« Úvod | ZSV - 25A »

ZSV - 25B

Kultura


Souhrn materiálních a duchovních hodnot vytvořených lidmi v procesu historického vývoje.


 


 - kulturu dělíme na a, materiální - výrobní síly (nástroje, zbraně, výrobní techniky, obydlí...), stejně tak vzájemné vztahy lidí ve výrobě, hospodářství a společenské poměry


                                 b, duchovní - společenské představy lidí, názory filosofické, vědecké poznatky, umělecké a morální hodnoty, obecné vzdělání


 


Kultura je složitý společenský jev. Existuje stále v každém okamžiku. Je i vztahem člověka k okolnímu světu. Není vrozená, vzniká až ve společnosti.


 


pojmy související s kulturou:  a, subkultura – menší vyhraněná skupina


                         b, kulturní dědictví – to, co nám zde zanechala předešlá          


                                                           generace


                                                c, masová kultura – kultura dostupná širokému okruhu lidí bez


                                                                                 ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, národnost


                                                                                 politické přesvědčení


                                                d, standardizace – stejnost toho, co je předkládáno


                                                e, stádnost – nebezpečí toho, že se člověk nechá ovlivnit někým


                                                                     nebo něčím a mohl by tak zaniknout jeho vlastní


                                                                     názor


                                                f, média – sdělovací prostředky


RŮST KULTURY


Kultura se udržuje a vytváří předáváním z generace na generaci prostřednictvím tradice. Jedinec, nebo skupina jedinců ovšem prvky kultury nejen přijímá, ale zároveň je určitým způsobem přetváří, rozvíjí. Na kulturu je nutno tedy pohlížet nejen jako na soubor kulturních prvků a jevů zděděných po předchozích generacích, ale jako na výsledek tvořivé činnosti lidí, kteří rozvíjejí kulturní dědictví minulosti. Tak ve vývoji kultury neustále vzniká situace, kdy prvek, který v původní kultuře byl zcela zanedbatelný se v průběhu vývoje kultury stane se pro danou kulturu stane velmi důležitým nebo dokonce určujícím (přijetí křesťanství, emancipace žen, rozvoj gramotnosti, sekularizace, automobilismus, počítačová gramotnost, atd.). Stejně tak prvky zásadní pro určitou kulturu se mohou postupně vytrácet (otroctví, koňská doprava, telegraf).


Žádná lokální kultura není uzavřeným systémem a celá řada kulturních prvků do ní proniká zvnějšku, z jiných kultur, jak prostřednictvím běžných kulturních kontaktů (obchod, cestování, zámořské plavby), tak násilím při mocenských střetech, kdy poražení jsou nuceni akceptovat kulturu vítězů.


média
Vliv médií
Existují tři základní teorie na vliv médií. Ta první je už opuštěná a tvrdí, že média nemají žádný vliv na člověka. Druhá odvíjející se od práce Jesepha Klappera ze 60. let, jejich vliv připouští, ale jen v podobě posilování, ne vytváření tendencí. A nakonec ta třetí, rozpracovaná hlavně v 70. a 80. letech založená na úvahách mnohých lidí je přesvědčená, že média mají obrovský vliv. Hovoří se v ní o „elitách bez zodpovědnosti“, o „civilizaci obrazů“. Jejich zastánci jsou přesvědčení, že média deformují skutečnost a tvoří takzvanou mediální realitu, která má špatný vliv na utváření reality skutečné.
A jak vlastně funguje mediální manipulace? Jednoduše. Člověk celý svůj život přijímá nové podněty a informace, a přestože většinu přijímá vizuálně, je televize ideálním zdrojem. No člověk nejen informace sbírá, ale i hodnotí, vybírá pro sebe důležitá fakty, čím si tvoří svůj osobitý názor. Tak se tvoří lidská výjimečnost každého z nás. Ne každý vidí tu jistou věc stejně a pokud ano určitě si nevytvoří ten stejný názor, takže každý jedinec má svůj vlastní názor, někdy úplně opačný, než někdo kdo viděl to stejné. Informace které každý z nás přijímá jsou už vyhodnocené, správné, zabalené jen je zkonzumovat. Na co myslet a zbytečně přemýšlet, když televize nám podává už to správné vysvětlení. Postupně se divák nemusí o nic jiného zajímat a jen přijímá informace. Stává se z něj řadový konzument.


Účinky zpravodajství
Bylo by nesprávné tvrdit, že mediální realita zde vzniká jen jako úmyslná manipulace. Jde jen o kosmetickou úpravu skutečnosti, jako je vytváření událostí, výběr témat, o kterých se hovoří“, obraz denních problémů, zdůrazňování negativismu (násilí, katastrofy) Důvodů je mnoho:
Je potřeba přicházet se stále novými a novými domněnkami a zjištěními..
Je třeba kalkulovat s ekonomickými hledisky. Je nutné přinášet tak pestrý a zajímavý obraz světa, aby to diváka uspokojilo, když to znamená vysílat reportáž o násilné vraždě .
Je třeba podávat takové zprávy, které divák očekává. V praxi to znamená dát přednost zprávě o atentátu, než o novém způsobu zavlažování. Nejzdárnějším příkladem konzumního zpravodajství,  které zohledňuje zájmů elitních skupin, je zpravodajství vojenské. V nich se totiž nejvíce kříží předsevzetí vojenských zpravodajů objektivně informovat s možnostmi, které dávají vládní a vojenské informační služby a s požadavky vedení redakce na atraktivní materiály.


reklama                                                                                                                                                                                       Je obvykle placená propagace na výrobek, službu, společnost, nebo myšlenku od rozpoznatelného sponzora. Obchodníci využívají reklamu jako způsob propagační kampaně. Reklama může být televizní, novinová, rozhlasová, plakátová, nebo jiná.


Reklama je také známá pod moderním pojmem Marketingová kampaň - tento výraz se používá, když obchodník (obecněji nabízející) využije několik komunikačních kanálů zároveň, nebo jejich kombinaci. Například rozhlasová reklama může vysvětlovat televizní spot apod.


historie reklamy                                                                                                                                                                                              Reklama je možná stará jako samo lidstvo, či od vzniku obchodování. Ve svých prvopočátcích ovšem existovala pouze v ústní podobě: Stále ještě se s touto formou reklamy můžeme setkat na tržištích, kde jeden obchodník přes druhého vyvolává a vychvaluje své zboží. Reklama v psané podobě samozřejmě přichází později, protože starodávný člověk uměl dříve mluvit, nežli psát.


V Česku se s reklamou setkáváme prokazatelně až na počátku 20. století. Zvláště reklamy z První republiky jsou dokladem toho, že s rozmachem sdělovacích prostředků, zvláště pak novin, rostl i objem reklamy.


Druhy reklamy – novinová, televizní, rozhlasová, plakátová, podprahová – zakázána


Masová kultura


Masová kultura vznikla v průběhu průmyslové revoluce (v 18. a 19. století v západní Evropě a USA), největšího rozvoje dosáhla ve 20. st. (rozvoj masmedií, standardizace — přístupnost kultury, demokratizace, ztrácení individuality, tendence k průměrnosti). Život jedince ovlivňuje industrializace, díky urbanizaci se formuje městská kultura, mění se struktura volného času. Masmedia hluboce pronikla do významných institucí, které dnes regulují náš život. Hromadné sdělovací prostředky hrají stále významnější roli v předvolebních kampaních, využívá se jejich informační a zpravodajský potenciál ve veřejném životě. Staly se tak významnou součástí politických institucí. V současnosti platí, že moderní demokracie se opírá o čtyři základní mocnosti: moc zákonodárnou, výkonnou, soudní a moc informační, kterou reprezentují především masmedia. Tím, jak televize, rozhlas a film prosazují populární kulturu, která je většinou chápána jako druh domácí a rodinné zábavy, se masmedia stala faktorem významně ovlivňujícím rodinný život dnešních lidí. V některých zemích masmedia přebírají řadu funkcí výchovně vzdělávacích a ideologických a stávají tak se součástí vzdělávacích a výchovných institucí. Krátce řečeno, masmedia a nové druhy sdělování s nimi spojené pronikly do jádra moderní společnosti, výrazně změnily společenský život jako celek a staly se součástí každodenního života obyčejných lidí.Vzniká tedy otázka, jaké funkce tyto nové způsoby sdělovaní přinášejí a plní. V zásadě můžeme rozlišit tři základní důsledky působení masmedií v moderní společnosti. Za prvé, mohou být nástrojem společenské integrace jedinců a stabilizace stávajícího uspořádání. Za druhé mohou být nositelem společenských změn, a konečně za třetí, mohou být mocenským nástrojem, sloužícím k prosazení individuálních nebo skupinových zájmů. Celkově lze říci, že úloha masmedií v dnešním světě záleží čistě na tom, kdo je ovládá. (Podotkněme rozdíl mezi západní Evropou + USA a situací u nás: V zemích prvně jmenovaných jsou vrchní představitelé veřejnoprávních televizí dosazováni do svých funkcí takovým způsobem, který by měl vyloučit politický vliv. V České republice jsou zástupci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (kteří volí mimo jiné i ředitele ČT) voleni poslanci a senátory. Stačí sledovat denní tisk a politický vliv je nad slunce jasný.)


 


 



Chceš být informován/a o novinkách z mého blogu? Přidej se k mé FanPage na FaceBooku.

04.03.2009 08:54:47 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod