« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 21B

Psychické jevy



Psychické jevy osobnosti působí jako celek, jsou funkcí mozku. Zformovaly se vlivem společnosti, důležitou roli sehrává výchova. Jevy se mění a vyvíjejí. Mají určité předpoklady- biologické (vlohy dítěte, vlastnosti vyšší NS, pudy), sociologické.


 


I.Psychické procesy


části lidské činnosti


mají krátké trvání, může proběhnout v sekundě a okamžitě je vystřídán jiným (narozdíl od vlastností a stavů)


 


            A: procesy poznávací:vnímání


                                               představy


                                               fantazie


                                               myšlení a řeč


 


            B: procesy paměti:       zapamatování


                                               uchování


                                               vybavení


           


            C: procesy motivační:   citové a volní


 


Procesy poznávací:


Vnímání – patří sem poznávací procesy, jedná se o psych. proces, kterým zachycujeme to, co působí na naše smysly, informuje nás o okolním světě, dle smyslových orgánů rozlišujeme tyto druhy -  zrakové, čichové, hmatové, sluchové, chuťové, kinestetické – vnímání pohybu a stavu


 


Výsledky vnímání        a) požitky – obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu – červenost, kulatost, nejjednodušší element poznávání


                                    b) vjemy – obraz předmětu nebo jako celku (stůl)


 


Zákonitosti vnímání


                                    1. zkušenost


                                    2. výběrovost a zaměření


                                    3. zákony dané celostní a tvarovou psychologií -         a) zákon dobrého


                                                                                                                     tvaru – vnímáme


                                                                                                                     tak, aby vnímaný


                                                                                                                     tvar byl co nejjed –


                                                                                                                     nodušší, co nejvíce


                                                                                                                     uspořádaný pro


                                                                                                                     zapamatování


                                                                                                                     b) zákon blízkosti


                                                                                                                     prvky, které jsou


                                                                                                                     blízko u sebe


                                                                                                                     vnímáme tak, jako


                                                                                                                     by patřily k téže


                                                                                                                     skupině


                                                                                                                     c) zákon podobnosti


                                                                                                                     prvky, které jsou si


                                                                                                                     podobné, vnímáme


                                                                                                                     jako kdyby patřily k


                                                                                                                     sobě


                                                                                                                     d) zákon uzavřenosti


                                                                                                                     schází-li část tvaru,


                                                                                                                     míváme tendenci jej


                                                                                                                     doplnit


 


Poruchy vnímání – smyslové klamy


 


Eidetismus – schopnost vybavit si přesný tvar toho, co jsme před chvílí viděli nebo slyšeli – (umělci a děti)


Pareidolie – schopnost detailně dokreslit pomocí své fantazie smyslové vjemy


Halucinace – zrakové, sluchové, dotykové


 


Imaginativní procesy – představy a fantazie


Představa – jednotný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány, je to stopa, která se později vybaví na základu vjemu uloženého v CNS


 


druhy představ            a) představa vzpomínková – obraz něčeho, co už jsme někdy vnímali


                                    b) představa fantazijní – obraz relativně nový, který vzniká neobvyklým


                                    spojením našich dosavadních zkušeností


Fantazie – psychický proces, ve kterém vytváříme nové představy na základě zkušeností vjemu a jejich reprodukce


 


druhy fantazií              rekonstruující  - vytvářené představ na základě popisu (historický,


                                    technický)


                                    tvůrčí – vytváření nových představ


                                    bezděčná – vybavení nových představ samotně, které nelze ovlivnit


                                    záměrná – v podobě snění, představy o skutečnosti snů a plánů


 


Myšlení – předměty a jevy mají vlastnosti, které nelze poznat pouze smyslovým vnímáním, dají se poznat zprostředkovaně pozorováním vztahů a závislostí mezi nimi. Myšlení je prostředkový, zobecňující a obsahující způsob poznávání – nejvyšší forma poznávání.


 


druhy myšlení              1. praktické myšlení – když problém řešíme praktickou cestou


                                    2. konkrétní názorové – když se úloha řeší pomocí konkrétních


                                    názorových představ


                                    3. abstraktní – pracuje s ab. věcmi, symboly, pojmy – uplatňuje se


                                    v teoretické činnosti


                                    4. a) konvergentní – uplatňuje se při řešení úloh, které mají řešení


                                        b) divergentní – uplatňuje se při řešení úloh, které mají více řešení


Myšlenkové operace


                                    1. analýza – myšlenkové rozčlenění na části a vydělování jednotlivých


                                    charakteristik (vlastnosti) předmětů a jevů


                                    2. syntéza – myšlenkové sjednocování spojování vydělených částí


                                    3. srovnávání – zjišťování podobností a rozdílností mezi jevy a předměty


                                    4. abstrakce – nejvyšší způsob myšlení, vyčleňování podstatných a


                                    obecných vlastností předmětů a jevů


                                    5. zobecňování – myšlenkové zjišťování a spojování společných


                                    vlastností , předmětů a jevů


                                    6. indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení u jednotlivých


                                    případů


                                    7. dedukce – aplikace obecného poznatku na konkrétní případ


                                    8. analogie – vyvozování poznatku o předmětech a jevech na základě


                                    jejich podobnosti


 


Produkty myšlení


                                    1. pojem – základní forma myšlení, je to řečové vyjádření obecných a


                                    podstatných znaků předmětů a jevů (zahrnuje v sobě určitý stupeň


                                    abstrakce a zobecnění)


                                    2. soud – vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy


                                    3. úsudek – vyjádření mezi dvěma nebo více soudy


 


Procesy paměti:


Paměťové procesy a učení paměť je psych. proces, při kterém dochází k odrazu minulého prožívání a chování ve vědomí člověka, paměť umožňuje vytvářet individuální zkušenost a psych. vývoj, základem paměti je uchování různých odrazů jevů a dějů v prostředí a uvnitř organismu


 


  v rámci vývoje dochází k paměťovým změnám


                                    1. kvalitativní změny – týkají se organizace odrazů a jejich obsahů vlivem


                                    postojů motivů jazyka a společnosti


                                    2. kvantitativní – týkají se snížení nebo zvýšení schopnosti něco si vybavit


                                    (lze vyjádřit počtem chyb množstvím naučené látky)


                                    3. dělení paměťových procesů


                                    a) zapamatování – vštípení do paměti, vytvoření paměťových stop a


                                    dočasných spojů v mozkové kůře


                                    b) uchování v paměti – čas od zapamatování do vybavení


                                    c) vybavení – aktivace minulé zkušenosti, je dána stupněm vybavování,


                                    znovupoznáváním a vzpomínáním


                                    d) zapomínání – povaha zapamatovaného se mění s časem a mění se i


                                    vztah ze zapamatovatelného, podstata změn je vyhasínáním dočasných


                                    paměťových zdrojů a zapomínání je nejrozsáhlejší hned po zapamatování


 


Změny                         1. kvalita (přesnost vybavit si je časem menší)


                                    2. struktura (ze struktury zapamatovaného časem vypadávají složky)


                                    3. jistota (s časem naše jistota klesá)


                                    4. pohotovost k vybavenosti


 


Druhy paměti


                                    1. bezděčná – bez cíle zapamatovat si


                                    2. záměrná – ustanovené cíle


                                    3. mechanická – zapamatování po několikanásobném opakování (bez


                                    porozumění)


                                    4. logická – zapamatování si na základě myšlenkových operací


                                    5. krátkodobá – není trvalá, vzniká po jednorázovém působení


                                    6. dlouhodobá – trvalý ráz


 


Typy lidí podle paměti


                                    1. názorový typ – zapamatování názorových podnětů (zrakový, sluchový…)


                                    2. slovně logický – z úsudků, myšlenek a pojmů


                                    3. citový – z citově zabarvených zážitků


 


Procesy motivační:


Motivační a emoční procesy


motiv – pohnutka chování, motivační síla


motivace – soustava pohnutek


základní determinace lidské psychiky


základem motivy lidského chování


 


 


 


1. Potřeby – biologické, sociální, psychické


                           1. fyziologické – dýchat, jíst, spát


                           2. potřeba jistoty a bezpečí – vzniká v ohrožení


                           3. potřeba činnosti – novost předmětů


                           4. potřeba sociální interakce


                           5. potřeba výkonu a společenského uznání


                           6. potřeba seberealizace


 


2. Zájmy – získané motivy, v nichž se projevuje vztah jedince k určitému oboru činnosti


                           1. sportovní


                           2. kulturní a vzdělávací


                           3. vztah k přírodě


                           4. technické činnosti a programování


 


3. Návyky – získané způsoby chování a reagování v určitých situacích


4. perspektivy a cíle – souvisí s realizací záměrů a to od dílčích cílů až po celoživotní


5. Hodnoty – vyjadřují cíle vzhledem k potřebám člověka, každý má svou hierarchii potřeb


6. Postoje – získané dispozice, které dávají impulz k určitému způsobu chování vzhledem k poznávanému jevu


 


Emoce a emoční vztahy


 - souvisejí s motivací, vyplývají ze splnění a nesplnění biologických a sociálních potřeb


 


Citové vztahy


 - vztahy k blízkým lidem, trvale působí na naše chování a ovlivňují naši činnost


 


Volní procesy a vůle


 - volní jednání se uskutečňuje na základě uvědomění si cíle skutečnosti, volba cíle se rozvíjí v procesu rozhodování


vůle – činnost zaměřená na dosažení cíle a překonávání překážek


volní vlastnosti – sebevědomí, odhodlanost, cílevědomost, rozhodnost, trpělivost


volní proces – uvědomíme si potřebu, cíle, úkoly, příprava volního jednání, rozhodování, uskutečnění rozhodování, uskutečnění  rozhodnutí, dosažení cíle


rozhodování – volíme cíl nebo způsob chování z několika možných, dochází k ,,boji motivů“ – vzniká vnitřní konflikt


typy konfliktů – 1. nevyhnutelnost zvolit si jeden z několika stejně přitažlivých cílů


                           2. cíle lze dosáhnout pouze překonáním překážky, která vyvolá záporné pocity


                           3. jsou dva cíle – oba jsou stejně nepříjemné, ale jeden musí být realizován


 


Činitelé ovlivňující rozhodování


 - charakter, náboženské vyznání, možnost výběru, zkušenosti


deformace v rozhodování – impulsivní jednání, rozhodování podle okamžitého nápadu, zkratové jednání


 


překážky v rozhodování                a) vnější -   aktivní


                                                                        pasivní


                                


04.03.2009 08:49:58 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod