« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 19B

Religionistika


VÍRA = jistota, řád


-         absolutní přesvědčení o tom, že cosi objektivně existuje


-         přijímáme cosi, co nás přesahuje, nepochybujeme o tom, že to tak je


 


(Jistý druh náboženství nacházíme u všech národů a v každé době; stav, kdy by bylo celé lidstvo bez N. nezná ani historie ani prehistorie.


Všude N. vystupuje jako původní danost; nikde ho nelze odvodit od ne-náboženských jevů, jako je animismus, animatismus, totemismus, magie. – Fil. slovník- Walter Brugger) – nesouhlas s Drbohl.


 


Náboženství představuje určitou formu názoru na svět. Vychází z předpokladu boha (bohů) jako ideální absolutní podstaty, zdroje, příčiny a tvůrce všeho bytí.


Současně se náboženství zabývá i otázkou lidského postavení ve světě a vztahem člověka vůči Bohu jako určujícím prvkem lidské existence.


Kult je prostředkem tohoto vztahu.


 


VZNIK NÁBOŽENSTVÍ:


náboženství se vyvíjí spolu s člověkem


            wteorie:           


ü      animismus                                                                   w dělení náboženství podle kvantity:


ü      animatismus                            


ü      manaismus                                                                                                     a) polyteismus


ü      Freudova teorie                                                                                             b) monoteismus


ü      z magie                                                                                                          c) dualismus


ü      ze šamanismu


ü      jako totemismus                                  wpodle kvality:


ü      fetišismus                                                        A) teismus


B) deismus


C) ateismus


D) panteismus


Světová náboženství:     judaismus


                                               zoroastrismus


                                               hinduismus


                                               džinismus


                                               buddhismus                                                                                                                            taoismus


                                               konfucianismus


                                               šintoismus


                                               islám


                                               křesťanství


 


1, animismus = věření na duše (anima) a duchy a jejich uctívání,duše existuje nezáv.


                             na těle, má ji vše živé i neživé


                         -  po smrti dochází k reinkarnaci té konkrétní duše


 


2, animatismus = věření na jakousi duši nebo hybnou látku, která všechno neviditel-


                               ně ovládá


                             - duše není konkrétní, nemá tvář, je to nadpřirozená síla, princip


 


3, manaismus = existuje zvláštní poměr mezi duší a tělem, který je uchovám ve for-


                                   mě „mana“ – umožňuje ztotožnění části těla s někým jiným


                               - prostřednictvím cizího těla (požití) na mě přejdou jeho vlast-


                                   nosti


                               - na tom stojí princip kanibalismu


 


4, Freudova teorie = psychoanalýza; říká, že nábož. vzniká z otcovraždy (syn si uvě-


                                     domí, co udělal a chce se zbavit hříchu usmířením se à a tak


                                     sní otcovo tělo à vzniká rituál, který se např. v křesťanství


                                      projevuje jako přijímání eucharistie


 


5, vznik náb. z magie = je to usmiřování sil, které jsou nad námi (prostřednictvím


                                         obřadů, popř. zaklínání


                                      -  magie chce zaklínáním donutit vyšší moc, především božstvo


                                         k službě, nechce se ale božstvu prosbou přizpůsobit


 


6, ze šamanismu = člověk se dokáže uvést do transu (extáze), ve které může navá-


                                   zat spojení se silami, které ho převyšují


                              -  cílem je, aby sílu svého spojení s nadpřirozenem člk dokázal po-


                                   zitivně ovládat


                              -  cesty k transu jsou: w rytmické (bubnování, tanec)


                                                         w chemické (drogy,…)


 


7, totemismus = věří v příbuznost jednotlivce nebo skupiny s něj. totemem (většinou


                              zvíře), kmen uznává tento totem (př. totem havrana)


                           -  má jednotící funkci


 


8, fetišismus = neuctívá materiální předměty jako něco zosobnělého kvůli jejich obra-


                           zové souvislosti, nýbrž kvůli vyšší moci do nich začarované


                        -  využívá ho např. woo-doo


 


Bůh se v různých náboženstvích nachází v různé podobě, dělíme podle:


ä kvality principu boha: (jaký je bůh?):


                                -teismus = předpokládá ex. jediného, osobního, světu na-


                                                               dřazeného boha, který stvořil svět z ničeho


                                               - teistický bůh zasahuje do dějin světa i lidských životů


                                               - je koncipován jako monoteistický, výjimečně jako polyt.


 


                                   deismus = předpokládá boha jako nejvyšší bytost, ktará stvo-


                                                     řila svět z ničeho


                                               - deistický bůh do světa nezasahuje, neudržuje existenci


                                                  stvořeného, nemůže se zjevovat či činit zázraky


                                               - vznik v 16. st. v Anglii, ve Fr. východiskem pro osvícence


                                   ateismus = odmítá existenci Boha a pokouší se o přirozené vy-


                                                      světlení původu a existence světa


                                  


 


 


Už od dávných časů se vedou diskuse a pře o tom, jak vznikl život na zemi. Jsou dvě verze, a to kreační a evoluční neboli výrazová. Lidé se od sebe liší barvou pleti, jazykem, kulturou i názory. V historii si můžeme uvést mnoho osobností, které měly různý pohled na život. Kupříkladu zakladatel biologie ARISTOTELES byl zastánce kreační teorie a tvrdil, že život byl stvořen – vše živé vzniká z neživé hmoty, dalším byl Karl Linné, švédský botanik – „Je tolik druhů, kolik jich bylo stvořeno“. Zastánců evoluční teorie bylo opravdu mnoho. Z vědců např. William Harvey, ten tvrdil, že život vzniká z oplozeného vajíčka „Omne vivium ex ovo“. Dalším byl například Charles Darwin.


            Spolu se vznikajícími civilizacemi vznikaly i různé víry a náboženství. V tomto uspěchaném životě lidé potřebovali a potřebují něčemu věřit a tak si ve své mysli vytvořili určitou představu o svém spasiteli či bohu, který je bude po celý jejich život ochraňovat. Někteří věřící, jsou ovšem zastánci toho, že jejich bůh je jediný a hodlají pro něho i  umřít, aby prosadili svou. S tímto souvisí hlavně Islámské náboženství. Muslimové dokáží vejít do restaurace, která je plná lidí a odpálit výbušninu umístěnou na svém těle. Potom umírají s pocitem, že v té restauraci bylo alespoň několik lidí stejného vyznání. Tito lidé jsou pak pro veřejnost velkým rizikem. Posledním útokem byl útok na USA a s tím souvisí i důvod, proč jsem si vybral k seminární práci téma Náboženství.


 


Buddhismus - nábožensko – filosofický systém založený v 5. století před naším letopočtem Buddhou v severovýchodní Indii, klade důraz na osobní meditační praxi jako prostředek k dosažení vnitřní svobody a k odstranění prožívání skutečnosti zkreslené subjektivním viděním. Východisko ze strastiplné jamýivosti jevového světa Buddha formuloval v takzvaných čtyřech vznešených pravdách, návodem k zániku strasti je vznešená osidílná cesta. Buddhovo mlčení k metafyzickým otázkám vedlo po jeho smrti k formování řady škol a značná nezávislost původního buddhismu na vnějškových dogmatech usnadnila jako šíření v mimoindickém kulturním prostředí. Od konservativní Théravády opírající se pouze o tonomnické texty shromáždění v Tipitace a rozšířené na Cejlon a v jihovýchodní Asii se okolo přelomu letopočtu oddělil směr mahájána, který svou filosofickou hloubkou a ideálem soucitného a pomáhajícího světce Bódhisatva přispěl k šíření buddhismu v intelektuálním prostředí a posléze i mezi lidovými vrstvami. V 1. století se buddhismus rozšířil po Hedvábné stezce do střední Asie, kde byl zejména v době Kušánské říše za vlády krále Kanišky kulturně ovlivněn helénismem a zoroastrizmem. Odtud do Číny a dále do Koreje a Japonska. V Indii se mahájánový buddhismus v 5. století vyvíjel pod vlivem hinduistického tantrismu v esoterický směr, který od 7. století pronikl do Tibetu a dal vznik specifické formě buddhismu tibetského, vznesenému v 16. století i do Mongolska. V samotné Indii začátkem 2. Tisíciletí buddhismus zanikl, částečně v důsledku asimilačních tlaků ze strany hinduismu a fyzické likvidace buddhistických center muslimskými dobyvateli. V Evropě se aktivní zájem o Buddhismus projevoval zejména od začátku 20. století.


Judaismus - židovské náboženství, které patří spolu s křesťanstvím a islámem mezi tři světové monoteistické soustavy. Je nejstarší, základy již ve 13. stol. př. n. l. v době Mojžíše, jehož předchůdci byli bibličtí praotci. Později se vyvíjelo zejména v diaspoře. Nositeli judaismu jsou Židé včetně těch, kteří během historického vývoje k judaismu přestoupili (např. v 9. - 10. stol. Chazaři). Hlavním rysem judaismu víra v jediného Boha, psaného v biblických textech Starého zákona posvátným tetragramem JHWH (viz též Jahve) nebo jménem Elohim. Monoteismus dosáhl vrcholu v učení biblických proroků (Izajáš, Jeremiáš aj.). Základem judaismu jsou biblické texty Starého zákona. Nejposvátnější je text pěti knih Mojžíšových (tóra, Pentateuch). Jako jejich výklad a rozšíření vznikla dále tzv. Tóra ústní - náboženský Zákon předávaný zprvu ústně a později zachycený zejména v mišně a talmudu. Přísný monoteismus je realizován prostřednictvím souboru náboženských povinností, které posvěcují lidský život a jejichž prostřednictvím člověk dosahuje Boha; jde o 613 příkazů micva (bázeň před Bohem, láska k Bohu a láska k bližnímu člověku; svět má spočívat v pravdě, spravedlnosti a míru. Viz též Třináct článků víry). Vnějším symbolem smlouvy mezi Bohem a Židy, které si Bůh vyvolil za svůj privilegovaný národ, je obřízka. Kromě biblických textů Starého zákona a pobiblické náboženské tradice je součástí judaismu také židovská náboženská filozofie, která tvůrčím způsobem spojila judaismus s některými prvky novoplatónismu a aristotelismu (Ibn Gabirol, Jehuda ha-Levi, Maimonides aj.). Významná též židovská mystika kabala, která mystické ideje zpracovala v monoteistickém duchu. Vzhledem k tomu, že v judaismu nevznikl systém dogmat, vyznačuje se značnou vnitřní tolerancí. V současnosti několik základních směrů: reformní směr (zejména v USA) se snaží přizpůsobit společnosti 20. stol., ortodoxní judaismus zachovává věrnost židovským tradicím; jeho součástí je i chasidismus. Konzervativní judaismus zaujímá střední pozici. Po období emancipace došlo k částečné sekularizaci; respektování základních náboženských hodnot však zůstalo zachováno, takže v současnosti tvoří judaismus komplex náboženské, národní i kulturní roviny. Přesto termín judaismus používán zejména tam, kde jde o židovství jako o náboženský jev.


Hinduismus - není náboženství, nýbrž se vztahuje k veškeré civilizaci hinduistu. Hindu je perské slovo a znamená "Ind". Hinduistická civilizace se vyvinula z védského náboženství indoevropských přistěhovalců nebo dobyvatelů, kteří se počali usídlovat ve druhém předkřesťanském tisíciletí v Indii a dále až do dnešní doby. Během dlouhodobých kontaktu s Drávidy, indickým původním obyvatelstvem, s islámskými dobyvateli, kteří od 12. stol. po Kr. zakládali v Indii islámské státy, a nakonec s britskou koloniální mocí, která rozšířila r. 1858 svou vládu na celý subkontinent, přijímali množství vlivu. Hinduismus, náboženství, životní styl, literatura, umění. Uzavírá se tím proti jednoduché definici a základní charakteristiky, které sdílejí všichni hinduisté, se dají vypozorovat teprve v dějinném přehledu. Nejstarší, védská fáze hinduismu tvoří vlastní náboženský typ. Takzvané védské náboženství indoevropských přistěhovalců, kteří vnikli do Indie přes íránskou plošinu, se zakládalo na védách. Nejstarší náboženské spisy Indie, které obsahují Rgavéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd, vznikly ve své dnešní podobě mezi r. 1500 a 1000 pr. Kr. svědčí o polyteismu, který je příbuzný náboženství jiných indoevropských národů. Uctívali různé třídy hierarchicky seřazených bohu, kteří představovali přírodní síly. Nejdůležitějšími bohy byli Áditjové, k nimž patřili mj. Varuna a Indra. Lidé je vzývali, aby si vyprosili jejich požehnání i úspěch na tomto světě.
K světu obrácený charakter védského náboženství árijské válečnické společnosti se projevuje v rituálech té doby, stále nádhernějších a nákladnějších. Nejvýznamnějším rituálem byla ašvamédha neboli obětování koně. Sloužil zvyšování vážnosti krále a souvisel s institucí božího království. Král byl lidskou podobou knížete bohu Varuny, jehož místo někdy zaujímal také Indra. Jiný podstatný rituál byla obět bohu ohně, která měla zaručovat neustálou regeneraci přírodních sil a vesmíru. S přibývajícím významem a komplikovaností obětí byly čtyřem védám připojovány výklady o smyslu oběti - bráhmany. Vznikaly asi kolem r. 1000 př. Kr. Od nich se odvozuje označení bráhmani, jméno védských obětních kněží. Když tato společenská třída náboženských specialistu začala nabývat na významu, měnil se charakter védského náboženství, obrácený k pozemským věcem. Ptali se nyní po původu vesmíru a jeho sil ovlivňujících lidi a veškerý život. Tyto otázky se snažili zodpovědět s pomocí dvou nových pojmu, brahma a átman, a tak začala fáze bráhmanismu. Dosáhla svého vrcholu v upanišadách, které vznikly v různých bráhmanských védských školách asi od r. 1000 př. Kr. V těchto textech jsou už všecky nauky, které od té doby hrají roli v hinduismu: koncept nejvyšší bytosti, snaha o sjednocení s ní, víra v poslední identitu mezi individuálním Já (átman) a prazákladem kosmu (brahma), učení o znovuzrození, které se zakládá na zákoně o příčině a působení každého jednání (viz karma). Tím, chceme-li, je ukončena konstitutivní fáze hinduismu, což se vyjadřuje výstižně pojmem védánta ("konec véd"). V následujícím období klasického hinduismu se projevuje šest ortodoxně náboženských systému: mímánsa, védánta, sánkhja, jóga, vaišéšika a njája. Cestou jógy, která předepisuje určité očistné příkazy, tělesná cvičení a meditační techniky, se duše osvobozuje od neznalosti sebe sama a tím od koloběhu nových zrození. Vaišéšika učí atomistickou kosmologii, která rozděluje přírodu na různé substance (zemi, vodu, oheň, vzduch, éter), jež vystupují v různých kvalitách (sestávajících z barvy, chuti, počtu, spojení aj.). Spojením těchto substancí vzniká jevový svět. V kosmických periodách vzniku a zániku světa uchovávají duše své dobré a zlé činy, spojují se s atomy a zahajují nový tvůrčí cyklus. Njája staví na materialistickém systému vaišéšiky a učí hlavně logice jako cestě poznání. Všech šest systému uznává védy jako nejvyšší autoritu a závazný systém kast, tj. rozdělení společnosti do čtyř základních kategorií (kněží, knížata, obchodníci, svobodní rolníci). Etika, resp. pravé jednání (viz dharma), které závisí na sociálním postavení individua a není tedy totožná pro všechny, je zvláštním tématem dvou velkých indických eposu (viz Rámájana, Mahábhárata), které vznikly rovněž v tomto období.


Islám
vznikl v 7. st. na Arabském poloostrově, věřící Muslimové = Mohamedáni
1,2 mld věřících, nejmladší monoteistické světové náboženství, bůh – Alláh
Indonésie 170 mil, Pákistán, Bangladéš, Indie, Saudská Arábie, Německo /4% Turci/
Islám = mír, poslušnost, odevzdání se
Zakladatel, první prorok Muhammad /nebo Mohamed/, žil ve městě Mekka, odtud odešel do Medíny /r. 622 n. l./ = počátek islámského letopočtu HIDŽRA, Muhammad je 1. prorok
Základní kniha: Korán – Mohamedovo zjevené slovo, písemně zaznamenáno v 7. – 8. st., dodnes se učí nazpaměť celému textu v arabštině, 6200 veršů, 120 tis. slov, omalováno, ukazuje rozvoj kaligrafie, recitován s úctou, ortodoxní nesouhlasí s překladem, vzor spisovné arabštiny, obsah sdělil Alláh Muhamedovi/
Včele CHALÍF /nástupce/

2 směry
- šíitismus /10%, Irák, Írán, Jemen/, nekompromisní, očekávají příchod islámského mesiáše Mahdího, který obnoví spravedlnost
- sunité /90%, S Afrika, Blízký a střední východ, JV Asie – Indonésie/, sunna = obvyklý způsob jednání daný Muhamedem
5 sloupů islámu
– vyznání víry
– 5 modliteb denně
– 1x za život pouť do Mekky
– ¼ platu církvi
– 9. lunární měsíc ramadán = 30-denní půst od jídla, pití, pohlavního styku po denní dobu, zakončuje se oslavou
očistný rituál v lázni /1-krát za několik dní/
nezdvořilé nechávat zbytky jídla na talíři
před dětmi se nesmí líbat, brát ženu za ruku
oblečení žen čádor /černá barva/, na hlavu rúsárí
muž vlastní ženu /až čtyři manželky/, po smrti ženy získá děti nejstarší muž v rodině, ženy druhořadé, ženě odepřeno vzdělání
chrám = mešita, věž štíhlá = minaret
Kába = hlavní chrám muslimů, „černý kámen“
šaría = bohem vyznačená cesta, morální kodex, právní systém /rozvod povolen, ale chápán jako nelibý/, rozdávání almužen je určováno právní normou,
Zákaz vepřového, vína
oko za oko, zub za zub, bičování, veřejné popravy
fundamentalismus: hnutí zarputilých vyznavačů /Egypt, Libye, Irák, Írán/ proti všem cizincům vyhlášena svatá válka džihát
etika: důraz na věrnost, pravdomluvnost, čestnost, statečnost, dobré jednání s lidmi, odsuzuje pokrytectví, lež, hněv
modlitba: bosé nohy, ženy zakryté celé tělo, směrem k Mecce, na koberečku, 5-krát denně, v pátek v mešitě /jen muži/, před modlitbou se omývají, zout boty, jdou čistí k modlitbě


Středověké církevní řády


 


ü      Benediktýni: nejstarší dosud existující katolický řád, 5.-6. stol. V Itálii, památky: Praha Břevnov, Klášterec, heslo: „Modli se a pracuj!


ü      Cisterciáci: řehole odvozená od Benediktýnů; Bernard z Clirvanx – představitel, hodně klášterů, Plasy u Plzně, Sedlec u Kutné Hory, krásná výzdoba, zájem o umění


ü      Dominikání: katolický, založeno počátkem 13.stol., 1232 jim papež uložil aby pronásledovali a trestali kacíře -> svatá inkvizice, osvěta, věda


ü      Františkáni: František z Asii, založil na počátku 13. stol., žebrací řád, je nutné následovat příklad Ježíše Krista životem v chodubě a pokorným životem; láska k bližnímu(lidé, zvířata, klášter v Kadani


ü      Jezuité: založeno v 16.stol., katolický řád, v Čechách prosazuje rekatolizaci i za cenu násilí, =tovaryšstvo Ježíšovo, heslo:“Vše se děje k větší slávě boží!“. Využívání tohoto hesla-> změna-> „Účel svědčí prostředky!“ Smrt, škoda je druhořadá, důležitá je moc církve.


ü      Karmelitáni: přísný, obě pohlaví, navazuje na počátky křesťanství, poustevníci, pronásledováni, spánek na tvrdých lůžkách, Anežka Česká – spala na zemi vedle královské postele, zmírňuje přísný řád, ale sama dodržovala poctivě i to, co nemusela.


ü      Křížovníci: u nás Křížovníci s červenou hvězdou, založeno na péči o nemocné, špitálníci


ü      Piaristé: založeno v 16.století, katolický církevní řád, výchova dětí a mládeže v duchu římskokatolické církve


ü      Premonstráti: katolický duchovní řád z 12. stol. Ve Francii, 1140 založen v Praze Premonstránský klášter


ü      Templáři: rytířský řád, založen na mystice, zrušen


 


Sekty: vyděleny většinou z křesťanství


 


Státem uznané církve a a náboženské spolky(sekty):



  • Katolická, husitství

  • Pravoslavná, svědci Jehovovy, apoštolská církev

  • Adventisté, federace židovských obcí

 


Neuznávané, neregistrované církve a sekty:



  • Háre Kršna, scientologická

  • New age

  • Satanisté

 


 


04.03.2009 08:47:30 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 02.04. 18:56, tomlery

    Deni, moc ti děkuji za upozornění, ale já už mám po maturitě a do budoucna to nebudu potřebovat, proto to ani opravovat nebudu ;) :D jinak je to aspoň info pro ostatní, že tu mám chybu. Tudíž, kdo maturuje, opravte si to. Já jsem udělal dost, když jsem to sem vložil ... :D

  • 02.04. 18:54, Deni

    Ahoj Tomáši, prosím udělej si pořádek v církevních řádech, pokud nejsi křesťan, tak není jistě problém vyhledat si přesné informace..např. sv.Anežka Česká nepatří ke karmelitánkám, ale k řádu sv. Františka z Assisi-tj. ke klariskám, jinak o jezuitech píšeš taky bludy...prosím podívej se trochu na to ..:o), jinak je to O.K. ať se Deni


přidat komentář
<< úvod