« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 21A

Sociologie


Sociologie


 - je společenská věda zkoumající sociální život jednotlivců, skupin a společností. O obsahu sociologie a vymezení předmětu jejího zkoumání neexistuje shoda napříč různými sociologickými školami a paradigmaty. Sociologie je chápána např. jako věda o jednání lidí ve společnosti, o struktuře společnosti, o sociální interakci, o sociálních skupinách, o sociálních faktech, o společenském systému a nebo o sociální změně.


 


Dějiny sociologie


-         před vznikem sociologie jako samostatné disciplíny, která se vydělila z filozofie, byly sociologické problémy zařazeny do tzv. sociální filozofie


-         sociální filozofie již v antickém Řecku rozebírala a kladla sociální otázky


-         např. Platón a Aristotelés ve svých filozofických dílech zkoumali problémy, jež se nyní zahrnují do sociologie


-         období od Antiky až do vzniku sociologie jako vědy se nazývá protosociologie (předvědecké období)


Sociologie je poměrně mladá věda, která se začala formovat až na začátku 19. století. Za otce sociologie je považován francouzský filosof Auguste Comte, který také v roce 1838 poprvé užívá slovo sociologie (z latinského socius = společnost a řeckého logos = slovo, výklad). Comtova sociologie je pojímána jako pozitivní věda o společenském pokroku stojící na vrcholu hierarchie věd. Přibližně ve sejné době jako Comte zveřejňují své úvahy o vztazích ve společnosti a společenském vývoji Herbert Spencer a Karel Marx. Vedle těchto tří osobností patří do šestice sociologických klasiků ještě o generaci mladší Émile Durkheim, Max Weber a Georg Simmel. V 90. letech 19. století se sociologie institucionalizovala, první nezávislou katedru sociologie založil A. W. Small v roce 1892 na Chicagské univerzitě.


 


Metody sociologie


Sociologický výzkum se snaží popsat, vysvětlit či předpovědět sociální život jedinců, skupin a společností. K tomu je užívána celá řada metod, které můžeme zjednodušeně rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na populaci. Snaží se o reprezentativnost, mají vypovídat o tom, jak je nějaký znak zastoupen v populaci, nebo jaký postoj je možné u populace najít. Nejčastěji, ne však nutně, užívá metody dotazníkového šetření či standardizovaných rozhovorů a kvantitativní analýzy textů. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na objekt. Nepopisuje zákonitosti, ale snaží se nacházet vztahy mezi kategoriemi. Nejčastěji, ale ne nutně, užívá metod focus groups, hloubkových rozhovorů a analýzy textů.


Focus groups -  jsou kromě hloubkového rozhovoru jednou z hlavních metod kvalitativního výzkumu. Používají se nejčastěji v sociologii. Spočívají v diskuzi, řízené zpravidla školeným profesionálem, která ma za cíl prozkoumat postoje, názory, mínění veřejnosti, často v souvislosti s marketingovým výzkumem, průzkumem spotřebitelských návyků, k určení účinnosti reklamy a podobně.


 


 


 


 


 


Metody sociologického poznání


-         vědecké poznání charakterizuje hloubka, cílevědomost, organizovanost, usilí o přesnost, objektivitu a spolehlivost výsledků


-         věda si vytváří svůj vlastní jazyk (soustavu pojmů) i pravidla zkoumání skutečnosti (metodologii), které jsou uznávány ve vědeckém společenství (obci, komunitě)


-         výzkum by měl být organizován tak, aby kdokoli další mohl prověřit výsledky, najít případné chyby a omyly, stanovit specifické podmínky platnosti závěrů apod.


-         vědecký fakt by měl být potvrzen různými způsoby, různými cestami, při užití různých hledisek


-         pokud užívané cesty k poznání vykazují znaky vědy, považujeme je za metody (toto původem řecké slovo označovalo cestu)


 


Metody výzkumu


-         mohou být buď kvalitativní nebo kvantitativní


-         kombinace metod přináší větší objektivnost


1.      kvalitativní


-         pozorování – týká se vnějších jevů, je nejčastější, může být přímé nebo zprostředkované


a) přímé (sám pozorovatel se účastní)


b) zprostředkované (kamera, atd.) – výhodou je záznam, dlouhodobost, opakovanost, podrobnější analýza


-         introspekce – sebepoznávání


·        experiment (pokus) – záměrně měníme podmínky, při kterých provádíme samotný experiment; experiment může potvrdit nebo vyvrátit nějakou hypotézu; důležitým faktorem je standardizace (stejné podmínky pro dané experimenty, prováděné na různých místech a v různém časovém odstupu)


·        rozhovor – základem rozhovoru jsou srozumitelné a promyšlené otázky; tato metoda je pomalá a náročná, vyžaduje důkladnou přípravu předem


·        dotazník – musí být jasný a srozumitelný pro všechny; dotazník je buď otevřený (vlastní odpovědi) nebo uzavřený – a ten může být dichotomický (2 řešení) a nebo polytomický (více možností)


·        anketa – měla by to být krátká, zajímavá a srozumitelná forma průzkumu; může být ústní a písemná


-         formulace otázky – závažná součást – na ní záleží objektivita (otázkou se dá snadno ovlivnit)


-         ve společenských vědách je riskantní spoléhat pouze na jednu metodu výzkumu (princip komplementarity)


2.   kvantitativní


-         především metody statistického zpracování (předvolební průzkumy, atd.)


 


Sociální problémy mládeže


 - nezaměstnanost po absolvování školy


 - užívání drog, alkohol


 - kriminalita


 - party


 


Gender – psychologické a společenské rozdíly mezi pohlavími. Čím jsou podmíněny rozdíly v chování - biologie zvířat (nepotvrzuje vyšší agresivitu samců), biologie lidí – jedinci se ženskými znaky, ale mužskými hormony a naopak, dvojčata jeden chlapec jeden děvče – přijetí rolí. Výsledek – chování není výsledkem biol. faktorů


Genderová socializace – přístup dospělých, hračky, knížky a televize, škola a vrstevníci. Soc. reprodukce mužské a ženské role.


 


Demografie (démos - lid graféin - psát, popisovat) je věda, která studuje proces reprodukce lidských populací. Objektem studia demografie tedy jsou lidské populace, předmětem jejího studia je proces demografické reprodukce, tedy přirozený proces obnovy obyvatelstva důsledkem rození a vymírání. Procesy demografické reprodukce jsou úmrtnost (též mortalita), nemocnost, porodnost (též natalita), potratovost, sňatečnost a rozvodovost. Tyto procesy jsou také v centru demografického zájmu.


 


Demografie čerpá data z několika hlavních pramenů:


 


sčítání lidu


evidence přirozené měny


evidence migrací


evidence nemocnosti


výběrová šetření


registry obyvatelstva


historické prameny


 


 


04.03.2009 08:49:22 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod