« Úvod | Můj osobní zodiac »

Když filozofuji...

      Globální      


   Smysl života  


 


   Možná si mnoho z vás řekne, proč se zas zaobírám otázkou „Smysl života“, když už jsem přesně tohle jednou řešil. Máte pravdu. Samozřejmě vám to ani nemám za zlé. Ale pokusím se vám to jednoduše vysvětlit. Ten, kdo četl můj článek „Smysl života aneb proč tu jsem…“, si jistě všiml, že jsem se zajímal jen sám o sebe. Mluvil jsem o svém smyslu života, o mých hodnotách, o mých potřebách a jak bych je eventuálně mohl uspokojit. Ale v tomto článku – už Smysl s velkým „eS“ – bych se chtěl zaměřit na Smysl života v globálním slova smyslu
   Už za dávných dob slavní filozofové hledali jistou podstatu světa, jistou podstatu života na něm, a proč tu vlastně jsme… Zvířata a dá se říct, že i celá příroda, má svůj jasný ač velice složitý řád a svou strukturu. Vše je pevně dané a neměnné. Oni nad Smyslem života vlastně ani nepřemýšlejí. Nevědí, proč tu jsou. Vlastně je to ani nezajímá. Oni jen vědí, že se narodí, pak žijí a přežívají, rodí nové a nové potomky a pak umírají. Tohle je Smysl života Matky přírody. Však my, lidé (ač do přírody také patříme), jsme prostě jiní! Již od počátku evoluce jsme se snažili dostat se z nižších pater potravního koloběhu o něco výše. V současné době se nacházíme na vrcholu potravního řetězce, ale stále je nám to málo. Stále chceme více a stále si chceme dokázat, že my jsme ti, kteří vládnou světu! Ale to tak není! Světu vládne a stále bude jen Matka příroda. Ale proč o to lidstvo tolik usiluje? Hledá v tom snad Smysl života? Ne! Aby někdo mohl najít Smysl života, musí ho nejdříve najít sám v sobě.
   Pravým Smyslem života by mělo být žití, plození potomků a smrt, jako je to u všech živočichů a v celé přírodě. Jenže lidstvo je zrovna taková část živoucího, která se za každou cenu snaží od přírody oddělit a tatu podstatu bere jako samozřejmost, jako přírodní pud. Nikdy se to nepovede, ale snažit se může. My si totiž myslíme, že jsme něco víc, něco metafyzického, něco co je nad! Nad zákony? Nad životem? Nad přírodou?
   Ne! My jsme součástí přírody a vždycky budeme pod její nadvládou. Neboť pokud budeme přírodě škodit, ona sama nás pak zahubí.
   Možná si někdo myslí, že jsem odbočil od tématu, ale já bych neřekl. Abych mohl přemýšlet nad Smyslem života všech lidí na celém světě, musel jsem si vlastně uvědomit, na kterém schůdku našeho žebříku vlastně stojíme. A kde že stojíme? Na posledním to určitě není a nikdy se na něj nedostaneme, i když se právě o tohle snažíme.
   Smyslem života v globálním slova smyslu je něco, co nás všechny spojuje! Něco, co chceme všichni! Něco, kde nezáleží na naší barvě kůže, národnosti, náboženství nebo názorech! Ale co to je? Vydělávat peníze, abychom mohli žít? Rodit potomky, abychom rozmnožili naši rodinu? Splnit si všechna přání, o kterých sníme? Ale tohle všechno je relativní. Nebo také jasné, dané, pomíjivé. Nad tímto nikdo nepřemýšlí a berou to jako samozřejmost. Ale musí existovat něco, po čem všichni touží… Když se podívám na televizi, do různých časopisů či knih, všude se mluví o míru. Ano! To by mohl být smysl života…


Mír


   Když se podíváte na soutěže typu Miss World, neslyšíte nic jiného, než samý Mír. Věčný Mír! Všechny dívky jsou tak zaslepené, že nám přejí Světový mír! Dobře. Mají pravdu. Světový mír je velice důležitý, ale máme šanci se Míru dožít? Víte, člověk má problém najít Mír ve vlastním kolektivu lidí, které zná. Má vskutku problém nalézt Mír sám v sobě, natož pak na celém světě. Konflikty byly, jsou a vždycky budou. Proto říkám, že Mír Smyslem života není! Neboť Mír nastane až tehdy, kdy se rozhodneme přejít na druhou stranu řeky…


Smrt


   Tudíž jsem se dostal k druhému možnému kandidátu na Smysl života. Ale zase na druhou stranu – vážně žijeme jen proto, abychom za nějakou dobu umřeli? To mi přijde docela divné. Proč bychom se tedy v tomto případě vůbec rodili? Někdo se Smrti bojí a chce žít věčně, neboť má rád život. Někdo Smrt bere jako samozřejmost – záleží jen na nás jak dlouho budeme procházet slepou ulicí, dokud nedojdeme až na konec. Pro někoho je to nejistota, pro druhé zas existence v lepší život – třeba nás po Smrti čeká nový svět, možná tam na nás čeká ráj, kde najdeme skutečný Smysl života... (reinkarnace?)
   Jenže já beru Smrt jako konečnou zastávku. Život je pouze cesta ke smrti, kde vše končí a nezačíná nový začátek. Proto je nesmyslné hledat Smysl života v posmrtném žití. Ačkoli Smrt je jediná věc, která lidstvo spojuje a je pro všechny jedinečná. Nezáleží totiž na barvě pleti, ani z jakého kouta Země pocházíme, ani jakým jazykem hovoříme a ani jakým náboženstvím se řídíme. Každý zemře. Dřív nebo později. Ano, ostrá slova pro smrtelníka, a proto ještě ostřejší pro člověka, který se s tím nechce smířit. Pro ty pak je jediná možnost – věřit v posmrtný život.
   Proto i smrt zavrhuji – není to náš Smysl života!


Víra


   Stačí jedna věta a hned je tu další otázka. Víra by klidně Smyslem života být mohla. Proč ne? Víra je pro člověka hodně důležitá. Je to něco, co nás drží – nad vodou, v životě, v žití kompletně.
   Nemluvím zde o náboženství, i když si plně uvědomuji, že pro takovou třetinu lidstva je to smysl života. (Proč jsem použil malé „es“? Protože ani tito lidé nenacházejí Smysl života ve Víře.) Ale může to být i Víra v něco jiného. Každý má něco, v co věří a doufá, že mu to pomůže a přinese štěstí. Sice, jak už jste poznali z věty v závorce, Víru také neberu jako pravý Smysl života. I když musím uznat, že je to zatím nevyšší hodnota, kterou jsem se zaobíral. Neboť díky Víře můžeme najít Mír v sobě a následně pak na celém světě. A díky Víře si vytvoříme jistý obrázek o Smrti.


Štěstí


   Jistě jste se všimli, že jsem použil slovo Štěstí v předchozím odstavci. Proto se teďko musím ptát, zda Štěstí je Smyslem života, když je to něco víc než Víra? Ano! Štěstí! Každý člověk chce být šťastný. Tak proč nám dívky v soutěžích krásy nepřejí právě tohle, místo Světového míru, který jsem já položil na nejnižší post v žebříčku hodnot? Dovolím si tvrdit, že pokud má člověk Štěstí, má samozřejmě i Mír, Smrt a Víru. Ale existuje štěstí a Štěstí.
   štěstí – to je to, za které si můžeme sami. Jdeme za nějakým cílem, za svou ambicí hlava ne hlava a snažíme se ji za každou cenu zdolat, abychom byli šťastní. Stačí se podívat na moje motto: „Jdi si za svým snem, ať to stojí, co to stojí! Budoucnost nemá překážek…“ Uháníme za tím, překonáváme své vlastní možnosti, abychom byli šťastní. Ale není právě tohle v rozporu se Štěstím? A znamená to, že já nejsem šťastný?
   Štěstí – druhý termín, který není závislý na okolnostech. Vychází právě z nitra člověka a velice si ho váží. Je rád, když ho něco mile potěší a nevadí mu, když ho něco porazí, neboť i v té nejvíce negativní zprávě života najde, byť jen malinkou část, Štěstí. A to je důležité. Štěstí se nedá honit, nedá se na něj naléhat – Štěstí přijde samo, až to osud dovolí. (Pokud si myslíte, že jste tatu větu už někdy četli, máte pravdu – zkopíroval jsem ji z mého předchozího článku.) A proto, když se vrátím k mému mottu, si myslím, že Štěstí mám a mé motto slouží jen jako pohon kupředu a pokud by se mi všechno povedlo, byl bych jen šťastnější. Ne šťastný, ale šťastnější.
   Jak vidíte, Štěstí je velice krásná věc. Tady se však dostáváme ke Kráse, ale myslím, že to je zbytečné rozebírat, neboť Krása si stojí na stejné úrovni jako Štěstí. (Je také krása a Krása, ale to už rozebírat nebudu, protože – jak už jsem řekl, Krása je velice podobná Štěstí a já bych se pak jedině opakoval.) A Smyslem života nemohou být dvě věci zároveň, z čehož vyplívá, že Štěstí Smyslem života také není.
   Ale co pak je Smyslem života? Co zahrnuje jak Mír, tak Smrt, Víru a Štěstí, popřípadě Krásu? Co se nachází na nejvyšší příčce žebříčku hodnot všech lidí na světě? Co ta jediná věc, která nás spojuje a drží při životě? Co je ta jediná věc, která nás vede slepou ulicí života a přitom záleží jen na nás, jak široká ta ulice bude?
   Láska! Podle mě je Smyslem života Láska. Rozhodně se za filozofa nepovažuji, neboť na to, co je opravdovým Smyslem života, již přišlo mnoho a mnoho lidí, ale musím uznat, že přijít na to, není zrovna jednoduché, poněvadž Láska není jen slovo. Láska je…?


Láska


   Co je to Láska? Láska je slovo o třech souhláskách a dvou samohláskách. Definice jak víno! Ale co se pod tím slovem skrývá?
   Samozřejmě, že člověk miluje sám sebe. Miluje svou rodinu, své přátele, své blízké… ale tohle není Láska. Jak už jsem na začátku své úvahy řekl: „Odbočil jsem od tématu jen proto, abych zjistil, na jakém postu se člověk vlastně nachází. Člověk si myslí, že je něco nad! Nad zákonem? Nad životem? Nad přírodou? Ale skutečnost je jiná! Člověk stojí na předposledním schůdku a má nakročeno na schůdek poslední, kam se nikdy nedostane. Naším pánem totiž byla, je a vždycky bude Matka příroda! A jen v případě, že budeme milovat našeho pána, pak teprve jsme našli Smysl života.“
  
Abych to upřesnil – nejde pouze o lásku k přírodě. Smyslem života je opravdová Láska, což znamená milovat sám sebe, svou rodinu, své přátele a své blízké… ale abychom se odloučili od těchto chudě milovaných lidí, musíme také milovat přírodu, rostliny a živočichy v ní žijící. Zvířata se nás nevšímají (s výjimkou komárů a jiného hmyzu), tak proč se my všímáme jich? Proč nemohou být zvířata našimi milovanými spojenci? Proč je bereme jen jako maso? Samozřejmě tím nejsem proti zabíjení zvířat, nějak se živit přece musíme – tohle totiž patří také k přírodě.
  
Je mnoho lidí, kteří nemají rádi přírodu (já to ale nejsem), však to je pouze jejich volba. Já jim ji neberu a nechávám je žít. Stejně jako přírodu. Však existují i lidé, kteří o sobě tvrdí, že se nemají rádi. Pokud se člověk nemá rád, plně postrádá Smysl života. Může milovat všechno kolem sebe, pomáhat lidem, starat se o ně, naslouchat jim, procházet se přírodou, mazlit se se zvířaty, kochat se krajinou a další krásné věci, které může dělat jen s láskou. A pokud cítí lásku ke všemu kolem, nemůže mít sám sebe nerad, neboť co by potom z Lásky měl? Každý člověk cítí jakousi lásku. Ale ta Láska musí přece někde vzniknout. Kde? Uvnitř té osoby! Neexistuje žádný člověk, který se nemá rád, protože kdyby se rád neměl, tak by tu přece už dávno nebyl. On sám může mít pocit, že je tu omylem, že tu nemá co dělat, že sem vlastně nepatří, ale jeho tělo a duše mu to nikdy nedovolí. Pokud vám někdo řekne, že se nemá rád, pak lže. Ale není to jeho lež, jedná se o jeho pravdu, přičemž tím lže svému tělu.
   A pokud si nejste jistí, zda se má rád nebo ne, zeptejte se ho, zda má rád život. Pokud odpoví kladně, je to jasné. Pokud odpoví záporně (chce umřít), je to také jasné... V tomto případě se pak jedná o člověka, který Smysl života nejspíš nebude hledat v Lásce, ale již na druhém stupni žebříčku hodnot, nebo-li ve Smrti (popřípadě ve Víře).

   Ptám se tedy: „Má život smysl?“
   Odpověď: „Pro Lásku, která zahrnuje úplně vše? Ano, má! Nevím sice, proč tu jsme, když na konci slepé uličky čeká smrt, ale vím, že pokud si uvědomíme Smysl života, cesta se nám může velice zpříjemnit a (jak už jsem jednou řekl) záleží pouze na nás, jak širokou svou slepou ulici uvidíme.

   Já tu sám za sebe tvrdím, že vím, co je Smyslem života v globálním slova smyslu, ale neodpustím si pár otázek:
   Měla vůbec nějaký smysl tato úvaha o Smyslu života? A pokud ano, jaký?
   A má smysl vůbec na tyto otázky odpovídat?
   Jaký je podle vás Smysl života? Jsem úplně mimo?




12.03.2009 15:34:24 | Autor: Tomáš Lörincz | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 06.04. 15:42, Honza S.

    Velmi pěkný a čtivý článek :-) Dobré jsou i otázky na konci :-) Na přesném pořadí hodnot by jsme se asi neschodli (nad tím jsem moc nepřemýšlel) ale na té lásce něco bude :-) Děství a dospívání jsem měl docela dobré, přesto však jsem docela dlouho uvažoval o sebevraždě a kdyby existoval nějaký snadný způsob, jak odejít z tohoto světa, tak už tu asi nejsem :-) Hmmm a pročpak jsem zůstal na tomto světě? :-) Když nad tím tak po přečtení článku uvažuji, tak by se dalo říci, že kvůli lásce :-) trochu jsem povyrostl v myšlení a mém systému hodnot :-) A proč kvůli lásce? - Mám rád naší modrou planetu, jsem rád na tomto světě s jeho střídajícím se počasím a ostatní krásou. Jsem tu rád s ostatními lidmi, těším se, až budu mít milující rodinu (tu už mám ted :-) ..spíše mám na mysli své děti, manželku :-)....) a přišel jsem na způsob, jak může být kratičká doba, co jsme na tomto světě, zábavnější :-) , takže ...... to tady miluju :-) A k tvým otázkám: Měla vůbec nějaký smysl tato úvaha o Smyslu života? A pokud ano, jaký? Ano měla. Díky za pěkný článek :-) Jaký - nutí k zamyšlení :-) A láskyplně k ostatním a k přírodě by se mělo chovat více lidí - pak by byl život mnohem, MNOHEM lepší. (místo života, ve kterém většinou média plní stránky samou negativitou.... kde kdo umřel, kdo koho podved, kde hořelo, kde kdo vystřílel školáky ve škole) A má smysl vůbec na tyto otázky odpovídat? Ano :-) Jaký je podle vás Smysl života? Jsem úplně mimo? Neuvažoval jsem, ale láska je pěkná :-) Záleží kolik jsi toho vypil :-P Ale s článkem jsi se zajímavě trefil :-)

  • 14.03. 22:13, bezhlavá

    Přijde mi to mnohem vyzrálejší než ta předchozí úvaha... Trochu mě sice zarazilo, že automaticky předpokládáte, že zvířata nepřemýšlí o svém smyslu života... jak to víte?? Myslím, že toho o přírodě víme pořád velmi málo . Máte zajímavou posloupnost pojmů... mír, smrt, víra, štěstí, krása, láska. Souhlasím, že láska je smyslem a láska je podstatou... Možná bych Vám doporučila se trochu zorientovat v budhismu... myslím, že dává zajímavé pohledy na život a jeho smysl. Je pravda, že jednou z podstatných myšlenek je reinkarnace, kterou tak nějak popíráte... možná po nějakém tom studování třeba názor změníte.. . Ona reinkarnace totiž ten smysl dost ujasňuje a podtrhává. Dává to logiku i tam, kde si člověk klade složitou otázku PROČ? ale nechci Vás nijak přesvědčovat... je to na Vás.. Rozhodně uvažovat o smyslu života je asi důležité a také snad přirozené... Formuje to postoj k životu a tím určuje naše konání... a rozhodně planeta by potřebovala, aby to naše konání začalo být v souladu s ní...


přidat komentář
<< úvod