« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 22B

Etika



Co je to etika – etymologicky je slovo etika odvozeno od řeckého ethos, zvyk, obyčej, charakter. Téměř stejný význam má latinský termín mos, od něhož je odvozena morálka. Běžně se etika používá pro vědní disciplínu, část praktické filosofie, která se zabývá morálními jevy. Morálka pak jako obsah etiky obsahuje vše, o čem člověk přemýšlí a co činí vzhledem k nejhlubší rovině svého lidství – k tomu ,,co má být“ k uskutečňování dobra.  


Etika, která pouze popisuje mravní jednání a hodnoty se nazývá deskriptivní etikou.


Etika se jinak nazývá praktickou filosofií, řeší jednání člověka, je to věda o morálce.


Řeší tři základní otázky – a, co je a co nemá být, b, (individuální) X oni(společenský), c, zkoumá otázku dobra a zla


 


Etika je filozofická disciplína zabývající se hledáním správného, dobrého jednání. Vidíme, že automaticky vnímáme běžné, automatické užívání etických výrazů v naší řeči. Existují různé etické systémy, ve všech však existuje základní shoda – dobro konat, zlo ne. Každý zdravý člověk má to, čemu říkáme přirozený mravní cit. Existuje dobro a zlo a každý nějak ví, že je něco dobré. Existují základní představy o dobru – např. pomoc nemocnému člověku. Činit dobro má smysl (máme z vykonaného dobra pozitivní pocit i přesto, že nám to nikdo neoplatí, neboť jsme udělali něco, co je svým obsahem smysluplné) – etika tedy uvažuje i o tom co je smysluplné. Dobro se jeví jako smysluplná hodnota „sama o sobě.“


 


Bývá pravidlem, že naši úctu mají lidé charakterní. Vážnost vzbuzuje spíše člověk férový, než úskočný podvodník – etika tedy hraje rozhodující úlohu ve vzájemném hodnocení lidí navzájem a hraje tedy velikou roli i v mezilidských vztazích. Řekneme – li totiž o někom, že je to dobrý člověk, ohodnocujeme jeho podstatu – jeho lidství. Ohodnocujeme u člověka to, čemu říkáme charakter a každý z nás chce mít přítelem člověka, jenž je pravdomluvný, drží slovo, je ochoten pro nás něco udělat, je vnitřně pravdivý – nehraje si na něco, co není, respektuje naše odlišné názory, je ochoten dodržovat určitá pravidla a to i v situaci, kdy to pro něho není výhodné, je schopen přiznat a napravit vlastní chyby atd. atd.


 


Etika však nesouvisí jenom s úctou okolí, ale má vliv i na naše vlastní sebehodnocení, na naši sebeúctu. Často se nám stává, že provedeme něco, co sami neschvalujeme, za co se před sebou stydíme. (I přes mnohá předsevzetí se opakovaně přejídám sladkostmi). Etika hledající správné způsoby žití se dotýká otázky smyslu života člověka. Mluvíme o hodnotovém žebříčku člověka, o hodnotách, které považuje za cílové, což jsou ty,  jichž bych chtěl dosáhnout.


 


Problém nedisponovatelnosti dobra říká to, že jestliže budeme dobří, mravně na výši, pak to ještě neznamená, že budeme v životě úspěšní, (Bohužel se leckdy zdá, že v v životě vítězí spíše lumpové a podvodníci). Tomuto problému říkáme etický paradox.


 


Etika zřejmě bude hrát rozhodující roli pro zachování života na této planetě, neboť většina problémů světa ohrožujících náš život jsou etické povahy – obrovské drancování přírodních zdrojů, nenahraditelný zánik přírodních druhů, stupňující se, v některých místech planety již životu nebezpečné znečištění – to vše se děje ve jménu neustálého zvyšování životní úrovně nepatrné části lidstva, do níž my patříme, zatímco převážná část lidstva trpí nedostatkem a stovky lidí denně umírají hlady. Budeme- li chtít naši Zemi zachránit, budeme muset upřednostnit etické hledisko (uskromnit se, dodržovat určitá pravidla, která zaručí trvale udržitelný stav přírody a zdrojů), před naší touhou konzumovat a vlastnit stále víc.


 


Kořeny naší etiky


Antická etika ctnosti


Základní pojmy jsou dobro,blaženost a areté. Kdo o areté neusiloval, neměl šanci v intelektuálním ani ve veřejném životě. V Antice se cenily 4 základní ctnosti – rozumnost, spravedlnost, uměřenost a statečnost.


 


Typy moderní etiky


Od Antiky se udržuje hedonistická etika – touha po uspokojení pozitivních pocitů a snaha vyhnout se  negativním. Eudaimonistická etika mluví štěstí jako nejvyšší mravní hodnotě.Štěstí má i duchovní rozměr. Moderní podobou těchto etik je utilitarismus. Mravně je dobré to, co je užitečné. S tímto směrem souvicí i etika pragmatická.


 


Morálka:-Odvozena od slova mos-mrav,zvyk ,obyčej…řád,pravidlo,zásada…souvisí spise s praktickým využitím etických zásad.Je to historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů,zvyků,názorů,ideálů,pravidel,institucí a norem,jimiž se lidé řídí ve svém praktickém mravním jednání…v různým kulturách a v různých dobách.je to také samostatná mravní praxe.Schopnost člověka reflektovat a řídit se svým svědomím,posuzovat činy své i druhých z hledisky dobra a zla.naše chování…


 


Moralizování-vnějškové ,horlivé,ale povrchní,neupřímné a často i nepravdivé zdůrazňování určitých mrav.ideálů a norem.Vnější moralizování a vnitřní nemravnost k sobě vždy patřily.Je to upravování chování druhých podle svých hodnost…Měli bychom se tomu vyvarovat.


 


Éthos: (dnešní použití)teoretické bádání o dobru a zlu,věda , filoz.disciplina(„jak by to mělo být ,jak bychom se měli chovat).Charakter určitého člověka ve vztahu k společnýma obecným normám,způsob jednání,postoje,celé morální myšlení člověka,mravní charakter,mravní základ,mravní duh doby,určitý typ mravnosti,který vzniká převládnutím nějaké hodnoty.


 


Legalita: (zákonné)Etické normy mohou být někdy totožné s normami právní povahy. souhlas nějakého jednání se zákonem bez ohledu na motivy onoho jednání nazýváme legálnost,zákonnost.Když je idea povinnosti zákonaje současně motivem jednání,můžeme mluvit o mravnosti.


 


Morální normy – právní normy: , PN: obecně závazné pravidlo chování, které je zajištěné a vynutitelné orgány státní moci. Norma právní představuje základní prvek systému platného práva a má vždy zvláštní, státem uznanou formu. MN:dodržování nelze nařídit ,lze je jen omezeně vynucovat.mohou být prohlášeny za normy právní povahy.(přikazující, nebádající ,ctnosti)


Morálka-ohrožení:


Typologie(může poskytnou logickou systematizaci,určuje hranice mezi různými skupinami,naha o nezaujaté porozumění) ,Autonomní morálka:vnitřní,založena a vlastních principech,člověk si normy ukládá sám.ty pak nemusí být v souladu s obecně uznávanými zákony


 


Heteronomní morálka :vnější .je taková ,ve které je nějakou vnější autoritou stanoveno ,co se smí a co ne.


 


Etické kodexy:soubory kodifikovaných zásadních norem,které určité společ.v určité době přijímá(desatero),vznikají specialne v různých profesích ,které kladou na člověka spec. Požadavky(hipp.přísaha).Stanovují vlastnosti členů skupiny,jejich ctnosti,normy pro profesní povinnosti.skupiny si tyto kodexy stanovují samy v sobě.Umožňují v rámci skupiny potrestat toho,kdo normu přestupuje,umožńují jejich ochranuproti příliš velkým nárokům z vnějšku.


Pracovní morálka: Jde zde o kulturní stylů práce vůbec ctnosti jako spolehlivost,výkonnost,loajalita


Profesní morálka:souhrn profesních norem.Cílem je zjistit,že určitá práce bude dobře vykonána.Je to zájem jednotlivce i profesní skupiny-zvyšuje její prestiž.


Svědomí:Je to lid. Schopnost morální sebekontroly,samostatného formulování morální povinnosti,vyžadování jejich dodržování od sebe samotného a hodnocení svých činů.Je to projev mravního sebeuvědomování.Je to důležitý činitel jednání.Můžeme jej uplatnit nejen po činu ale před uskutečněních jistého záměru;Je to prapodivný vnitřní hlas, který nám říká,zda jsme se odchýlili od určité normy.Měli bychom se tázat předem.


Sociální etika:vztahuje se k sobě nebo jinému jedinci,ale i k nějakému celku,stará se o sebe , o blaho svých blízkých,ale může mnohé vykonat pro společ.dobro.Jde vždy o společný cíl,společ.dobro,o výsledek spolupráce lidí.Hlásat prospěch množství co možná největšího je hledat prospěch masy.Tři koncepce:


1.Liberalismus-Lidé založili pro svoji bezpečnost svobodnou smlouvou stát.Přenesli na něj některé pravomoci a stát se stal před nimi odpovědným.Ostatní svobody u samotných osob.Stát nesmí zasahovat do rodiny,sdružení,hosp., kult..Dělají –li všichni to,co chtějí,pak vzniká nejlepší možný stav pro co největší počet lidí.Obecné dobro a soc. spravedlnost se samy prosadí.


2.Socialismus.Vychází z toho , že soc. spravedlnost spočívá v rovnosti,kterou je třeba nastolit a hájit.(marx-společ. Bez protikladů, ne souk.vlastnic,beztřídní společ.


3.Katolická soc. nauka Obecné dobro musí umožňovat osobní dobro všech.Člověk má jako cíl,důstojnost.nauka požaduje možnost seberealizace pro všechny.Nerovnost nemusí být neprávem každý by měl mít možnost se osobně rozvíjet.Podpora pro sociálně slabší.Sociální etika se tedy ptá po uspořádání,které by dokázalo nikoliv být na překážku,nýbrž podporovat jednotlivce,skupiny a společnosti.Soc. Etika se musí ptát,co je v  mezích věcně přiměřeného také lidsky přiměřené.


 


Ekologická etika: je třeba se chovat ekologicky a přiměřeně.směry:


 1. Antropocentrický orient.ekolog. etika-měřítkem všeho je člověk,příroda je jen prostředkem pro vytvoření jiných hodnot.Mysl člověka je subjekt a vše ostatní i ostat. Lidé je pouze objekt, který má být ovládán.Je to hluboce panský postoj.Je to konzumní přístup ke všemu , co je kolem nás, je to o touze a nárokování způsobu života , který je založen na stupňování potřeby.


2.etika neantropocentrická-přiznává živým organismům v přírodě případně i neživým přírodním entitám samostatnou vnitřní hodnotu.Etika úcty k životu-biocentrismus.A.Schwizer-prokazovat všemu životu stejnou úctu jako svému vlastnímu-etika země A.Leopold Hodnota se odvozuje z rovnováhy celého ekosystému.člověk se má chovat jako rovnoprávný občan ve velkém biotickém společenství.


 


Dobro.skromnost:výběrová náročnost, nároční bychom měli být na kvalitu vzduchu,vody , zdravou přírodu nebo radost ze života.Skromní bychom nemuseli být návratem do jeskyně ,ale preferencí toho,co je šetrnější k přírodě a lidem-např. jít pěšky , třídit odpad,vybírat si podle potřeby a splnitelnosti účelu a ne podle vzhledu.Je také projevem přijetí odpovědnosti.


 


Trvale udržitelný rozvoj:lidská přiměřenost, vzájemné porozumění,respektovat člověka jako osobu,nenarušovat lidskou sounáležitost,neohrožovat budoucnost člověka přírody.


 


Nebezpečí etiky:podmíněné a nepodmíněné.Je to tázání po bezpodmínečném požadavku oproti nárokům podmíněným.Střetávání bezpodmínečného požadavku s požadavky podmíněnými přináší komplikace(Sokrates)



04.03.2009 08:51:14 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod