« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 18B

Česká filozofie



První filosofické problémy byly u nás řešeny ve 14. století. Po založení UK r. 1348 se filosofie studovala na „artistické“ fakultě a přednášeli ji především cizinci. V celé historii se české filosofii dařilo velice špatně


Tomáš Štítný ze Štítného


Byl prvním českým filosofem. Jeho hlavní dílo - ,,Řeči besední“ ,,Řeči nedělní a sváteční“ - je výkladem křesťanského učení. Štítný je stoupencem názoru, že křesťanské pravdy nemají být předmětem slepé víry a že je třeba k nim dojít svobodným rozumovým bádáním. Rozumu je dostupné veškeré poznání.


Jan Hus


Navázal ve svém systému sociální filosofie na T. Štítného a Matěje z Janova. Kritizoval především úpadek mravů. Déle navazoval na učení oxfordského teologa Johna Wycliffa. Podobně jako on je Hus realista, odmítal nominalismus. (Realisté zastávali názor, že obecné pojmy jsou na konkrétní věci nezávislé, jsou věčné a mají samostatnou, objektivní existenci. Nominalisté soudí, že existují pouze jednotlivé předměty a jevy. Obecné pojmy reálně neexistují, jsou to jen označení a názvy určitých jevů a předmětů.) Hus vyložil Písmo svaté jako kritiku feudální společnosti, jejímž hlavním principem je kategorie Božího zákona, který je absolutní normou jak pro život jednotlivce, tak pro celou společnost. Z něho je odvozena Husova myšlenka sociální spravedlnosti. Pán má právo vykonávat svou moc jen pokud se řídí tímto zákonem. V opačném případě porušuje boží zákon. Hus odmítá právo neomylnosti církve a podle jeho vykladu božího zákona se každý člověk může postavit proti nesprávným tvrzením na odpor. V díle ,,De ecclesia“ dokazuje, že boží zákon je plně přístupný lidskému rozumu. Rozum také rozhoduje o tom, je-li boží zákon ve společnosti uplatňován. Každý poddaný má právo posoudit svým rozumem, zda jeho představený jedná v souladu s touto pravdou a mají-li jeho příkazy pro něho platnost. Hus nepřekročil dogmata katolické církve. Byl náboženským myslitelem, kterému šlo o nápravu církve. Teprve v 19. století a později bylo jeho učení vykládáno jako pokus o změnu struktury feudální společnosti. Neprávem je mu připisována reforma českého pravopisu.


Petr Chelčický


Vyvrátil Husovu teorii trojího lidu. Hájil společenskou i rodovou rovnost lidí a dokazoval potlačovatelskou povahu státu a jeho orgánů. Odsuzoval současnou církev a důrazně odmítal i násilí husitů. Porážku táborských vojsk u Lipan považoval za trest za zkaženost lidí. Zdůrazňoval, že člověk se má podřídit osudu a odmítal i násilí v běžném životě. Jeho zapomenuté dílo znovu oživil v 19. století Lev Nikolajevič Tolstoj. ,,O trojím lidu


Jan Amos Komenský


Zastával stejně jako Bacon myšlenku, že má být zpracována ucelená soustava všeho lidského poznání - pansofie (vševěda). Vybudování jednotného systému poznatků o přírodě, člověku a Bohu chtěl vytvořit předpoklad k reformě vědeckého poznání a tím i světa. Nelze ho zařadit do  žádného směru. ,,Truchlivý“ – proč i věřící lidi potkává neštěstí


pansofické spisy - ,,Poklad“- nedochovalo se, ,,Všenáprava věcí lidských“ – prosazoval sjednocení světa, ,,Labyrint světa ráj srdce


Komenský se domníval, že rozšířením pansofie přestanou všechny mezilidské spory a ve světě bude mír. ,,Cesta světla“, ,,Předchůdci vševědy“. Období po roce 1648 je érou křesťansko-katolické filosofie, vycházející z díla sv. Tomáše Akvinského. Úroveň tohoto filosofování však nepřekročila hranice univerzity. Filosofií dějin se zabývat B. Balbín, který kladl důraz na působení Boží prozřetelnosti v dějinách.


Bernard Bolzano


I když byl jeho otcem Ital a matkou Němka, počítáme jej k českým filosofům, neboť prožil celý život v českém prostředí. Ve své filosofii se snažil dokázat možnosti přesného poznání, na jehož základě by bylo možné změnit vědu. Rozum člověka má mít vládu nad věcmi. Chtěl nově uspořádat společnost a stát. Odmítal státní zřízení, založené na jazyku a dokladoval nutnost občanského principu ke státu. Zabýval se logikou a matematikou. Odmítal psychologismus v poznání. ,,O nejlepším státu


Augustin Smetana


se zabýval Hegelovou filosofií a pokoušel se o syntézu dosavadního filosofického vědění. Poznání dějin filosofie považuje za jedinou cestu k osvobození člověka v poznání pravdy. Člověk je sice součástí přírody, ale překračuje svým dílem její hranice. Dějiny jsou produktem lidského snažení bez působení nadpřirozených sil. Pro své názory byl vyloučen z křížovnického řádu. Otázka konečnosti a nekonečnosti světa.


Po r. 1848


Začíná se na UK přednášet i necírkevní filosofie. Učitelé se snažili studenty seznámit s dějinami filosofie od antiky  po novověk. Jejich díla jsou proto zaměřena na zpracováni různých dějin filosofie.


Obrat nastává až po příchodu Tomáše Garrigue Masaryka.


Jan Hus


*1371 Husinec u Prachatic a zemřel roku 1415 v Kostnici, od roku 1390 studoval na univerzitě v Praze, 1393 bakalář a 1396 mistr svobodných umění, 1404 bakalář teologie, od roku 1398 sám vyučoval na artistické fakultě. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze, 1401 – 02 děkan artistické fakulty, od 1402 kazatel v Betlémské kapli na Starém Městě pražském, kde kritizuje:


ü      bohaté církevní hodnostáře


ü      bohatství církve, placeni za obřady


ü      rozmařilost zámožného panstva – ovlivňuje lid, měšťany a nižší šlechtu


1409 – 10 rektor univerzity v Praze. Vydáním Dekretu kutnohorského 18. 1. 1409, kterým Václav IV. zajistil českému univerzitnímu národu hlasovací převahu, reformní skupina v čele s Husem v zápase o pražskou univerzitu zvítězila. 


Díla:


O Církvi – souhrn názorů na poslání církve, papež či biskup nejsou členy církve, pokud nežijí v souladu s křesťanskými zásadami ® není je třeba poslouchat


Výklad viery, desatera a páteře – úvahy o otázkách opravdového mravního života, kritika společnosti


Knížky o svatokupectví – kritizoval poplatky za náboženské úkony, obsazování církevních úřadů za peníze, desátky


Tomáš Garrigue Masaryk


*1850 Hodonín a zemřel 1937


1. Československý prezident, politik, politolog, sociolog, filozof, 1878 – 82 docent na univerzitě ve Vídni. Navazuje na Husserla, Husa, Komenského. Kritizuje současnou moderní dobu


Dílo:


ü      Sebevražda jako masový jev moderní civilizace


ü      Ideály humanitní


ü      Česká otázka


ü      Moderní pohled na náboženství


ü      Rusko a Evropa


ü      Cesta demokracie


Jan Patočka


*1907


+1977


Po roce 1945 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze o předsókratovské filozofii, o Platónovi, Aristotelovi, G. W. F. Hegelovi a o Husserlově fenomenologii.


Po 1948 donucen odejít z univerzity; zprvu v Masarykově ústavu, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém. V roce 1977 jeden ze tří prvních mluvčí Charty 77. Vrchol české filozofie, navazuje na Husslera, Heideggera, Masaryka, zabývá se současným světem a lidským životem.


Díla:


ü      Přirozený svět jako filozofický problém


ü      Kacířské eseje o filozofii dějin


ü      Negativní platónismus


ü      Tři studie o Masarykovi


ü      Sokrates


ü      Platón a Evropa


Emanuel Rádl


Je o generaci starší než Patočka, navázal na Komenského i Husa, ,,Útěcha z filosofie“ – řeší smysl života


 


Po roce 1989 – prakticky začíná česká filosofie znovu


Václav Havel (Letní přemítání, antipolitická politika), Erazim Kohák – ekologická etika ,,Zelená svatozář


Václav Bělohradský – zabýval se dějinami filosofie


Egon Bondy - ,,Invalidní sourozenci


neomarxismus – Ladislav Hejdánek – teologická filosofie – nemohl až tak působit


 


 



04.03.2009 08:45:57 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod