« Úvod | ZSV - 25B »

Když filozofuji...

Smysl života aneb proč tu


jsem…


   Proč tu jsem? Vcelku jednoduchá otázka, na níž se také dá jednoduše odpovědět. Jsem tu díky svým rodičům a jsem jim za to moc vděčný. Rodiče mi dali ten největší dar, který člověk může dostat, a tím je život. Po narození jsem byl hýčkán mateřskou láskou a veden v určitém směru životem. Však jakmile jsem tuto cestu opustil, už záleželo jen na mně. Na mých krocích, na mých chybách, jež mě doprovázely, na mých cílích a představách, tedy na svém životě a stal jsem se strůjcem svého vlastního štěstí. Samozřejmě že bych chtěl štěstí teď a tady, ale na to nemám právo. Štěstí se nedá honit, nedá se na něj naléhat – štěstí přijde samo, až to osud dovolí. Tím se také dostávám k hodnotám, které musím žít.
   Postojové hodnoty patří mezi mé nejméně důležité statky, neboť obranou proti utrpení je přeměna na výkon. Pokud například neudělám zkoušku, což pro mě utrpení jest, nezhroutím se a nebrečím, ale použiji tento důvod právě proto, abych se donutil se na to podívat znovu a podrobněji.
   Já osobně svůj smysl života hledám v tvůrčích hodnotách. Snažím se vydat knihu. Pokouším se prorazit do showbyznysu ať ve formě zpěvu nebo herectví. Toužím se stát právníkem. Plno lidí se mě ptalo: „Když jsi umělecky založený člověk, proč nestuduješ nějakou uměleckou školu? A jak to vlastně souvisí s právy?“
   Já odpovídám:
   „Nesouvisí! A proč nestuduji uměleckou školu? Protože splnit si své ambice mohu i jinou cestou než přes školu, a kdybych nějakou uměleckou školu studoval, měl bych v budoucnu asi tak přibližně stejné šance na úspěch jako nyní. Spisovatelem se stanu tak, že budu číst knihy, budu se vzdělávat a hlavně budu psát – pak už je tu jen jedna překážka, kdo vydá mou knihu a kdy? Zpěvákem se mohu stát díky různým televizním soutěžím a zpěv se dá vycvičit jedině tak, že budu neustále zpívat. Rád si zazpívám a vůbec se nestydím vystupovat v baru a zpívat do mikrofonu. Sám pociťuji, jak se můj rozsah mění, však i tady se překážka najde – jakým stylem dokážu porazit konkurenci? A hercem se mohu stát i tak, že budu v nějakých agenturách a prozatím dělat kompars. Jenže tady je překážka právě v herectví – kdo mi zaručí, že když budu studovat hereckou školu, že vážně uspěji na castingu a v jakém poměru úspěchu, když tatu školu studovat nebudu? A práva studuji proto, že je to můj sen od základní školy a částečně jsem si ho splnil úspěšnou přijímací zkouškou na práva. Leč překážka se nachází právě ve zkouškovém období. Naučit se to nechá, přesto bolest zkoušek znám.“
   Mým mottem je: „Jdi si za svým snem, ať to stojí, co to stojí! Budoucnost nemá překážek…“
  
Možná si teďko řeknete, že si dost protiřečím, když o pár řádek výše píši jen o překážkách k nalezení mého smyslu života. Ano, chápu to, ale musím říct, že budoucnost překážky nemá. Překážky se nacházejí jen na cestě k té budoucnosti.
   Nejdůležitější hodnoty v mém životě jsou zážitkové. Když se cítím mizerně, je mi špatně, smutno, vyrazím si do přírody a myšlenky na to špatné rád vyměním za vnímání čerstvého vzduchu, tichého dupotu po půdě, praskání křehkých větví pod tíhou mých nohou, vůni lesního jehličí… ponořit se do krásy umění… Právě tím je má potřeba naprosto uspokojena. Když se nudím, nevím, co dělat, je pro mě důležité, když si mohu s přáteli někam vyjít. Popovídat si s nimi, užít si zábavu, tance… Byť nemám žádné peníze, nechávám pravidelně dýžka pokladním, prodavačům či číšníkům. Dělá mi radost, když mohu potěšit druhého člověka, ať se jedná o cizí osobu nebo nejbližšího přítele.
   Však nejdůležitější je pro mne láska. Teď nemluvím o lásce sám k sobě, nýbrž k někomu druhému. Je důležité milovat člověka a dát mu kousek ze sebe.  Věnovat mu své krásné chvíle, pochopení, obětí,  podělit se s ním o všechno příjemné a zároveň též nepříjemné, skličující, ba i smutné… Starat se o něj s láskou, bez sebe-přinucení. Láska je potěšení něco dávat, nikoli dostávat. Udělá mi radost, když něco dostanu, ale mnohem větší potěšení a uspokojení mám právě z toho, když já jsem ten, kdo daruje. Ale abych mohl někoho milovat, musím ho nejdříve poznat. Neboť velká láska se rodí z velkého poznání toho, co milujeme. Co neznám, to nemohu milovat – leda chudě. A to je myslím ten hlavní důvod, proč jsem ukončil můj první vážný vztah (pokud se tak nazvat vůbec dá).
   Říkám, že jsem se zamiloval do člověka, o němž jsem nic nevěděl. Nevěděl jsem, co dělá, jaký je, jaké má vlastnosti – však obrázek jsem si udělal. Myslel jsem, že jsem do něj strašně zamilovaný a přitom se jednalo jen o tu „chudou“ lásku. Ve skutečnosti jsem nemiloval jeho, nýbrž jeho obraz. A když jsem zjistil, že nesahá ani do poloviny mého obrazu, bylo pozdě. V tu dobu jsme trávili společné chvíle. Bydleli spolu. Každý den vedle sebe usínali a já ho prostě nemohl opustit. Byl to první a jediný kluk, který byl na kluky a já si proto neuměl představit život bez něj. Jednou jsem se ho pokusil opustit, protože jsem nemohl žít s pocitem mnoha mínusů, jenže jeho city ke mně a zázemí, které jsem u něj mohl nalézt všechny mínusy překonaly a já s ním mohl dále žít. Já možná nezažil, co je to pravá láska (i když samozřejmě mám dost přesnou představu o tom, co to vlastně je), ale u mého bývalého přítele jsem to cítil. On ve mně našel smysl života, najednou věděl, proč žít a pro co žít. Jeho láska ke mně byla tak moc silná, že by pro mě i umřel. Ale u mě, v mém nitru se všechny mínusy pomalu hromadily a hromadily a hromadily. Po nějaké době však začaly šlapat po plusech, až je nakonec úplně utlačily někde na dně. Nejtěžší pak ale pro mne bylo opustit toho, o němž jsem věděl, jak moc mě miluje. Věděl jsem, jak moc mu ublížím. Věděl jsem, že bude mluvit o sebevraždě a strašně mě mrzí, že ztratil ten jediný smysl života, který držel.
   Právě proto mám teď názor, že člověka musím nejdřív moc dobře poznat, abych ho mohl naplno milovat. Nechci opakovat své vlastní „chyby“ (proč uvozovky? I když mluvím o mnoha mínusech a velice málo plusech, jsem moc rád za tatu zkušenost. Bylo to něco jiného. Něco, co jsem ještě nikdy nezažil. Jsem mu vděčný za všechno, co pro mě udělal a že jsem s ním mohl trávit svůj život) a nechci, aby se budoucnost někdy opakovala. Ke vztahu mohu přistoupit do půl roka, když budu mít jistotu, že je to On. Ale také do vztahu mohu vstoupit až po dvou letech, pokud nebudu mít jistotu, že v něm mám oporu a že on bude mít oporu ve mně.
   Jediná věc, na které v životě záleží, je klást sebe sama až na druhé místo!


 
  
Vím, co je mým smyslem života. Vím, pro co mám vlastně žít. Ale cesta k tomu bude hodně složitá a strašně dlouhá. A podle mých ambic si jsem vcelku jist, že se můj smysl života úplně nezaplní. Postupně bude docházet k naplňování již poloprázdné nádoby, ale nikdy v životě nebude tak plná, abych ji mohl uzavřít.


04.03.2009 15:56:27 | Autor: Tom Lery | stálý odkaz

Komentáře

19 komentářů:
  • 04.06. 19:04, Jindřiška

    Chceš-li se státi literátem, právníkem či umělcem, odprosti se od tisíckráte vyřčených klišé, ohraných frází a běžných konstrukcí vět. Tvé vyjadřování postrádá originalitu. Tvůj písemný projev je přeplněn trapnými chybami nejen stylistickými (užití nesourodých výrazů knižních a hovorových), ale především gramatickými (interpunkce, skloňování, pádové koncovky...). Svůj exhibicionismus prodej spíše v politice. Malá rada na závěr: važ si lidí, kteří se o tebe zajímají. Dle ohlasů na tvou úvahu soudím, že jich není málo. Jedině tito lidé dávají člověku pocit, že opravdu žije, a někomu stojí za napsání pár řádků.

  • 05.04. 23:39, Dráček

    Každý lásku prožívá uplně jinak, pohled Leryho je zajímavý ale díky tomu jsem pochopil, že jsi prakticky nevystihl co jsem chtěl (nenutil jsem tě napsat tento článek, stačilo mě to povědět ustně ;)) Beru tady každého názor na tento citoví výlev emocí, ono je někdy důležité, vypsat se a pak si to po sobě přečíst. Tomu se říká získat na to nový pohled, takzvaný 3Dé... Ohledně toho jestli má člověk brát sebe na druhé místo v lásce či nikoliv, tak k tomu bych řekl pouze jediné - ten kdo miluje, vždy sebe bude házet na druhé místo, pak je mile překvapen, že ten druhý jej rozmazlí... To znamená, že se rozmazlují navzájem a pak je to vztah jak má být. Bohužel v dnešní době, jsou vztahy uplně o něčem jiném než láska. Každý si chce urvat to, co vlastně chce a je jeho jakoby požadavkem. Chceš někoho milovat? Nikdy mu to neříkej, to se musí cítit! Láska je obrovský pojem a nese sebou strašně moc faktoru. Každý člověk si to musí uvědomit a tím se řídit. Život? To jsou nastavená pravidla, nedodržuješ je? Tím člověk chybuje, ale ono chybovat je lidské a člověk se najednou poučí a pak si řekne, no jo, do stejné řeky dvakrát nevstoupíš :D No jo ale další věcí je to, jaká ta voda je ;) Prostě a jednoduše řečeno - hezky napsané s lehkostí čitelné a trošku i k zamyšlení, ale okořenil bych to pořádnou špetkou ostrého koření a pěkně pak protřepal ať se igredience spojí v jeden hutnej celek. A víš proč? Protože život je tvrdej a jak se říká, respektivě já říkám... život píše. Ohledně motta, je správné jej mít a držet se jím když člověk neví kudy kam, ale nemělo by být pouze jedno ;) To motto něco říká, ale skutečnost je těsně vedle :) K dalším věcem nemám asi zmíňku :) Nechci tu být za kritika a klidně se tu do mě pusťte, snesu všechno :) Jinak všem fajn večer... vivat Dráček :)

  • 03.04. 10:19, Honza S.

    Výbuch smíchu jsi mi přivodil již 2ma řádky :-D Důvod proč nestuduješ umění, ale práva - pěknej :-) Motto - super :-) Láska - pěkný přístup ! :-) Jen si nejsem jistý tím 2. místem... v životě by jsme někdy na 1. místo měli dávat i sebe :-) Pěkný článek a dobře se četl :-)

  • 14.03. 22:19, bezhlavá

    Co se týče obsahu si nejsem jistá, jak to mám vidět. Komentáře tvrdí, že jak Vás znají, je vše pravdivé... je to Váš současný pohled a současná zkušenost člověka příliš mladého a dílo zřejmě hodnotí lidé věkem Vám podobní... Jistě máte pravdu, že každý si je strůjcem svého štěstí... "Postojové hodnoty ... a podrobněji." - abych mohla lépe komentovat - co rozumíte pod pojmem postojové hodnoty??? Já myslím, že postoj člověka k čemukoliv včetně života přímo určuje jeho jednání v dané věci!!!! Pokud můj postoj k životu je, že je to dar, že je to nejvyšší hodnota, kterou člověk má, tak si ho vážím a konám tak, aby byl naplněn podle mých nejlepších schopností... Postoj ke vzdělání určuje Vaši ochotu překonávat překážky, učit se, soustavně pracovat na jeho zvyšování nebo také obráceně... takže tady tohle se jednoznačně rve s tím, že být právníkem je Váš sen... možná jen sen a chybí ten správný postoj? Nebo tím, že postoj není podstatný, tak přichází utrpení z neudělané zkoušky ... ale možná jsem špatně pochopila něco, co má metaforický význam... nevím... asi to slovo utrpení spustilo tyhle asociace a samozřejmě to o postojích... další pojem, který vyvolává oponování - budoucnost nemá překážek... asi to záleží na tom, co je pro Vás cesta k budoucnosti a kde začíná budoucnost bez překážek... Rozhodně včera je minulost, nyní je přítomnost a zítra je budoucnost... cesta končí dnes? Pokud myslíte, že podstata života je cesta a budoucnost je něco, k čemu pořád směřujete, tak bych s tím mohla souhlasit... Jenže cesta je cíl. Zkuste zafilozofovat ještě jednou... jak to s tou budoucností myslíte... samozřejmě představa budoucnosti vždy bude pouze snem... Láska... Nicméně: "Nejtěžší pak ale ... který držel." Tohle hovoří o závislosti, ne o lásce. Láska dává svobodu, závislost vlastní. Takže buďte v klidu, pokud takhle mluví, tak Vás onen muž nemiluje, ale chce vlastnit a manipulovat Vámi. Možná to jsou ty mínusy toho vztahu... Rozhodně takového člověka opustit je nutné pro zachování vlastního zdraví a pokud to nezvládne, tak si ublíží sám tím, že nedokáže respektovat vůli toho druhého. Láska se vynutit nedá a naštěstí ani koupit, ani prodat V každém případě je hezké, že si zkušenosti vážíte... na tom stojí ona budoucnost... Ta větička, že nejdřív musíte člověka moc dobře poznat... pozor, to může trvat roky a i tak ho moc dobře poznat nemusíte... snad se nechcete těchto citů kvůli tomu vzdát... Celkově není to tak špatná úvaha... to, že nemám na jednotlivosti stejný názor nesnižuje hodnotu Vašich myšlenek... v každém případě do té části o lásce jste se mnohem více vložil a také si toho ony komentáře všimly...

  • 09.03. 21:22, Michal Auersvald

    Docela dobrý. Pro některý se to může zdát podivuhodný, ale pro mě ne. Zamýšlíš se a vyjadřuješ se tak, aby to bylo jasné, a jednostrané.

  • 08.03. 18:40, Š.V.

    Gratuluji! Musíme poznat sami sebe, abychom pochopili ostatní. Myslím, že jsi na dobré cestě. Hodně štěstí při hledání, držím palce.

  • 06.03. 17:11, Antony

    Myslim, že je to fakt dobrý. Protože tě znám, vim, že je to všechno pravda. Myslim, že jsi musel bejt ale totálně mimo, když jsi tohle psal, protože lidi píšou pravdu jenom, když jsou totálně vožralý nebo citově na dně...

  • 05.03. 23:04, Barča Matěj = VSL

    Lery tohle se ti fakt povedlo. Uplně nás to pohltilo. Je to fakt upřímný. Fakt dobrý, jen tak dál.... držíme ti palce.

  • 04.03. 22:51, Jan Odlas

    Upřímně nejlepší filozofické zamyšlení a zpracování, které jsi zatím nabídnul. Jasně, že to má ještě svý mouchy, ale jak už si napsal - jen tím, že něco budeš drtit, se z tebe nakonec může něco stát. Tohle mi k tobě sedí mnohem víc, než když píšeš o tom, co jsi nezažil. Jen tak dál!

  • 04.03. 22:26, bugyna

    máš dobrý myšlenky, nápady to jo ale to formulování věcí se mi moc nezamlouvá .... tichý dupot po půdě to je to je nevím ani nemůžu najít slova ale neber to špatně prostě jen můj názor ale ten odstavec o tom bývalým příteli se mi líbí jak je napsanej vtáhlo mě to do děje

  • 04.03. 22:20, Martin

    Rád sním. Sním o všem možném, sním o lásce, o životě, o budoucnosti. Sním i o těch nejpodivnějších a nejbáječnějších věcech.. Doopravdy rád sním... A možná proto, úplně stejně doopravdy, nemám rád, když se sny mají něčemu přizpůsobovat, když mají být něčím omezené. Věřím tomu, že člověk dosáhne jakéhokoli cíle, pokud opravdu chce. Je totiž jen na něm, jak moc chce, a je na něm, jak moc vzdálené jeho sny budou... on si za nimi půjde. Přesto .. se chci podělit o jednu zkušenost .. a sice, že snům můžeš obětovat jakoukoli cenu, kromě sama sebe... Protože pokud je tvým životním snem, být tu pro někoho, a zároveň tu nebudeš pro sebe ... nemůže tu ten druhý být pro tebe ...

  • 04.03. 22:20, Lucka

    Tome hezky si vystihl, co láska je...je to zajímavě napsaný

  • 04.03. 21:47, jíťa

    zajímavá úvaha, celkem odpovídající tvýmu věku a snad i povaze ale zas tak moc tě neznam... líbí se mi ta část o lásce...

  • 04.03. 20:30, Honza

    Asi nejsem z těch, kteří dokáží tento styl projevu ocenit. Z jednoho pohledu je to zajímavý názor na svět, názor, který je velmi sensibilně podaný na stranu druhou, z pohledu mého to vnímám jako autorův náhlý smutek, jakoby hořké okamžiky života, od kterých si chce ulevit tímto textem. Ale nekamenujte mne, jak píšu, asi nejsem z těch, co dokáží posoudit. Každopádně, hodně štěstí do života, Lery

  • 04.03. 20:05, Alex

    Je to moc pekny, takovy uprimny...... pekna je ta pasaz o rodine, to motto a hlavne to ze je nejtezsi opustit nekoho o kom vis jak moc te miluje...

  • 04.03. 19:41, Lara

    Myslim si, ze to na tebe sedi. A souhlasim s tebou, ze bez poznani laska nemuze byt zcela naplnena.

  • 04.03. 19:41, Katulinka02

    hezký, moc hezký :)

  • 04.03. 19:06, lada

    klast sebe az na druhe misto? to je spatne, kazdej ma sebe na prvnim miste

  • 04.03. 18:59, pepa

    ja myslim, ze je to super. tohle bych nikdy nenapsal a rekl bych ze to k tobe fakt sedi


přidat komentář
<< úvod