« Úvod | Silvestr 2009 »

1. hodina zpěvu

     Bránice a vokály     


   Hodně lidí mi řeklo, že pokud se chci naučit zpívat, nepůjde to samoukou a že si musím zajít za učitelkou zpěvu. Postupem času jsem si říkal, že by to nemusel být tak marný nápad, proto jsem se po ukončení prázdnin rozhodl vyhledat učitelku zpěvu. Toužil jsem mít někoho, koho budu znát. Někoho, před kým bych se nemusel stydět a kdybych se dostal do úzkých, aby nevadilo nějaké nepřijatelné a nekolektivní vyjadřování. Byla to docela náhoda, ale přesně takového člověka jsem v Plzni našel. Jmenuje se Klára a já ji měl celé dva roky, co jsem v Plzni, před očima.
   Klára také zpívá v karaoke klubech jako já. Podle mě je moc dobrá zpěvačka, i když její řvaní v klidných pasážích písní mi nějak nesedělo. Když jsem jí tohle řekl při první hodině zpěvu, oznámila mi, že už se s uřvaným hlasem narodila a tiché pasáže nezazpívá tak, jak by měla... ale že až ji uslyším řvát, tak se z toho po****. Aspoň že se neurazila.
   Znám ji dva roky, ale až předminulý týden jsem se dozvěděl, že studuje zpěv - přesněji řečeno operní zpěv a že také učí. Dohodli sme se tedy na pondělku a já dorazil.
   Jako první věc, kterou po mě chtěla, byl čistý tón C při vyslovení slabiky NO. Asi pětkrát jsem jí zazpíval nááá, což mi vyčetla. Prý typický plzeňský dialekt nuáá. Když jsem řekl, že nejsem Plzeňák, odpověděla, že už jsem se stačil za ty dva roky naočkovat. Já myslel, že chce tón a ne přímo tu slabiku. Nakonec si ke slabikám NO a NA udělala vykříčníky, že tyhle vokály mi moc nejdou a musím je nacvičit. Když došla řada na slabiku NE, upozorňovala mě na to, že je to nejtěžší slabika a že téměř nikomu nejde. Tak jsem vyslovil NE a Klára němě nejspíš vyslovila NA a jen dodala: "No, tak tohle ti zrovna jde."
   Nakonec mi ještě ukázala, jak se srovnávají vokály při slabikách NA, NE, NI, NO, NU - prý jde jen o to, abych měl ústa vždy otevřená do písmene O, ale přitom zpíval všechny slabiky. Slova se pak vytvářejí v otevřené dutině a tón se odráží z poza zubů, kde hlas rezonuje. No, moc informací najednou, ale pobral jsem to.
   Hned poté jsme se vrhli na můj rozsah. Začínal jsem od tónu C s libovolnou slabikou pro vyslovení a jel jsem dolů, jak nejvíce jsem mohl. Došel jsem k malému E, hlouběji už jsem opravdu nemohl. A do výšky jsem vyjel pouze k G1. Verdikt tedy zněl, že mám rozsah jednu oktávu a 3 tóny. "Tak málo?" postesknul jsem si, však Klára mi řekla, že to zas tak marné není, že existuje mnoho zpěváků s tímto rozsahem a že je celkem ojedinělé, aby chlap měl rozsah okolo dvou a půl oktávy, jako má ona.
   Třetí věc byla celkem důležitá a Klára se mi přiznala s tím, že by jí ani nenapadlo mě to vysvětlovat nebo ještě víc - učit. Myslela si, že je to jasná a nepochybitelná věc. Mě šlo o bránici. Co to je? Kde ji najdu? A to nejdůležitější... Jak ji mám používat? Každý mi říkal, že mám zpívat pomocí bránice, ale nikdy mi to dosud nevysvětlil. Já nevím, jak bych vám vysvětlil, co to bránice je, neboť je to obtížné... nejlepší je to ukázat, jako to ukázala Klára mě, protože při vysvětlování jsem to stejně nepochopil. Však vám již mohu prozradit, kde se nachází - pod hrudníkem.
   Správné dýchání je pro zpěváka také velice důležitá věc a to byla čtvrtá věc, kterou sme probírali. Dosud při pohledu na mě omdlívala, když se mi při nadechování zvedala ramena. Další omyl. Při zpěvu se musím nadechovat do bránice a veškerý dech v nich držet, dokud se nevstřebá a já se nebudu muset opět nadechnout. Ze začátku to bylo směšné, když jsem pak měl bachor jak kráva... No, ale co bych pro zpěv neudělal, že?


   Konečně jsme mohli na zpěv. Ale než jsme si začali něco s nějakou písničkou, kterou pro mě měla připravenou, pustil jsem ji na mobilu písničku od Petra Muka Tančíš sama... Klára se mi smála, ale já jí chtěl ukázat, že umim i výše posazené tóny. Po odposlechu mi ale řekla, že jsem celou písničku zazpíval falzetem a ne rejstříkem. Však také podotkla, že pokud to umím zazpívat falzetem, zvládnu ten tón rozhodně i rejstříkem, časem. Vytřeštil jsem na ni oči a ona mi pak řekla, že přeměňování falzetu na rejstřík necháme stranou a že spíše zesilníme falzet, aby posluchači nemohli rozpoznat rozdíl mezi přechody a zpěvem dvou druhů hlasů. A samozřejmě jsme to začali zkoušet zrovna na této písničce. Technika byla zvládnutá a když přicházel ten vysoký tón, Klárka se mnou trhla, jak s kusem hadru a já tu výšku zazpíval rejstříkem. Oba jsme čuměli jak krávy. Problém byl v tom, že pak Klára řekla: "Takže na falzet se vybodnem, když zvládneš zazpívat čisté A2 rejstříkem! Víš, co to ale znamená pro tebe? Že nemáš rozsah oktávu a tři tóny, ale dvě a půl oktávy a to je sakra velký rozsah. A to už k zazpívání tvé vysněné písničce máme pouze jeden a půl tónu." - Před tím jsem jí totiž pustil písničku od Enriquea Iglesiase Do You Know, která má nejvyšší tón béčko ve druhé oktávě. 
   Zpíval jsem asi 2 hodiny a stále dokola cvičil výšky a další techniku ve zpěvu - dýchání, frázování, válení tónů a udržování výšek a minimalizaci schodů. Na konci jsem Kláře řekl, že jsem překvapen z toho, že mě nebolí v krku. Ona mi na to odpověděla, že je špatně, když bolí v krku. Já nato však oponoval tím, že mě hodně bolí břicho a strašně mě třeští temeno hlavy. Klára na to reagovala: "A to je zase moc dobře. Aspoň je vidět, žes používal bránici a že ti tóny rezonovaly v dutině, odkud se to vibracema dostává do celé hlavy, a proto ti pak bolí hlava."


 


03.10.2010 19:34:05 | Autor: Tom Lery | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 07.11. 13:36, Klára (ne ta učitelka)

    husté, docela mi zvedla sebevědomí ta věta "když zazpíváš falzetem, půjde to i rejstříkem" protože jsem holka a zatím jsem se dostala rejstříkem k c2 ;)

  • 25.10. 22:06, Láďa

    to sis pamatoval, vsechno, co ti rekla... o tech slabikach? ze to mas v tom textu. dobrej clanek, umis psat poutave, takze z tebe nakonec bude zpevak, podepises mi ve skole sesit? :-) no jsi evidentne vsetranne nadan. ti jeste budu zavidet, tak mlady a talentovany... :-)


přidat komentář
<< úvod