« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 18A

Psychologie



Psychologie – pochází z řeckého ,,psyché“= duše a řeckého ,,logos“=rozum


Věda, která studuje lidské chování, duševní procesy a tělesné prožívání, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Psychologii od počátku provází spor o její přírodovědnou anebo duchovědnou podstatu. Předmět studia psychologie obsahuje pět vlivných teoretických přístupů, z nichž každý svým vlastním a svébytným způsobem definuje svůj vědecký pohled na psychologii.


Psychika – souhrn duševních obsahů a funkcí člověka, dělí se na psychické procesy a vlastnosti


 


Vývoj psychologie – 1860 vznikla psychologie jako samostatná věda spolu se zavedením experimentů. Za zakladatele považujeme Fechnera. Za antického předchůdce můžeme chápat už Aristotele v jeho spisu ,,O duši“. 1879 Wilhelm Wundt založil první psychologickou laboratoř v Lipsku a začal vydávat i první psychologický časopis (1886). První experiment byl založen na interspekci (sebepoznání).


 


Úkol psychologie:


- zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského chování a prožívání, které jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi a disposicemi ve vzájemném působení s prostředím.


 


Základní psychologické směry – 1. behaviorismus - podle anglického behaviour(=chování). Zakladatel John B. Watson nesouhlasil s názorem, že předmětem studia psychologie je vědomá zkušenost. Tvrdil například, že psychologie zvířat a psychologie dětí jsou samostatné vědecké disciplíny a že se mohou stát vzorem pro psychologii dospělých, při svých studiích ale ještě o vědomí nehovořil. Vzhledem k tomu že chování je pozorovatelné a vědomí není, introspekce přestávala stačit a nový směr se rychle uchytil. Podle Watsona je téměř všechno chování výsledkem podmiňování a prostředí formuje chování jedince posilováním určitých návyků. Odměněná reakce byla považována za nejmenší jednotku chování, na jejímž základě mohou vznikat mnohem složitější vzorce chování. Behavioristé uvažovali o psychologických jevech v pojmech podnětu a reakce, čímž došlo ke vzniku názvu S – R psychologie (Stimulus – Response, podnět – reakce). Tento přístup nebere v úvahu duševní procesy, o lidském vědomí někdy mluví jako o neproniknutelné schránce (black box) a sleduje pouze vstupy a výstupy. Hlavní předností behavioristické psychologie tak byl psychologický experiment, který poskytoval jasně vyjádřitelné výsledky.


2. psychoanalýza - psychoanalýza je teorií osobnosti a zároveň metodou psychoterapie. Její počátky jsou spojeny se jménem Sigmunda Freuda a spadají na přelom 19 a 20 století. Ústředním tématem psychoanalýzy je nevědomí, které můžeme definovat jako myšlenky, postoje, podněty, přání, motivy a emoce, jichž si nejsme vědomi. Nevědomé myšlenky se projevují mnoha způsoby, například ve snech, přeřeknutích a chybných úkonech. Během volných asociací je pacient vyzván, aby říkal, cokoli mu přijde na mysl, aby mohlo dojít ke zvědomění nevědomých přání. Jedinci si nejsou zcela vědomi některých důležitých aspektů svého chování, jejich zvědomění může přispět k jejich léčení. Mnoho z našeho chování má kořeny v procesech, které jsou nevědomé. Nevědomím rozumí Freud myšlenky, strachy a tužby, kterých si jedinec není vědom, ale které ovlivňují jeho chování. Podle Freuda je agresivní chování založené na vrozeném instinktu.


Pojmy pocházející od Freuda - vědomí = co je právě teď


                                   - předvědomí = zkušenosti uložené v mozku a lze je přivolat do vědomí


                                   - nevědomí = lidské pudy


                                   - ego = vědomí + předvědomí


                                   - superego (alter ego) = ideály a normy chování


                                   - id = nevědomí - pudy


- mezi egem, superegem a id vznikají konflikty, proto jsou lidé duševně nemocní


3. tvarová (gestaltistická) psychologie - kolem roku 1912, tedy v období rozvoje behaviorismu v USA, se v Německu začíná prosazovat gestaltistická psychologie. Tento termín byl použit pro označení přístupu, který zastával Max Wertheimer a jeho kolegové Kurt Koffka a Wolfgang Köhler. Centrem zájmu gestaltických psychologů bylo vnímání. Percepční zkušenosti podle jejich názoru závisejí na vzorcích vznikajících v důsledku působení podnětů a dále na organizaci zážitků. Celek tedy není pouhým součtem částí, jelikož závisí na vztahu mezi jednotlivými částmi. Když se podíváme na obrázek, uvidíme spíše velký trojúhelník jako jeden tvar než tři malé úhly.


Gestaltičtí psychologové se zabývali vnímáním pohybu, velikosti, dále sledovali proměny barev při změnách osvětlení a tím položili základy současného výzkumu v oblasti kognitivní psychologie.


 


Současné směry v psychologii - hlubinná psychologie – hledání nevědomé složky


psychiky tzv. hlubší vrstvy, která ovládá naše chování a je dána dřívějšími zážitky, které jsme potlačili→         1. analytická psychologie – zástupcem Jung, základem jsou prožitkové obsahy


                     které vznikají v dějinách lidstva a my je nosíme v sobě – tzv. archetypy


                     2. individuální – zástupcem Ader – základem psychiky je prvotní potřeba


                     člověka začlenit se do společnosti a uplatnit se v ní, není-li toto splněno,


                     vzniká komplex méněcennosti


                     3. humanistická – zástupcem Rogers – řeší každodenní problémy lidstva


                     4. neobehaviorismus – zástupcem Tolman – základem psychiky je směřování


                     organismu k orientaci prostředí s potřebou vytvářet si ,,kognitivní mapy


                     (poznávací)


                     5. neopsychoanalýza – zástupce Horneyová – zaměřuje se na studium propojení


                     kulturních vlivů na utváření osobnosti


                     6. transpersonální – zástupcem Grof – sleduje mimořádné stavy vědomí


                     navázané meditací, LSD, různými dechovými cvičeními


 


Psychologické disciplíny


                     Základní


                              Obecná psychologie


                                   - základní teoretické otázky psychologie, celkový obraz o člověku


- problematika poznávacích procesů, dynamiky citového života, zaměřenosti a usilování člověka (motivy, zájmy, postoje), autoregulací člověka apod.


- v úzké souvislosti s dějinami psychologie a s psychologickou metodologií


                                   - paměť, inteligence - vše, co je lidem společné


                              Psychologie osobnosti


                                   - struktura a vývoj osobnosti                                                                                                  - zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi


                              Vývojová (ontogenetická) psychologie     


                                   - psychický vývoj člověka


- zkoumá činitele ovlivňující vývoj a charakteristiky vývojových období člověka


                              Fyziologická psychologie (psychofysiologie)


- zabývá se biologicko - fysiologickou determinací (podmíněností) psychologických jevů


                                   - činnost vyšší nervové soustavy, žláz s vnitřní sekrecí apod.


                              Sociální psychologie


- formy a mechanismy začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí


                              Psychopatologie


- psychické poruchy a potíže, zkoumání příčin jejich vzniku, hledání léčebných metod, které je odstraňují


                              Psycholingvistika


                                   souvislost mezi myšlením, řečí a jazykem


                              Srovnávací psychologie


                                   - porovnávání poznatků psychologických disciplín


Speciální


                              Zoopsychologie


- psychika živočichů na různých stupních vývoje, přičemž získané poznatky využívá i pro objasnění některých psychických jevů člověka


                              Diferenční (poznávací) psychologie


- zjišťuje a vysvětluje interindividuální psychologické rozdíly mezi lidmi (vzhledem k pohlaví, národnosti, civilizaci atd.)


            Aplikované


                              Pedagogická psychologie


                                   - psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy


                                   - zkoumá problematiku účinného vyučování i poznání žáka


                              Klinická psychologie


- orientace na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí


                              Poradenská psychologie


                                   - školní, výchovné, profesní a manželské poradenství


                              Soudní (forenzní) psychologie


                                   - studium zločinnosti, psychologie pachatelů trestných činů


                                   - psychologické expertízy pro soudní potřeby


                              Psychologie zdraví, sportu, práce, reklamy, umění atd.


 


Základní psychologické metody


A, interview


B, pozorování


C, experiment – a) přirozený


                           b) laboratorní


D, rozbor výsledků činnosti


 


A) INTERVIEW -   explorační technika – zjišťovací technika využívající dotazy pro


                                 zjišťování hodnot, postojů…


 - dělení interview    1. strukturovaný –(standardizovaný) – otázky a jejich pořadí jsou


                                 ustáleny


                                 2. nestrukturovaný – pružný, otevřený


 - schémata interview -  1. otázky identifikující jméno, příjmení


                                       2. otázky sociologické – vzdělání, rodinný stav


                                       3. otázky problémové – zaměřené na daný problém


 - typy položek    1. ustálené, alternativní (volba ze dvou a více alternativ – (ano – ne)


                           2. otevřeného zakončení – kladou minimální omezení na odpověď


                           3. trychtýř – začínáme obsáhlou otázkou a končíme otázkami otevřenými a


                           uzavřenějšími


 


 - kriteria sestavování položek – otázka je ve vztahu k problému, dle problému volíme vhodný typ otázek, jasnost otázek(dlouhé otázky jsou zavádějící), otázky nesmí být naplněny sociální žádostivostí


 


 - dotazník – písemná forma rozhovoru, má uzavřené položky, je samostatně vyplňován, lze ho předkládat většímu počtu lidí


 - anamnéza – zjišťuje individuální vývoj a průběh života jedince formou rozhovoru s klientem či rodičem (porod, chození, sezení, vývoj řeči)


 


B) POZOROVÁNÍ – charakteristika – hlavní osobou je pozorovatel – ten vnáší do pozorování sociální aspekt, je dostatečně informován o problému, který sleduje – musí být objektivní


 - zásady pozorování – musím vědět, co mám pozorovat, stanovím si kategorie pozorování (přiřazení jednotlivých aktů chování ke kategoriím, které se vzájemně vylučují)


 


Pořizování vzorků chování -  a) vzorky událostí – pozorování dějů či událostí dané třídy


                                                b) časové vzorky – výběr jednotek chování v různých bodech


                                                času


 


C) EXPERIMENT  a) přirozený


                                 b) laboratorní


a) umožňuje ovládání děje, který je předpokládán mezi podmětem a reakcí a to za přísně vymezených a kontrolovatelných podmínek


 - nevýhoda – umělost situace


 - výhoda – objevení vztahu za nerušených podmínek, ověření předpovědí z praxe a ostatních výzkumů, pomoc při vytváření teoretických systémů (modelové situace)


b) probíhá v reálné situaci, za kontrolovatelných podmínek, využívá náhodného výběru osob


 - využití – studium komplexu sociálních vlivů, procesů a změn v reálné situaci


 


D) ROZBOR VÝSLEDKŮ ČINNOSTI – dopis, obrázek, socha…


 


 


 



04.03.2009 08:44:59 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod