« Úvod | Nové stránky »

ZSV - 23A

Náročné životní


situace


Konflikt - slovo konflikt má latinský původ. Odvozený význam tohoto slova je "někoho něčím zasáhnout". Nejde přitom o jednostranné střetnutí, ale o střetnutí vzájemné, jak naznačuje latinská předpona Con. Je to tedy střetnutí dvou nebo více zcela nebo do určité míry se navzájem, vylučujících či protichůdných snah sil nebo tendencí.

ZÁKLADNÍ DĚLENÍ KONFLIKTŮ
Podle počtu zúčastněných osob:
Ø Interpersonální konflikty, konflikty mezi lidmi, jsou vyjádřeny rovinou sociálně psychologickou. Mohou být definovány jako střet motivačních sil ( zájmů, cílů, hodnot, postojů) v mezilidských vztazích.
Intrapersonální konflikty,Ø odehrávají se uvnitř lidského individua. Neznamená to však, že jsou naprosto odtržené od vnějšího světa, že s vnějším děním nijak nesouvisí. Naopak, intrapersonálními konflikty se mohou promítat do konfliktů mezilidských. Tyto konflikty mohou být také intrapsychickou reprezentací konfliktů interpersonálních.



Podle extrémní dominance jejich psychologické charakteristiky:
 Konflikty představ (střetnutí různých počitků, vjemů,Ø představ)
 Konflikty názorů (představy spojené s hodnotícím soudem)Ø
Ø Konflikty postojů (střetnutí emociálně zabarvených názorů)
 Konflikty zájmůØ (střetnutí hnacích, motivačních sil v člověku)

KONFLIKTY KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA A JEJICH VÝZNAM
Konflikt je něco, co všichni důvěrně známe a s čím se poměrně často ve svém životě setkáváme. S konflikty je dobré vycházet po dobrém, naučit se s nimi žít, ne proti nim bojovat. Uvědomíme-li si význam konfliktů v našem životě v širších souvislostech, můžeme k nim získat pozitivnější vztah a budeme k nim jinak přistupovat.
Respekt k odlišnostem, jinak řečeno tolerance, je přístup, který uznává, že se lidé mohou od sebe v mnoha věcech odlišovat a že je to v pořádku. Má smysl ostatním naslouchat, přemýšlet o nich a především je respektovat. Odlišnosti tříbí náš vkus, nutí nás přemýšlet o vlastních myšlenkách a postojích. Setkám-li se s výrazně odlišným člověkem, vede mě to k přemítání o tom, jaký je, jak vypadá, ale také jaký jsem já sám. Bez tenze, vyplývající z odlišných názoru, by pravděpodobně vyschl pramen lidské invence (Plamínek, str. 15).
Konflikt není však pouze přirozený a legitimní, je také užitečný, ba přímo nenahraditelný. Ve vztazích nás nutí myslet na ostatní a neuzavírat se pouze do vlastního světa, nutí nás přijímat podněty z venčí. Také nás nutí nacházet ty nejlepší řešení, často nová, nutí nás být kreativní. Schopnost řešit konflikty je životně důležitá, učí nás již od samého počátku našeho života adaptovat se na změny. Kultivací řešení interpersonálních konfliktů získáváme také něco, čemu se říká sociální kontrola.

Vrátíme-li se k systémové definici konfliktu, lze vše shrnout asi takto:
 Neexistence konfliktu vede ke stagnaci systému a k jeho degradaci.Ø
Ø Neřešení konfliktu vede k destabilizaci a k revoluční změně systému.
 ŘešeníØ konfliktu stabilizuje systém a je předpokladem plynulé evoluce.

 ZPŮSOBY ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ
Prevence konfliktů jako soubor obecných pravidel neexistuje. Nikdo nemá dost rychlé nohy na to, aby konfliktu utekl. Často je naopak konflikt jedinou cestou a vyhnout se mu znamená pokoušet se vracet zpět. Jinou věci je však postavit se ke konfliktu tváří v tvář včas, dokud na něj stačíme.
Dále se budeme zabývat především konflikty interpersonálními. Toto vymezení je nutné vzhledem k šíři problému, ale především k specifikám, které každá rovina konfliktů obsahuje. Etologové a historikové, popisující opakující se chování lidí v konfliktu, zaznamenali několik strategií, jež jsme zvyklí v různých variantách používat k řešení konfliktů.
Nejjednodušší jeØ taktika pasivního vyčkávání při nečinnosti těch, kterých se týká.


AktivníØ řešení konfliktu bývá většinou variací na téma soutěžení zainteresovaných subjektů, vzájemná spolupráce nebo intervence zvenčí


Konkrétněji lze pojmenovat tyto čtyři „taktiky“ jako:
Pasivita- je málo efektivní aØ aktivní
Násilí- zjevně obsahuje nebo alespoň připouští nežádoucí násilnéØ prvky
Delegace- neumožňuje účastníkům konfliktu kontrolovat proces aØ výsledek řešení
Jednání- nabízí nejlepší parametry pro řešení konfliktu,Ø prostředkem bývá diskuse
Seznam „jak zacházet s konflikty“ by nebyl úplný, kdyby zde chyběli způsoby, kterých užíváme k tomu, abychom se konfliktům úspěšně vyhnuly.

tři typy strategie „vyhnutí se konfliktu“:
Nejjednodušší technikou (lépe řečeno obranou) je popření - znamená to, žeØ popřený konflikt nejen neřešíme, ale ani si ho v plné šíři neuvědomujeme. Při jeho náznaku jej odstraníme ze svého zorného pole, odmítáme si ho připustit.
Další možností je vyjití z pole - vyhnutí se konfliktní situaci, odklon kØ méně problematickým oblastem.
Třetí možností je hledání obětního beránka -Ø vyhnutí se konfliktu poukázáním na osobu a na vinu.
Frustrace – jako frustrující označujeme situaci, kdy je člověku znemožněno uspokojit nějakou důležitou potřebu, ačkoliv si myslel, že uspokojena bude. – neočekávaná ztráta naděje na uspokojení. – vyvolává prožitek zklamání a okamžitě stimuluje reakce na nepříznivé bilance. – positivní očekávání při jejím vzniku hrají důležitou roli. – omezení očekávání je jednou z obranných reakcí. – relativně častá varianta zátěže, která nemusí vyvolávat nepřiměřené reakce a může být do určité míry žádoucí zkušeností, protože nutí hledat jiná řešení a napomáhat tak rozvoji jeho schopností. – můžeme být frustrováni: a) vnějšími vlivy (reakcemi blízkých lidí, neočekávanými překážkami) b) vlastními zábranami, nedosažitelnými ambicemi, nízkým sebevědomím


Agrese - dětská agresivita se vyvíjí v závislosti na výchovných schopnostech a citlivosti rodičů a pozdějších vychovatelů. Náznaky agresivity se projevují poměrně brzy, když se dítě dostane do konfliktních situací. Je vedeno k omezení fyzické aktivity, musí respektovat příkazy a zákazy a plnit své povinnosti. Zde hrají značnou roli výchovné postupy. Nadměrné užívání tělesných trestů a křik vedou k odporu ze strany dítěte. Namísto útlumu agresivních sklonů je pravděpodobnější, že převezme tyto formy chování od svých rodičů a vychovatelů.
Rodiče vždy ve výchově působí jako vzory jednání. Hádky, násilné útoky na partnera po požití alkoholu – to vše dokáže dítě jen obtížně zpracovat. I když v něm chování rodičů může vzbuzovat odpor, je dost pravděpodobné, že se k němu později v životě bude samo uchylovat.
Pokud se v rodinné výchově vyskytuje hrubé násilí ve zvýšené míře, je považováno za predelikventní faktor. Zvláště kruté zacházení, bezcitná výchova, týrání, stálé ponižování a někdy i sexuální zneužívání dětí vede k trvalému úzkostnému napětí a stupňující se agresivitě.
Pro vývoj dětské agresivity je důležité sociální prostředí dospívajících a jejich postavení v rodině. V zásadě se růst dětské agresivity spojuje se zanedbávající výchovou, s pocity nejistoty a s nedostatkem citového zázemí. V horším případě hraje významnou roli i přímá zkušenost s násilím mezi členy rodiny.
Stres = napětí, zátěž. – z psych. Hlediska lze stres chápat jako stav nadměrného zatížení či ohrožení. – Charakter. Znaky: a) neovlivnitelnost situace b) nepředvídatelnost vzniku zátěžové situace c) subjektivně nepřiměřené nadměrné nároky d) životní změna vyžadující značné přizpůsobení e) subjektivně neřešitelné vnitřní konflikty – psych. reakce na stres: změna emočního prožívání. – v závislosti na typu osobnosti i na vnější situaci může mít reakce různou kvalitu: a) úzkost b) vztek a agrese c) deprese d) apatie
Fáze reakce na stres: a) f. uvědomění zátěže – prožívání a interpretace určité situace jako stresové – způsob, jak tuto potenciální situaci vnímáme – závisí na zkušenosti, aktuálním stavu, schopnostech, ale i na soc. podpoře, kterou máme
b) f. aktivace psych. obranných reakcí – může se jednat o popírání reality, tendenci k isolaci ze situace, která je hodnocena, jako neúměrně zátěžová
c) f. aktivace fyziologických reakcí
d) f. zvládání – hledání strategií, které by mohli vést ke snížení účinku stresu
e) f. prvních chorobných příznaků – uvědomění si, že jde o závažnější a trvalejší obtíže
f) f. diagnostikování stresem podmíněné poruchy – psychosomatické onemocnění …
Stresory: 1)aktivní činnosti – velké pracovní vypětí, nadměrná zodpovědnost …
2)stresory hodnocení – čím starší, tím horší
3)nesouhlasné činnosti – podvody …
4)stresory přírodního původu – zemětřesení, povodeň …
- účinky stresorů začnou tzv. poplachovou reakcí – organismus vydá jakousi energii do určitých činností ® při dlouhodobých obtížích dochází k somatizaci stresu – např. kožní, svalová onemocnění, alergie, žaludeční vředy
Třetí stádium psych. nemocí se projeví v neuróze ® psychopatie
- člověk je vystaven konfliktům, vnější prostředí klade protichůdné požadavky. – musím komunikovat s neoblíbenými lidmi; vnitřní prostředí – lhaní, problémy vzniklé v samotném jedinci



Neurózy = narušení běžných mezilidských kontaktů (blízké okolí) bez organických poruch mozku
Typy: Neurastenie – spánek ve dne, v noci ne.


Hysterie – nepřiměřená reakce, vysoká emocionální citlivost, velká fantasie. Monosymptomatické poruchy – izolované poruchy projevující se jedním způsobem. Psychopatie – trvalejší defekt osobnosti, do popředí rušivé, asociální stránky chování.® Psychózy = hluboká porucha vážně narušující osobnost. – mohou být přechodné, cyklicky se opakující, postupně se prohlubující.


Typy: Schizofrenie – rozpolcená osobnost, ztráta logického myšlení, halucinace, narušení mozku, ztráta kontaktu s lidmi. Maniodepresivní psychózy – cyklicky se opakující fáze deprese a euforie, postupně se zvětšují. Oligofrenie – slabomyslnost, rozumová zaostalost jen v oblasti intelektu; dědičná choroba, poškození mozku; důsledkem může být dlouhodobý stres. Bludy – poruchy myšlení a vnímání, halucinace.



Psychoterapie – metody mající pacientovi pomoci, aby si uvědomil svůj stav, že za nemoc nemůže, aby nevinil sebe ani okolí. Psychodesinfekce – úprava sociálního prostředí pacienta, odstranění stresoru z okolí.


 



Chceš být informován/a o novinkách z mého blogu? Přidej se k mé FanPage na FaceBooku.

04.03.2009 08:51:47 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod