« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 15A

Filozofie 19. století



Objevují se tu dva protikladné proudy – vědecká filozofie a iracionalistická filozofie


Vědecká filozofie


Pozitivismus


ü      vysvětlitelné, ověřitelné, jsou to fakta, smysluplné je věnovat se právě těm faktům


ü      jeden z nejrozšířenějších směrů současné filozofie


ü      typický především pro anglosaské země


ü      vyjadřuje význam vědy v moderní společnosti a reaguje na její problémy


ü      pozitivismus nevytvořil nějaký ucelený filozofický systém


ü      soustřeďuje se na některé vybrané problémy


ü      je to především metodologie


August Comte


Narodil se roku 1798 v Paříži, sekretář socialisty Saint-Simona. Odmítl nadřazovat rozum nad zkušenost, zakladatel pozitivismu, byl především sociologem (také založil), označil sociologii za pozitivní vědu - „pozitivismus“ – vědění má být pozitivní, tedy věcné, určité


Snažil se klasifikovat vědy, chtěl rozšířit jednotlivé vědní obory podle metod a složitosti – nejjednodušší vědou je matematika, pak astronomie, fyzika, chemie, biologie a nejtěžší považuje sociologii. Nepočítá nějak extra s filozofií – podle vědy má filozofie za úkol shrnovat a systematizovat výsledky ostatních vědních oborů. Všechny vědní obory musejí projít třemi vývojovými stadii:


ü      teologickým – jsou to počátky, kdy všechny události vysvětluje zásahem bohů, pomocí nadpřirozených sil


ü      metafyzickým – stádium, kdy používá ontologické a gnoseologické termíny, vše je vykládáno pomocí některých teorií


ü      pozitivním – zbavíme se věcí, které řešit nemůžeme a zabýváme se jen fakty, jedná se o přesný vědecký popis faktů, mělo by to být věcné, určité, konkrétní – žádné teorie nebo hypotézy


Ludwig Feuerbach (1804 – 1872)


Nevytvořil žádný směr, ale spíše uvažuje racionálně. Kriticky navázal na Hegela, odmítl absolutní ideu, tvrdí, že náboženství vzniklo z lidského egoismu a touhy po štěstí, protože však příroda klade člověku překážky, bylo snadnější si představit mocnou a vědoucí bytost. Kritizuje náboženství jako jakousi náhražku rozumu. Tvrdí, že náboženství je „dětský sen lidstva“ a je načase se probudit. Vše, co se nám stane, chceme svalit na Boha. Tvrdí, že člověk stvořil boha pro své potřeby, k obrazu svému nejlepšímu. Říká, že náboženství je láska k bohu a ta by měla být nahrazena láskou k druhému člověku.


Jeho filozofie je označována za antropologický ateismus – místo boha by měl být člověk, v popředí by měl být člověk, ne pěstovat lásku k bohu, ale k jinému člověku, křesťanství má být nahrazeno láskou.


Napsal:


Ø      Podstata křesťanství


Ø      Podstat náboženství


Karl Marx (1818 – 1883)


Pocházel z buržoazní rodiny, vystudoval žurnalistiku, oženil se se starší zámožnou paní, její rodina byla proti a vydědila ji. Přátelil se s B.Engelsem – syn z bohaté kapitalistické rodiny, podporoval Marxe v psaní – sponzoroval jeho dílo Marxovo spisy.


Navázal na Platóna a jeho uspořádání společnosti, stejně tak navázal na Hegelovu dialektiku. Nejvíce se zajímal o ekonomiku, náboženství a politologii. Zavrhnul soukromé vlastnictví Založil marxismus, což je politická praxe, filosofický a ideologický směr, který založil Karl Marx a rozvinul Friedrich Engels. Základním dílem je Kapitál. Základem marxismu je historický a dialektický materialismus: třídní boj mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými. Hlavním motorem dějin je změna výrobního způsobu následkem akumulace kapitálu. Přesvědčen, že kapitalismus se jednoho dne zhroutí a vládu převezme dělnická třída.


Ubírá se dvěma směry:


ü      Kritika náboženství – vychází z Feuerbachovi kritiky náboženství, ale metafyzicky ho přeměňuje. Tvrdí, že náboženství je opium lidstva (zhypnotizovaný, zfetovaný, dělá věci, které by jinak nedělal).


ü      Heglovská dialektika – (nauka o vývoji a změnách společnosti), dějiny se stále vyvíjí. Vývoj ve spirále. Tvrdil, že společnost se neustále vyvíjí.


Byl proti kapitalismu a zvyšujícími se rozdíly mezi kapitalisty a dělníky, proto vytváří nadhodnotu – dělník něco vyrobí a vytvoří hodnotu. Určitou část hodnoty musí kapitalista použít na pokrytí nákladů a další část představuje mzda dělníka. Ale ta nesmí být ani veliká ani malá, neboť by potom mohl střádat majetek a stát se kapitalistou. Více než jedna polovina je nadhodnota, která zůstává kapitalistovi. Tím se zvětšuje rozdíl mezi dělníky a kapitalisty.


Podle něj by nadhodnota měla být spravedlivě rozdělena.


Po Marxově smrti se z marxismu vyvinuly 2 proudy:


ü      Komunismus – reprezentován Leninem a Stalinem.


ü      Socialismus – není tak radikální jako komunismus a je to opak kapitalismu. Chtěli zajištění v případě nouze – sociální zeď, která zabezpečuje lidi v nouzi, jako jsou důchody, podpory, zdravotnictví, školství…


Ø      Oba směry se vyznačují vizí společnosti založené na rovnosti a sociální spravedlnosti, odsuzují kapitalistický systém a vykořisťování dělnické třídy. Na rozdíl od socialistů, kteří upřednostňují postupnou nenásilnou změnu a společné vlastnictví, jsou komunisté pro revoluci vedenou komunistickou stranou.


Iracionalismus


(z lat. nerozumný, protirozumový) je opakem racionalismu. Jde o idealistický směr ve filosofii. Vše, co se jeví rozumu zcela nebo zčásti nedostupné, co nelze pochopit logickým myšlením, se označuje jako iracionální. Popírá se tak význam rozumu (ratio) v poznání. Popření smyslu však není jednoznačné. Poznávat můžeme i něčím jiným než rozumem – třeba vírou a vůlí.


Voluntarismus


(lat. vůle) je idealistický směr ve filozofii, který neuznává závislost lidské vůle na prostředí. V některých případech považuje vůli za podstatu světa. Odmítá objektivní planost zákonů přírodních i společenských. Vychází z předpokladu, že vůle je základním principem světa. Úzce souvisí s iracionalismem.


Arthur Schopenhauer (1788 - 1860)


Byl nejpesimističtější filosof, studoval filosofii, ale nesnášel všechny ostatní filosofy. Byl představitel voluntarismu – řídil se poznáváním pomocí vůle k životu.


Svaloval vinu na všechny kolem sebe. Kritizoval filozofy a racionalismus. Uznával pouze Platona a Kanta – vzal si od nich, co potřeboval. Sám sebe považoval za pokračovatele a dovršitele Kantovy filosofie. Jeho hlavním spisem je Svět jako vůle a představa. Teoretický základ tvoří klasická idealistická filosofie, zvláště Kantova. Zapůsobilo na něj studium Platóna, indické filosofie a buddhismu (neuznával sebevraždy).


Ø      Metafyzika lásky – žádná láska neexistuje, jediné, co člověka pohání je vůle k životu, vůle po zachování rodu – nehledáme lásku, ale nejdokonalejší protějšek pro svoji rodinu a svoje děti


Ø     Svět jako vůle a představa – filosofický názor voluntarismu, svět nemůžeme poznat rozumem, protože sám o sobě je iracionální, je hnán právě vůlí, svět se zákonitě vždy vydává tou nejhorší cestou


Zabýval se tím, jak na tomto světě nejlépe přežít:


ü      estetická cesta – když se budeme zabývat uměním, můžeme alespoň na chvíli zapomenout na to naše utrpení


ü      mravní cesta – asketický život, čím méně toho budeme od světa očekávat, tím méně nás zklame


ü      filosofická cesta – když člověk na sebe vezme utrpení celého světa, bude se mu zdát , že to jeho utrpení je malicherné, jen málokdo si tuto cestu umí připustit, jen on sám tuto cestu umí použít


Sören Aabye Kierkegaard (1813 - 1855)


Je považován za prvního z předchůdců existencialistické filozofie. Byl dánský filozof, teolog a spisovatel. Lidská existence se podle něj vyznačuje radikální osamoceností a nutností volit, při čemž nemá oporu v ničem, čím by si mohla své počínání předem vysvětlit. Svět má iracionální povahu, a proto ho nemůžeme pochopit, k pochopení nám pomáhá víra. Chtěl svou oblíbenou teologii uchránit před filosofií. Tvrdí, že boha můžeme poznat jen na základě hluboké víry, víra proti rozumu, když věříme, ztrácíme rozum.


Takovému skoku je člověk nejblíže, projde-li třemi základními životními stádii:


ü      estetickým – zakotvení v kráse světa, svět je krásný, protože ho stvořil bůh


ü      etickým – přijmeme určitá pravidla a podle nich se budeme řídit


ü      náboženským – právě poznání, osvícení, splynutí s vírou


Ø      víra – tu kritizoval, protože je to typická církevní, rádoby víra či křesťanství


Ø      Víra – byl jejím zastáncem, protože tahle znamená absolutní splynutí s Bohem


Díla:


ü      Svůdcův deník


ü      Bázeň a chvění


ü      Současnost


ü      Filosofické drobky


Friedrich Nietzsche – (1844 – 1900)


Nepatří k žádnému směru, otec mu zemřel v 5 letech a on byl vychováván jen samými ženami. Jeho otec byl pastorem a to od něj očekávala i rodina. Teologii ale nesnášel a v 18 letech se vzdal své víry. Nebyl v životě příliš úspěšný a filosofie se pro něj stala jakousi obranou.


Říká se o něm, že filosofoval kladivem – velice radikální. V době jeho duševní nemoci se o něj starala jeho sestra, která později působila jako prostředník pro vydávání jeho spisů.


 


Autorem tzv. sedmero anti:


ü      antimoralistická filosofie – zrušit stávající morální hodnoty a přehodnotit dobro a zlo, existuje dvojí morálka – otroků a pánů – většina se řídí tou otrockou – být hodný, přizpůsobit se,  morálka pánů – morálka založená na vůli k moci, morálka hrdosti, nadřazenosti, podle něj je dobré být hrdý a tvrdý a špatné je být soucitný a hodný


ü      antidemokratická filosofie – demokracii chtějí jen otroci, silní preferují určitý typ aristokracie


ü      antisocialistická filosofie – socialismus mění člověka ve zvíře, není možné, aby si byli všichni rovni


ü      antifeministická filosofie – nenávist k ženám, ženy nemají mít vůli k moci, jejich posláním jsou zcela jiné věci, pokud přeci jen vůli po moci mají, měly by ji potlačit


ü      antiintelektualistická filosofie – tvrdí, že rozum a inteligence brzdí vůli k moci, měli bychom se místo toho řídit intuicí


ü      antipesimistická filosofie – kritizuje Schopenhauera, svět je dobrý a kdo tvrdí, že svět a život stojí za nic, sám o sobě nestojí za nic


ü      antikřesťanská filosofie – hlásá, že bůh je mrtev, ať žije nadčlověk, bůh tu byl jen pro ty s otrockou morálkou


Nadčlověk – není rasově omezen, není přesně jasné, jak bude vypadat, bude mít vůli k moci a panskou morálku, je si vědom své moci, své vůle, splňuje všechna anti- a překonává slabost


Díla:


ü      Antikrist


ü      Soumrak model (bohů)


ü      Tak pravil Zarathustra


ü      Ecce homo (Ejhle člověk) – jeho autobiografie



03.03.2009 16:46:44 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod