiletá válka, zemětřesení v Lisabonu – 1755 apod.). Pod tímto dojmem napsal novelu Candide neboli optimismus


V 60. letech vedl zuřivou válku proti křesťanskému náboženství a církvi. Podnětem bylo neoprávněné odsouzení několika protestantů. Ale nebojoval pouze proti historickému náboženství, ale i proti ateizmu. On se přiklání k tzv. rozumovému náboženství, v němž klade hlavní důraz na prosté uctívání boha. Nakonec mu byl v předvečer revoluce povolen návrat do Paříže, kde 1778 umírá.


Díla: napsal 99 svazků:


ü      Filosofické listy o Angličanech


ü      Základy Newtonovy filosofie


ü      Esej o mravech a duchu národů


ü      Filosofický slovník


Encyklopedisté a materialisté


Ve Francii byla v té době vydána 1. encyklopedie – Encyklopedie věd, umění a řemesel – brzy byla přeložena do několika cizích jazyků a rozšířila se téměř po celé Evropě. Jejími autory byli Denis Diderot (1713-84) (Jeptiška) a Jean d’Alembert (1717-83). Encyklopedie byla svým osvícenským pojetím jedním z nejdůležitějších nástrojů přípravy Francouzské revoluce. Popsána existence boha, bůh existuje ale o víc se nestará. Kdyby bůh neexistoval, bylo by potřeba si jej vymyslet.


Na Francouzskou revoluci měli vliv i materialisté:


Dietrich von Holbach (1723-89)


Pocházel z Falce, žil v Paříži


Adrien Helvétius (1715-71)


Všichni 3 navazují na Descarta. Podle jejich tvrzení existuje pouze hmota. Stačí poznat hmotu a poznáme vše. Každý duch nebo duše skrývající se ze hmotou je pouze klam. Stejně tak je i klam náboženství.


Jean Jacques Rousseau (1712-78)


* Ženeva. V 16 letech utekl z domova a žil se starší ženou. Původně byl kalvinista, ale ona jej získala pro katolictví. V 50. letech odešel do Paříže. Podporován šlechtici žil na různých místech ve Francii. Vrátil se také do Ženevy, kde se oženil a navrátil ke kalvinismu. Pobýval i v Anglii, kam jej přivedl Hume. † r. 1778 v Paříži. Považován za ,,antifilozofa“. Pravděpodobně se jednalo o psychicky narušenou osobu. Byl výstřední a exhibicionistický - ,,Vyznání“ – vyšlo po smrti, jeho životopis


Díla:


ü      Společenská smlouva – o státu


ü      Emil čili o výchově


ü      Julie neboli nová Helois


V roce 1749 odepsal na otázku Akademie v Dijonu „Zda pokrok věd a umění přispěl ke zlepšení mravů“. Rousseau tvrdil, že nikoli. Umění a vědy nejsou vůbec užitečné pro mravnost lidí. K čemu by např. byla právní věda, kdyby ve společnosti lidí nevládla nespravedlnost? K čemu by byla filosofie, kdyby se člověk přidržoval prostých, přirozených ctností? Vzdělávání ducha je vždy spojeno s úpadkem mravnosti. Rousseau se chtěl oprostit od zmodernizovaného a zkaženého světa a navrátit se k prostotě a chudobě.


 


Nerovnost a její vznik


,,Rozprava o vědách a umění “, ,,Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi


Jak vznikla nerovnost mezi lidmi? Rousseau rozlišuje


Ø      nerovnost fyzickou – rozdíly tělesných sil, věk, pohlaví, schopnosti apod.


Ø      nerovnost mravní (politickou) – to jsou rozdíly mezi panovníkem, šlechtou a poddanými. Ta buď závisí na úmluvě anebo je lidmi trpěna.


Opak nerovnosti je přírodní stav – všichni jsou zdraví, protože příroda sama zahubí všechny slabé; sexuální vztahy jsou čistě animální; lidé nejsou nikomu poddaní a vše patří všem. Tento přírodní vztah zanikl vznikem občanské společnosti. Tu založil 1. článek, který si přivlastnil kus pozemku. Poté si totiž lidé začali zabírat věci, půdu a zvířata a vznikala mezi nimi nerovnost. Ta byla důvodem ke krádežím, loupežím a vraždám. Lidé se stali chtivými a špatnými. To však ještě neskončilo. Tehdy se bohatí spojili, aby ochránili svůj majetek. Vytvořili si pravidla a zákony, které by chránily členy společnosti a potlačovaly nepřátele. Tak vznikl stát a zákony.



03.03.2009 16:43:27 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod